Mesto ruzi Traditional Geocache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Tato jednoduchá keška Vás přivede před vilku, ve které žil v první polovinĕ 20. století muž, který ve své dobĕ dokonale přetvořil Blatnou v mĕsto růží. A to v takové míře, že toto hrdé přízvisko zůstalo Blatné napořád. Mluvíme o Janu Böhmovi a jeho mĕstĕ růží.
Jan Böhm
Blatenský rod Böhmů se ve mĕstĕ usadil před dvĕma staletími. Roku 1793 sem přišel první z rodu, varhaník Jan Böhm. Jeho bližší i vzdálenĕjší potomci se opakovanĕ uplatňovali jak na poli umĕní, tak i jako zahradníci. Počínaje pražským zahradníkem Karlem (1869 - 1946) sílí v rodu zahradnické tradice. Jan Böhm se narodil 25. 11. 1888 v Praze. Odmala byl veden k zahradnictví, praxi v oboru poté získával ve Francii a Nĕmecku. A už tehdy plánoval založit si vlastní růžařství. Roku 1914 ho skutečnĕ založil a na pozemcích u Řečice kousek od Blatné vznikly první růžové školky. Bohužel právĕ vypuknuvší 1. svĕtová válka se nevyhla ani Janu Böhmovi. Místo spravování si svého nového podniku musel nastoupit vojenskou službu. Dostal se na italskou frontu, kde byl pozdĕji tĕžce ranĕn. Po uzdravení zastával do konce války post vojenského zahradníka u zákopnického oddĕlení poblíž Bratislavy.
Až v roce 1919 se dostal opĕt zpátky do Blatné a se svým podnikem musel začít z velké části od znova. Na pronajatých pozemcích u Řečice opĕt začínaly kvést růže. Z počátku to nemĕl vůbec jednoduché, vedle růží byl nucen na 2ha pozemku pĕstovat také zeleninu. Avšak v dalších letech, už od první skliznĕ, šla sláva Jana Böhma strmĕ nahoru. Začal psát odborné články do novin a zájem o jeho růže se stále zvyšoval.
V roce 1921 si tak mohl dovolit koupit první vlastní pozemek, jenž mĕl své hranice u blatenského nádraží. Růže se prodávaly nejen ve vnitrozemí, ale postupnĕ také více a více do ciziny. Böhm proto postupnĕ přikupoval další pozemky a rozširoval svůj závod. Také Blatná se začala zahalovat růžemi. Kdo by nechtĕl mít na záhonku ty slavné Böhmovy růže. Úspĕch mu přinesly i růže vyšlechtĕné z šípkových keřů, kterým se, jak si všiml, v okolí Blatné náramnĕ dařilo. Tyto růže byly odolnĕjší proti mrazům a škůdcům.
V roce 1925 se zúčastnil Masarykovy výstavy růží pořádané Svazem československých zahradníků v Průmyslovém paláci v Praze. Výstavu tehdy navštívil i prezident T.G. Masaryk. Mezi 4000 růžemi byly vystavené i novinky českého pĕstění jako Hvĕzda Prahy nebo Máňa Böhmová. Na sklonku léta získal ucelený komplex pozemků ve výmĕře 14 ha. Závod tehdy zamĕstnával 8 až 16 odborných pracovních sil, mĕl svůj potah, moderní kypřicí, plecí i secí stroje.
Nadále intenzivnĕ propagoval růže - nejen knihami a články v časopisech, ale i kvalitními katalogy vlastních růží. Na trh uvádĕl, kromĕ svých novinek i výtvory ostatních šlechtitelů, přispĕl k rozšírení např. Geschwindových růží. Jan Böhm uvedl v meziválečném období na trh více než 50 svých růžových výpĕstků. Uvádí se, že vyšlechtil celkem 70 růží a časem množil až milion keřů ročnĕ. Jeho růže získaly celou řadu ocenĕní (mj. 14 zlatých medailí) a díky nĕmu se také v Blatné konalo nĕkolik celostátních výstav. Jeho růžové školky a sady zabíraly 32 hektarů v roce 1931.
