-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Hledate kesku pobliz krasne uzkokolejky v Cernovicich u Tabora, vedouci do Jindrichova Hradce. Ceka vas pekna prochazka lesem, jen jak rozumne radi jeden geokolega, nezkousejte to podel trati! Signal muze byt v okoli diky lesu trosku slabsi, ale nevzdavejte to!
Jedna se o klasickou malou lock and lock kesku, s LB, tuzkou, par CWG pro prvni nalezce. Schovana neni nijak zakerne, ale myslime si, ze trosku prace da najit. Opatrne kolem kesky - uzkokolejka je aktivni a vlaky se tu preci jen obcas prozenou. Kdo budete mit stesti a uvidite parni masinku, vyfotte ji a pridejte k logu. I kdyz se da blizko k mistu dostat autem, dle nas je hezci prochazka od Sokolovny nebo hriste v Cernovivich, kolem mistni pily a pak uz jste skoro tam. Ke kesce se da dostat pekne lesem, cestickou nad trati.
A pokud chcete, mate moznost si precist neco vice o samotne uzkokolejce, ze serveru tournavigator.cz
Úzkokolejka - Jindrichuv Hradec
Puvabnou jihoceskou krajinou se kolem zrcadel rybníku a mezi zelenými pastvinami kroutí pás úzkých kolejí, které v tráve snadno prehlédnete. Nehledají prímou cestu, to aby mohly poskytnout poutníkovi ten správný požitek z jízdy. Predstavte si, že krácíte podél kolejnic se znackami dávno zaniklých železáren a najednou k vám vítr prináší pískání vlaku, jak vystriženého z prázdnin u vaší babicky! Z lesa vyjíždí parní mašina, spíš hracka než stroj, a za ní rada drevených vagonku plných výletníku a s houfem detí na zadní plošine. A za chvíli i vy sedíte nahore, nohy na schudkách a kolem jak ve filmu defiluje krajina letní nálady… Že jsme se nechali unést fantazií daleko od reality? Chyba lávky, do casu opravdových parních lokomotiv se mužete prenést treba díky jindrichohradecké úzkokolejce. Ceská železnicní sít nikdy neoplývala takovým množstvím úzkorozchodných drah, jako tomu bylo u našich sousedu v Rakousku, Nemecku ci Polsku. Úzkokolejky totiž vždycky znamenaly technickou, provozní i ekonomickou komplikaci, zejména pokud byly soucástí vetšího železnicního podniku. Zato dnes patrí pro svuj zvláštní puvab a jakousi nostalgii k vyhledávaným raritám. Neprežilo jich ovšem mnoho. Vlak na úzkých kolejích mužete potkat mezi Tremešnou a Osoblahou ve Slezsku a pak v okolí Jindrichova Hradce, odkud vedou dve trate – do Obratane a do Nové Bystrice. Všechny tri dráhy mají podle staré c. k. rakouské normy rozchod kolejí 760 mm, což je pro predstavu približne polovina rozchodu normálních kolejí, jenž dosahuje 1 435 mm. Starší z obou jindrichohradeckých tratí, 33 km dlouhá lokálka vedoucí do Nové Bystrice, byla otevrena roku 1897 jako první verejná úzkokolejka na ceském území. Devet let poté pak vyjely vlaky i na druhou, 46 km dlouhou trat z Jindrichova Hradce do Obratane. Z úzkorozchodného jindrichohradeckého nádraží situovaného pred nádražní budovou hlavní trati vedou obe spolecne s jihlavskou tratovou kolejí, s níž tvorí trípásovou kolejovou splítku. Tuhle neobvyklou technickou lahudku poznáte na první pohled, mezi kolejnicemi s bežným rozchodem vede totiž na stejných pražcích ješte jedna. Pravá kolejnice slouží vlakum CD, prostrední soupravám s užším rozchodem a levou mají obe spolecnou. Duvodem, proc se tady úzkokolejky stavely, byly až o polovinu nižší náklady oproti budování normálních tratí. Jejich úkolem bylo zejména hospodárské oživení chudého kraje s minimem prumyslu. V dalším období mely kupodivu štestí – války, dejinné zvraty, posuny hranic a presuny obyvatelstva se jich prakticky nedotkly. Nekolikrát v historii však mely opravdu namále a o jejich likvidaci bylo prakticky rozhodnuto. Šestkrát se také zmenil jejich vlastník a provozovatel. Záchranou z hrobníkovy lopaty byla nakonec privatizace v letech 1997–1998; od té doby se o ne stará akciová spolecnost Jindrichohradecké místní dráhy. Dnes patrí úzkokolejka k nejvýznamnejším pametihodnostem regionu. Predstavuje totiž ojedinelou symbiózu technické památky, turistické atrakce a životaschopného dopravního prostredku. Turisté a sezonní návštevníci znají z úzkokolejek predevším letní historické parní vlaky, které celé prázdniny vyjíždejí do lesu Ceské Kanady a každý týden také do Cernovic u Tábora na obratanskou trat. Vonavý kour se nad