Povesti Litovelska - O Erbu pánu z Nákla
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Náklo bylo ve XIV. století sídlem vladyckého rodu, který se psal po Nákle ješte v príštích stoletích. Rod pánu z Nákla byl velmi cetný a jeho potomci meli statky i v sousední zemi ceské, ba až na hranicích uherských. Jejich tvrz stála na vyvýšeném míste, na nemž kdysi v praveku bývalo pevné hradisko, a v dobe nynejší tu stojí kostel.
Stalo se jednou, že mocný neprítel oblehl pevnou tvrz nákelskou, na které sedel tenkráte statecný vladyka Mikuláš, recený Náklo. Jeho celed byla nepocetná, zato však statecná. Mikuláš se hned tak nezalekl presily neprátel, nýbrž statecne a vytrvale odrážel se svým zbrojným lidem prudké neprátelské útoky.
Od casného rána meli obránci plné ruce práce. Hrubé kameny dopadaly s temným dunením na tvrz, tu a tam se objevovaly trhliny na vrcholu hradeb, na nekterých místech se proborila pod tíhou kamenu i strecha tvrze a po prudkém nárazu se zrítila i nekterý drevený ochoz. Smolné vence létaly vzduchem, dopadaly na drevená trámoví a strechy zanecovaly ohnem, jejž obránci steží hasili.
Avšak statecní obránci se nepoddali. Jakkoli útoky neprátel byly mocné a prudké, nepodarilo se jim dostat se do tvrze. Sotvaže se nekterý z neprátel dostal až k tvrzi a za pomoci žebríku se mu podarilo vyšplhat pod ochranou štítu až na hradby, živ již dolu neslézal. S rozbitou lebkou sletel do obranného príkopu u tvrze.
Boj trval celý den a neprinesl rozhodnutí. Když se nad krajem snesla noc, boj ustal. Obléhatelé i obležení odpocívali, aby nabrali nových sil k dalšímu boji.
Dobre se odpocívalo nepríteli. Ten se nemusel obávat, že bude prepaden. Hure bylo obleženým. Po urputném celodenním boji byli všichni k smrti unaveni. Všichni toužili po odpocinku. Každý z nich behem dne musel vytrvat na svém míste a nemohl se strídat, ponevadž jich bylo v tvrzi málo, a každý musel vydat za tri. Presto vecer, jakkoli byli unaveni a toužili po odpocinku, postavili stráže, aby snad v noci nebyli neprítelem prekvapeni.
Sám vladyka Mikuláš vybral nejstatecnejší a nejspolehlivejší muže, sám je rozestavil na urcitá místa na hradby a prísne jim prikázal, aby dobre hlídali a meli neprítele na mušce. Ostatním dovolil jít na lože. Když shledal, že všechno je pripraveno k odražení možného nocního útoku neprítele, sám ulehl poslední.
Za malou chvíli se po tvrzi rozhostilo ticho. Všichni upadli v tvrdý spánek. Jen stráže nespaly a jejich oci se zabodávaly do tmy, marne se snažíce jí proniknout, nespatrí-li snad nekoho, a jejich uši pozorne naslouchaly, zda nezachytí nejaký podezrelý šramot. Marne však. Desivé, dráždivé ticho viselo jako težký baldachýn mezi tvrzí a nepráteli.
Byla tichá a teplá letní noc. Z posecených luk, které se donekonecna rozprostíraly k severu a k východu, vanula k tvrzi omamná vune sena. Tma jako težká prikrývka zahalila vše a vešela se i na vícka, která tuto tíhu nesnesla a pomalu se zavírala. Ani bdelí strážci tvrze jí neodolali a nakonec také usnuli.
Neprátelé však nespali. Když neslyšeli ani nejmenšího hlásku v tvrzi ani na hradbách, prikázal velitel svým zbrojnošum, aby se pripravili k útoku na tvrz. Smluvil s nimi, že jakmile se objeví první známky dne na obloze, bude zahájen útok na tvrz. Rozeslal své zbrojnoše tak, aby útok byl proveden ze všech stran, i od jezera, které ze strany východní tvorilo prirozenou hradbu, pres niž bylo težko se dostat.
Muži zmizeli ve tme. Tiše jako kocky se plížili hustou tmou k tvrzi. Mnozí nesli žebríky, aby je postavili k hradbám, vyšplhali se po nich a prepadli spící obránce. To se jim také podarilo. Již meli žebríky opreny o hradby a cekali jen na smluvené znamení, aby se rychle vyšplhali na hradby.
Skupina, která mela prepadnout tvrz od východu, došla k jezeru pod tvrzí. Rákosí jemne zašustilo, když se jím jeden za druhým prodírali kolem brehu.
A tu najednou!
Všichni zustali leknutím stát. Rákosí pred nimi se mocne zavlnilo a mocne zašumelo, jakoby houf chlapu v nem ukrytý se najednou zvedl, pak se ozval pronikavý divoký krik a plácání krídel. Než se prekvapení zbrojnoši vzpamatovali, vzlétlo nad jezerem veliké hejno divokých husí, vzneslo se do výše a vylétlo nad tvrz. Jejich podráždený a pronikavý krik se rozlehl hlasite nocním tichem. Husy kroužily nad tvrzí za neustálého kejhání, štebetání a kriku, jako by se svolávaly, radily a zároven hledaly smer záchrany, pak se obrátily k severu a zmizely ve tme.
To byla záchrana pro tvrz. Jejich krikem se vzbudily stráže, které ihned zpozorovaly hrozící nebezpecí prepadu. Na jejich poplach se probudil zeman a všechna zbrojná celed. Všichni se rychle chopili zbraní a za malou chvilku byli na svých místech.
A byl již také nejvyšší cas.
Když videl velitel neprátelského vojska, co se stalo, dal znamení k útoku. Jako kocky šplhali neprátelští zbrojnoši po žebrících a drápali se na hradby, noví a noví útocníci valili se k tvrzi. Marne však. Útok mnohonásobné presily byl odražen a tvrz opet uhájena.
Neprítel pro mnoho ztrát na svých lidech odtáhl od tvrze ješte téhož dne. Obránci se svým statecným pánem si radostne oddechli.
A štastný vladyka Mikuláš, na památku toho, že je zachránil krik husí, dal si se svolením knížete olomouckého do svého znaku dve husí hlavy na dlouhých krcích, se zobáky k sobe obrácenými.
Tohoto erbu užívali potom i jeho potomci a obec jej užívá dodnes.
Additional Hints
(Decrypt)
Cerq xrerz 1,8 zrgeh ilfbxb ir mqv