VZPOMÍNKA NA LEŽÁKY
Tato keška je věnována památce obětem Ležáckého procesu. Provede vás po místech, kde se odehrávaly příběhy lidí, kteří zde položili svůj život, a zároveň připomenout historické události.
Ležáky, nynější pietní území, leží v Pardubickém kraji, 30 kilometrů jižně od Pardubic, na Chrudimsku, mezi obcemi Miřetice a Včelákov. Název Ležák patřil mlýnu, rovnež tamejšímu potoku, posléze i rybníku nad mlýnem. Ješte pozdeji se Ležáky staly názvem osady. Nejstarším objektem, samotou v ležáckém údolí, byl mlýn s pilou, poprvé zmíněný k roku 1714. První dva domky, Jirího Boháče císlo 12 s polem a loukou a France Hraba číslo 11 s loučkou a polem, byly postavené ve stráni nad potokem v roce 1784. Písemný záznam o prvních dvou ležáckých domcích pochází z roku následujícího. Postupem času, zejména v devatenáctém století, přibývaly další domky, dřevěné i zděné, například čísla 23, 26, 27, 28 a 29. Počet tamějších stavení nikdy nepřesáhl osm, devátým byl mlýn císlo 26. Ve čtyricátých letech devatenáctého století ho tehdejší majitel Ignác Vybíral přestavěl. Třebaže se v blízkosti mlýna nenacházely žádné statky, objekt prosperoval, a to i během obou světových válek. Tak malá osada jako Ležáky nemohla tvořit v žádné etapě dějinného vývoje správní či ekonomický celek. Život jejich obyvatel vždy závisel na spolupráci s okolními obcemi, například se Včelákovem či Miřeticemi, které s historií Ležáku bezprostředně souvisejí.
Ležáčtí muži chodili za obživou do blízkých lomů. První z nich byl otevřen v Dachově, nacházejícím se v těsném sousedství Ležáků – v roce 1942 proslul jako lom Hluboká – a to v devadesátých letech devatenáctého století. V okolí postupně přibývaly další lomy. Dobývala se tam prostá tvrdá žula, z níž kameníci zhotovovali vlastníma rukama dlažební kostky, obrubníky, náhrobky a jiné produkty. K takovým lokalitám například patřil i známý lom Černík. Všechna jmenovaná místa se stanou součástí ležácké tragédie. Ležácké ženy byly známé zručnými výšivkami, které odnášely k prodeji do Skutče nebo Chrasti. Možnost privýdělku – ať mužů či žen – skýtaly pomocné práce u okolních sedláku, zejména v období žní. Do tragédie tvořilo Ležáky devět budov, v nichž žilo 54 obyvatel. Katastrálně příslušely do dvou sousedních obcí. Mlýn do katastru osady Dachov, obec Miřetice, zbývajících osm domů do osady Habrovec, obec Louka. Podle tohoto katastrálního rozdělení se školy nacházely v Miřeticích a ve Včelákově, fary ve Včelákově a Vrbatově Kostelci. Všichni obyvatelé Ležáků pak měli k dispozici stanici dráhy ve Vrbatove Kostelci, tamtéž sídlila i četnická stanice a poštovní úřad.
Připomeňme si, za jakých okolností se zde odehrál ten krutý příběh:
Britský letoun Halifax dopravil v noci na 29. prosince 1941 do protektorátu parašutisty, příslušníky československé armády ve Velké Británii. Skupina Anthropoid (Jozef Gabčík, Jan Kubiš) měla uskutečnit atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, úkolem skupiny Silver A (Alfréd Bartoš, Josef Valčík a radiotelegrafista Jiří Potůček) bylo navázat a udržovat spojení s Londýnem a pomáhat domácímu odboji. Velitel Silver A Alfréd Bartoš vytvořil proti pravidlům konspirace hlavní stan v Pardubicích, kde žil nekolik let se svou matkou. Vysílačka Libuše, obsluhovaná J. Potůčkem, vysílá v lednu roku 1942 ze strojovny lomu Hluboká u Dachova, v těsném sousedství Ležáku, a to s pomocí správce lomu Jindricha Vaško i jeho bratra Františka, který byl nájemcem Hluboké, jakož i strojníka Karla Svobody. Potůček vysílal z dvojitého stropu strojovny za extrémních podmínek. Libuše pak putovala na jiná místa, posléze se vrátila do lomu Hluboká, ale v dubnu se už nachází v ležáckém mlýně, kde je mlynářem Jindřich Švanda. Telegrafista Potůček se nastěhoval do prvního patra, do bytu mlynářova švagra Josefa Šťulíka. S Potůčkem již spolupracuje spolu se svými podřízenými vrchní strážmistr četnické stanice ve Vrbatově Kostelci Karel Kněz.