úzkými kolejemi objeví i pri „jízdách páry“ napríklad o Velikonocích, o Detském dni, v Den železnice, na Mikuláše ci o Vánocích. Stále casteji také nekterá z parních lokomotiv vyjíždí na objednávku cestovních kancelárí nebo pri ruzných firemních akcích, soukromých oslavách a svatbách. A pokud snad toužíte poznat život lokálky zblízka, mužete strávit dovolenou na nekterém z venkovských nádražícek bystrické trate premenených na svérázné penziony. I když to tak na první pohled možná nevypadá, težište provozu obou lokálek leží dodnes v každodenní doprave místních obyvatel do práce, do školy, za nákupy a za zábavou. Na trase se nacházejí zastávky vesnic, do nichž nezajíždí žádný autobus, a úzkokolejky tedy predstavují jejich základní spojení se svetem. Rocne se jimi sveze na 350 000 cestujících, trate však slouží i doprave nákladní. K tomu se používají tzv. podvalníky, speciální podvozky, na které jednoduše najedou normální nákladní vagony. Za malou lokomotivou sice vypadají ponekud „humpolácky“, ale je to nejlepší zpusob, jak dovézt zboží do místa urcení v nekteré z malých stanicek. Na pocátku provozu tu jezdily parní lokomotivy, už od roku 1929 jim však pomáhaly moderní motorové vozy. Dnešní dieselelektrické stroje, na nichž leží veškerá tíha provozu, drží primát nejstarších motorových lokomotiv v pravidelném provozu v Ceské republice – v letech 1954–1958 je dodalo pražské CKD. Pomáhají jim další dva pozoruhodné kousky: malý lokotraktor pro posun byl vyroben v roce 1967 v Turcianských strojírnách ve slovenském Martine pro sokolovské povrchové doly a mohutná dieselhydraulická lokomotiva z roku 1980 zakoupená v Polsku je výrobkem rumunské lokomotivky Faur v Bukurešti. Osobní vagonky každodenního provozu pocházejí z roku 1966 a dnes už vlastne také patrí k veteránum. Puvodní parní lokomotivy opustily úzké koleje do roku 1965, ale nebyl to konec definitivní. V roce 1992 se na trat v podobe nostalgických jízd vrátily. Obnovenou premiéru mela tehdy lokomotiva U47.001 z roku 1907, která je majetkem Národního technického muzea. Dnes se na úzkokolejkách s historickými soupravami strídají stroje U37.002 z roku 1898, což je nejstarší provozuschopná parní lokomotiva u nás, rumunská „Rešica“ U46.001, zakoupená od zlatých dolu v Transylvánii, a puvodem polský stroj Px48-1916 z roku 1953. Návrat páry na koleje v takovém rozsahu si vyžádal obnovu nebo opetovné zrízení dávno nepoužívaných technologických zarízení, jako napríklad zauhlování, vodáren, vodních jerábu a popelových jam. Je totiž rozdíl, zda parostroj vyjede na trat jednou za pár let, anebo jezdí prakticky denne. Ale abychom nepeli ódy jen na mašinky, vždyt i vagony jsou skutecnými skvosty. Tvorí totiž jedinecnou a historicky nesmírne cennou kolekci puvodních úzkorozchodných vozidel z pocátku provozu. Pocházejí z let 1897–1908 a byly postupne získány jako totální vraky z ruzných koprivami zarostlých slepých kolejí, ale také ze soukromých dvorku a zahrad, kde sloužily jako kulny a králíkárny. Po nárocných a nákladných renovacích se je podarilo vrátit na koleje, takže si ted mužete vychutnat navlas stejný pocit z cestování lokálkou, jaký byste zažili pred stoletím. K tomu samozrejme patrí i starobylé lepenkové jízdenky, které už na jiné trati zarucene nezakoupíte. Za zmínku urcite stojí ješte jedna historická událost – v roce 1900 byl prý na 22,3 km novobystrické trati uprostred lesu vysazen z duvodu nezaplacení jízdného Jára Cimrman. O tricet let pozdeji zde na pamet této události zrídila železnicní správa zastávku Kaproun a u príležitosti 100. výrocí byla za úcasti clenu Divadla Járy Cimrmana odhalena na zastávce i pametní deska. Dnes tu uvidíte i mistrovu sochu a další cimrmanologické artefakty. Zastávka uprostred lesu se díky tomu dostala i do turistických pruvodcu a informacních materiálu. Až se tedy v léte vydáte do lesu Ceské Kanady, nezapomente se alespon jednou svézt malebnou lokálkou, jejíž rychlost urcite neprekrocí 50 km/h. A pokud zdejší krásy poznáváte na kole, nemusíte se obávat; preprava kol je na Jindrichohradeckých místních drahách samozrejmostí.
Additional Hints
(Decrypt)
Gnz wnx fr mcvin i cvfavppr Nivtaba, gnz wr fuba...xqr mr gb ifvpuav gnapv?/ yvxr n ...... bire gebhoyrq jngre