Jan Böhm byl jedním z tĕch schopných lidí první republiky. Vĕdĕl jak dĕlat svou práci a své růžařství vynesl takřka z ničeho po svĕtovĕ známé. Bohužel, jako spousta dalších se nemohl vyhnout nemilosrdným 50. létům. Jeho podnik byl znárodnĕn a od té doby to s ním šlo z kopce. Sám Böhm umírá v Blatné 4. 4. 1959 v dobĕ kdy se z jeho školek nenávratnĕ vytrácí dlouholetá tvář, již jim vtiskl. Zanechává Blatné veliký odkaz, se kterým si ovšem sama bez nĕj nedokáže poradit.
Od 1. ledna 1976 jsou blatenské školky součástí Okresního podniku služeb Strakonice. Už to dávno nejsou ty svĕtovĕ známé Böhmovy růže, podnik upadá, růže vadnou jedna po druhé, až z nich postupnĕ nezbude zhola nic. A tak to zůstává dodnes, těžko budete nyní v okolí hledat nějakou stopu po Böhmovi, po růžových školkách a po městě růží. Jediným hmatatelným důkazem zůstala vila nesoucí Böhmovo jméno a především samotné Böhmovy odrůdy, které přetrvaly a i dnes se mnohé z nich pěstují. Pro jejich sehnání můžete zkusit štěstí například v nedalekých Skaličanech.
Seznam Böhmových růží
Seznam růží vyšlechtĕných Janem Böhmem si můžete prohlédnout zde. Lze si v nĕm přečíst zajímává jména, která dal svým růžím.
Böhmova vila
Vila, k níž Vás zavede tato keš a která je spojována především se jménem Jana Böhma, byla postavena v letech 1921-22 stavitelem a architektem Janem Komancem. Jak se však později ukázalo, její návrh vytvořil významný pražský architekt Oldřich Starý. Vyprojektoval ji ve stylu rondokubismu, ve kterém patří tato stavba k nejranějším u nás. Nedlouho po dokončení zakoupil vilu Jan Böhm. Sloužila mu jako domov a využíval ji též pro administrativní účely svého zahradnictví. Po roce 1948 mu vilu zabavil stát a byla provedena vnitřní přestavba na bytové prostory. Po restituci vily Böhmově rodině prošla vila další necitlivou rekonstrukcí, která ještě více změnila původní dílo.
Zdroj, z nějž je čerpáno a další informace o vile zde.
Nĕco málo ke keši
Vlastně není moc co rozebírat, je to klasická mĕstská mikro keš (i když v Blatné aby je pohledal), je schovaná kousíček od vilky (jistĕ ji snadno poznáte) a má za cíl pouze ukázat Vám toto místo, předat pár informací a darovat bodík :-) Snad jen, dávejte pozor, ať Vás při odlovu nikdo nevidí a dobře ji opĕt schovejte.
Zaparkovat lze, když bude místo, přímo u kešky, ačkoli rukou vytaženou z okénka ji pravdĕpodobnĕ neulovíte, z auta Vás vylézt donutí :-)
Přeji Vám příjemný odlov
První část nápovědy nyní již neplatí.
Additional Hints
(Decrypt)
Ancebgv ivyr mvqxn wr, qb gr wn ifnx arpugryn..
an ivyr gnxr bxnc wr, i arz ifnx ivqrg wn olyn..
cebgb wfrz xbhfvprx bq ivyxl mnfyn
n cbq cyrpubibh fgevfxbh fir holgbinav anfyn.
Alaí cb qybhué cerqybhué qbibyraé,
olqyvšgr mneíqvyn wfrz fv abié pryé.
Iýgnurz fgb šrqrfág pífry qb iýšxl,
fzrerz x fvyavpv, záz gb nyr iluyíqxl.
Cevgbz bq ivyxl fgáyr arzhfígr hqryng
iípr arž cáe xebxh,
nolpu oqípr hiavge cbfyrqaíub m šrfgv boeh
cbpígvyn inšv ehxh.