Za zmínku také stojí informace o „Árijské pracovní frontě (APF)“. Tato organizace měla přibližně 500 členů, v jejichž čele stál nedostudovaný strojní inženýr Bedřich Opletal ze Sezemic. Dva členové APF, lomař Karel Andrák z Dřevše a dělník Karel Holfeuer z Blatna u Hlinska, sepsali na začátku června 1942 udavačský dopis na mlynáře Jindřicha Švandu z Ležáků. Gestapo vyšetřovalo toto udání jen povrchně a uzavřelo jej jako neopodstatněné. Až těsně před vypálením vesnice posloužil udavačský dopis tajné policii jako jedna z indícií vedoucí k odkrytí ležáckého odboje. Karel Andrák svojí pronacistickou činností přímo ohrozil řadu spoluobčanů ze Dřeveše a Tisovce, kteří byli zapojeni do ležácké odbojové skupiny ČENDA, včetně blízkých příbuzných rodiny Šťulíkových v Tisovci.
Odbojová skupina ČENDA – hlavní zakladatelé
Z leva: Čeněk Bureš, František Vaško, Karel Svoboda, Karel Kněz, Miloslav Stantejský, Jindřich Vaško a Jindřich Švanda.
Parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš podnikají pravděpodobně ve spolupráci s Josefem Valčíkem 27. května 1942 atentát na R. Heydricha. Státní ministr K. H. Frank – nyní Hitlerem pověřený vedením protektorátu – vyhlásil výjímečný stav: nastává takzvaná druhá heydrichiáda, období nelítostného teroru. Heydrich podlehl zranění 4. června v pražské nemocnici na Bulovce. Pátrání po atentátnících vede mylně a vylhaně do Lidic, které nacisté 10. června vypálí. Lidické muže zastřelí, ženy odvlečou do koncentračního tábora a děti většinou putují do Lodže a posléze na smrt. Vzhledem k udání, které učinil parašutista Karel Čurda, člen paraskupiny Out Distance, když se 16. června dobrovolně přihlásil pražskému gestapu, následuje vlna zatýkání, orientovaná na příslušníky odboje a na spolupracovníky „padákových agentů“, jak parašutisty nazývali nacisté. Ve středu 17. června přijel na kole do ležáckého mlýna Luděk Matura ze Svítkova, aby Jiřího Potůčka, Švandovy i Šťulíkovy varoval. Nad ránem následujícího dne vysílačka Libuše opouští v osobním automobilu a v doprovodu Potůčka a Jindřicha Vaško ležácké údolí. Telegrafista putuje na sever, směrem na Červený Kostelec. Gestapo ho horečně stíhalo. Potůčkova odysea skončila 2. července 1942, když ho v lesíku mezi Trnovou a Rosicemi nedaleko Pardubic český četník – ve spánku na zemi – zastřelil. Sedm parašutistů se dočkalo 18. června – rovnež na základě Čurdova udání – hrdinné smrti, vetšinou vlastní rukou, v tehdejším pravoslavném kostele Karla Boromějského v pražské Resslově ulici, mezi nimi i Jozef Gabčík, Jan Kubiš a Josef Valčík. Nacisté tušili Valčíkovo spojení s vysílačkou Libuše, třebaže jim důkazy chyběly. Po Čurdově udání jsou zatčeni manželé Krupkovi, spolupracovníci Alfréda Bartoše, příslušníci pardubického gestapa bedlivě kontrolují prihlášky k pobytu v Miřeticích, kam Ležáky katastrálně patřily, hledají v lomu Hluboká i v ležáckém mlýně. Gestapáci nebo na jejich příkaz čeští četníci zatýkají Františka Vaško s manželkou, Jindřicha Vaško, mlynáře Jindřicha Švandu, jeho ženu Františku, strojníka z Hluboké Karla Svobodu, Josefa Šťulíka, také jeho ženu Marii a její rodiče se synem, rodiče Josefa Šťulíka Václava a Růženu Šťulíkovy a další. Vrchní strážmistr. Karel Kněz se zastřelil sám, rovnež jiní spolupracovníci parašutistů spáchali sebevraždu.
Osudový den padl na středu 24. června 1942. Ráno vyjela od pardubické služebny gestapa ozbrojená kolona aut. Starostové Louky a Miřetic museli vydat gestapákum policejní prihlášky obyvatel Ležáku, soupisy dobytka, parcelní protokoly. Kolem půl jedné byly Ležáky neprodyšně uzavřeny jednotkami SS (asi 500 mužů) a českým protektorátním četnictvem. Proběhla kontrola policejních přihlášek. Nacisté soustředili obyvatele, vetšinou dělníky z lomu, u silnice probíhající osadou. Chybějící děti přivezla ze školy, případně od příbuzných eskorta. Před pátou hodinou odpolední Němci odvezli do pardubického Zámečku 47 starců, mužů, žen a dětí. Načež v osadě rabovali. Poté jednotlivá stavení zapalovali. Domy hořely celou noc. Následující úpravy terénu zajišťovala jičínská stavební firma. Ještě téhož večera nacisté zavraždili nedaleko Zámečku 34 obyvatel Ležáků, 18 žen a 16 mužů. Sedm osob z Ležáků a dalších více než čtyřicet spolupracovníků parašutistů zastřelili 25. června a 2. července 1942. Všech 13 dětí odvezli ještě v noci z 24. na 25. června do Prahy, poté do internačního tábora v Lodži, případně do dětského domova v Puščikovu nedaleko Poznaně. Sestry Jarmilu a Marii Šťulíkovy uznali za vhodné k poněmčení a předali je pod cizími jmény do neměckých rodin. Po válce je přivezl do vlasti policejní inspektor Josef Ondráček. Jedenáct ležáckých dětí našlo smrt 25. července v plynovém voze v polském Chelmnu, spolu s nimi jedna dívka z Lidic, stejně jako již dříve 81 dětí z Lidic. Příbuzní parašutistů a jejich spolupracovníci v počtu 254 osob byli hromadně popraveni 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen. Vraždění českých vlastenců v souvislosti s heydrichiádou probíhalo v Mauthausenu ješte v lednu 1943. Další muži a ženy buď z blízkosti Ležáků, nebo z pardubického regionu, zatčeni jako spolupracovníci paravýsadku Silver A, se ocitli v koncentračních táborech Osvětim, Buchenwald, Ravensbrück a jenom někteří z nich přežili. Lom Hluboká byl začátkem března 1943 prohlášen za propadlý říši a podhodnocený prodán pod dohledem šéfa pardubického gestapa Clagese jeho synovci K. H. Becherovi. Clages navštěvoval lom i v civilu a měl značný zájem na jeho prosperitě. Součástí Becherovy firmy se stává i někdejší podnik-žulové lomy Františka Vaško. Od konce října do poloviny prosince 1943 srovnalo zbytky Ležáků definitivne se zemí asi pětašedesát káranců pracovních táborů. Při likvidačních pracích našel dělník Josef Bezvoda ve dvou konvích pod kamenem domu čp. 13, v němž bydleli staří a mladí Boháčovi a Čeněk Bureš s manželkou, zbraně a peníze. Obyvatelé je ukryli dobře – nacisté je nenašli ani při vyhlazení Ležáků 24. června 1942, ani později.
Ke kešce:
Pokud pri luštení zavítáte do muzea, čeká tu na vás milé překvapení – kdo se prokáže navigací GPS, získá tak slevu na vstupném!
Návštěvní doba: Duben - říjen: úterý až neděle od 9:00 do 17:00 hod.
Červenec - srpen: denně od 9:00 - 17:00 hod.
Listopad - březen: úterý až pátek od 9:00 - 15:00 hod.
Na úvodních souřadnicích se ocitnete v místě, kde stál ležácký mlýn, budova, významná pro tehdejší události. První doložená písemná zmínka o mlýně je z roku 1651. Pouze toto stavení bylo napojeno na elektrickou sít vedoucí k sousednímu Černíkovu lomu. Také proto se stal mlýn častým místem setkávání sousedů, kteří společně poslouchali Švandův „nepřihlášený“ rozhlas. V polovině května 1942 sem byla z lomu Hluboká přemístěna vysílací stanice Libuše.
Vaším úkolem je zjistit, v kolik hodin němečtí vojáci začali toto stavení zapalovat. Časový údaj (formát 24h) je hodnota A.
V obci najdete nejstarší pomník vztahující se k tragédii a spočítejte, kolik kamenných kostek tvoří jeho delší stranu.
Jejich počet dá hodnotu B.
Těsně po okupaci v březnu 1939 německou armádou vznikla z popudu několika místních občanů odbojová organizace ČENDA, nazvaná podle jejího zakladatele Čeňka Bureše. Hlavní jádro tvoří František Vaško, Jindřich Vaško, Karel Svoboda, Čeněk Bureš, Jindřich Švanda, Josef Šťulík, Miloš Stantejský a Karel Kněz. Síť odbojářů sestávala především z dělníků z okolních žulových lomů. To jest při rozšíření počtu členů až na 25.Ti z neevidovaných zásob „zcizovali“ trhaviny pro potřeby odbojové síťě. Opomenuti nemohou být ani členové okolních četnických stanic, kteří tyto „krádeže“ kryli nedostatečným vyšetřováním a dokonce sami dodali desítky služebních zbraní z četnických skladů. Organizace ČENDA udržovala kontakty s většími odbojovými sítěmi v okolí.
V areálu obce najdete hrobodům Čeňka Bureše a zjistěte číslo popisné, to je hodnota C.
Při seskupování ležáckého obyvatelstva vojáci neváhali zajet i pro děti do škol. Karla Tomka, mladého chlapce však němečtí vojáci nezatkli, ale gestapu se sám přihlásil, aby mohl být se svou rodinou.
V knize obětí najdete jeho rok narození, ten je hodnotou D.
Karel Kněz - vrchní strážmistr z četnické stanice ve Vrbatově Kostelci, který spolupracoval s ležáckou odbojovou skupinou. Byl jedním z těch, kteří kryli nedostatečným vyšetrováním ztráty zbraní a sám také dodával zbraně z četnických skladů. 22. 6. 1942 se při služební pochůzce poblíž Habrovče zastřelil, aby tak uchránil svou rodinu a prátele.
V obci najdete pomník Karla Kněze. Číslo, které je na něm napsané římsky, je hodnota E.
Jiří Potůček - parašutista skupiny Silver A, který zůstal jako poslední a byl zastřelen ve spánku nebo v sebeobraně českým četníkem.
Kolik celých dnů uplynulo mezi dnem kdy odvysílal svou poslední depeši a dnem jeho smrtí. Odpovědí je hodnota F.
Poslední údaj se týká udání na mlynáře Jindřicha Švandu.
Celkový počet písmen jména a příjmení tohoto udavače, který pocházel z Dreveše (člen Árijské pracovní fronty (APF), nájemce lomu u Vrbětic), se rovná G.
Finální souřadnice:
Získaná čísla dosaďte do vzorců:
X = E * A + (C + F - 22)
Y = B * A * E - D + G + 13
Za X a Y dosaďte výsledky: N 49°50.0X E 015°54.0Y
Přeji příjemný lov! BYOP