Tato keš
uzavírá volnou sérii, která se venuje památce tech, kterí padli
besnení nacistu na sklonku druhé svetové váky v okolí
Valašské Polanky.
Vše se odehrálo v
období, kdy se Nemecká vojska dostávala do kleští vojsk 2. a
4. ukrajinského frontu, po jejichž boku bojovali i
príslušníci 1. Ceskoslovenského armádního sboru v SSSR, ale
také Rumuni a v neposlední rade partyzáni. I zranená zvírata kolem
sebe kopou, a také zmírající nacistický režim se krute
vyporádával se všemi, o kom se jen domníval, že má
spojení s odbojem. Ve fanatické brutalite vycnívaly jednotky SS a
jejich speciální SS Jagdkomannda a SS Jagdverbande. Zlínské gestapo
melo propracovanou sít konfidentu, které vysílalo do partyzánských
oddílu s vymyšlenými legendami, že se jedná o zbehy ze
slovenské armády, která po boku Nemecka stála již od pocátku
války. Partyzáni byli obezretní, mnoho takových dobrodruhu
zlikvidovali, ale nekterí byli úspešní...
3. dubna bylo úterý, den
po velikonocích. V poklidném Leskovci, nacházejícím se mezi
Vsetínem a Valašskou Polankou, hospodaril mlynár Jurícek se
svou ženou a tremi detmi, synem a dvema dcerami. Nebylo by na
tom vubec nic divného, kdyby však hospodár a jeho rodina ve
svém mlýne tajne neposkytovali útocište raneným partyzánum
ve skrytém improvizovaném lazaretu, kde byl jistou dobu sám velitel
Murzin. Neskutecná scéna se odehrála toho dne práve u tohoto mlýna,
kdy ctrnáctiletá Marenka prosila o život svých rodicu -
srdceryvné výjevy a ješte krutejší konec. Celá rodina
postrílena. Dva partyzáni, prítomní v té dobe v lazaretu pri krátké
prestrelce zabiti. Více se dozvíte u keše GC1AZ21 - Jurickuv
mlýn by Grako.
V polovine dubna se ve
Vizovicích hlásila k provedení svých rozkazu asi 300 clenná skupina
vojáku SS. Byli to príslušníci nechvalne známé jednotky
„EINHALT JOSEF" (SS speciální stíhací svaz jihovýchod),
spadající pod divizi SS Brandenburg, jíž v té dobe velel
slavný SS-sturnbanfurer Otto Skorzeny. 16.dubna odpoledne se
svedkem další tragedie staly opuštené paseky nedaleko
silnice z Loucky do Vizovic. Nekolik nákladních aut s esesmany se
blíží ke skupine stavení. Obklicují je, vypalují dva domy a
tri lidé ten den neprežili. Generálka na Ploštinu? Její
osud byl stejne zpeceten!
Zamerme se nyní již
zmínené konfidenty nasazené mezi partizány Zlínským gestapem. Tri z
nich se dostali do partyzánské jednotky a jejich pricinením se 19.
duben 1945 promenil v peklo pro malou pasekárskou osadu
Ploština. Paradoxne první obetí se ráno stal prlovan Josef
Varák, kterého nemci zastrelili a duvod jeho smrti je obestren
mnoha spekulacemi. Varák byl skutecne ve spojení s partyzány
(poznal ho nekterý ze zrádcu, staly se mu osudné léky, které vezl z
Vizovic...). Nechteli mít nemci svedky své velké akce? Spojili si
jméno Varák z Varákovými pasekami o nichž již vedeli,
nebo tušili, že jsou jednou ze základen partyzánu?
Zkrátka nikdo neví proc 19. dubna 1945 zemrel Josef Varák asi
kilometr od Pozdechova! Existuje ješte jedna možnost,
jíž zminuje i Roman Cílek ve své knize „Smrt na prahu
života", že to byl jen cvicný výstrel nekterého z
esesmanu. Jeho telo bylo nalezeno v nedeli 22. dubna v Pozdechove
pod kostelem v lese zvaném Klínovica. Kolem poledne prijela do
Újezda u Vizovic tri nákladní auta s vojáky. Zastavili se u
radnice, kde tou dobou dleli pojízdní brusici nožu Ladislav
Rangl se ženou a dvema malými detmi a jeho švagr Rudolf
Pfleger. Bez jakéhokoliv vyptávání nebo vysvetlování je vyvlekli a
zastrelili. Ve voze zustala sama Vlasta Ranglová. Neušla ani
ona byt v nárucí držela pulrocní díte. Salva ze samopalu ji
skácela na zem i s dítetem. Miminko celé od matciny krve bylo k
neutišení, dvouletý Zdenecek se instinktivne schoval vzadu
ve voze. Duvod tohoto cinu: udavacský dopis obsahoval zprávu,
že Rangl hrál partyzánum na harmoniku... Po ceste na místo
zastavili se katani na samote Ryliska. Tam hospodyne
Františka Rašková které zapálili dum nad hlavou
utíkala s desetimesícním chlapeckem v nárucí do Vysokého Pole.
Chlapecek prochladl a zemrel. Ve vedlejší usedlosti
našel smrt mladý petadvacetiletý mladý muž. Jeho matka,
jež byla vyvedena, aby pripravila zvírata k rekvizici,
zaslechla jen dva výstrely a videla jak horí její dum, syna
nevidela nikde. Našla až jeho ohorelé telo, když
našel smrt v rodném dome. Rozzureni tím, že jim do
rukou nepadl žádný partyzán, posilneni nakradenou slivovicí
zacali rabovat, loupit a co nemohli odnést znicili a potom
zapálili. Osm z deseti chalup lehlo popelem triadvacet mužu a
jedna žena z Ploštiny ten den ukoncilo svou
životní pout, když neunikli ze smrtícího obklícení i
když se o to pokoušeli. Nekterí popadli motyky s tím,
že jdou na pole obdelávat úrodu. Marne. Jen jednomu muži
se zázrakem podarilo dostat z horícího domu a prežít. Více se
dozvíte u keše GC1H0QH -
Ploština by madbin.
Lidé byli
vydešeni událostmi na Ploštine a mnozí tušili,
že stejný osud by mohl potkat i Prlov a nemýlili se. O osudu
Prlova již bylo totiž rozhodnuto. Není známo datum
schuzky v komnatách vizovického zámku na které se jednalo prímo o
Prlove, ale je pravdepodobné, že probehla nekdy o víkendu a to
nejspíše v sobotu odpoledne! Téma schuzky je nad slunce
jasnejší. „Prlov je ve spojení s partyzány, je treba
exemplárne potrestat viníky! Ploština nevyšla!
Žádní partyzáni, jen munice, to nestací! Selhala práce
rozvedky. V Prlove musíme stuj co stuj partyzány vyslídit!" Jako by
ješte dnes zdmi vizovického zámku znela nemcinou
pronášená slova o trestné výprave takzvané: SS-Jagdverbande,
kterou byla skupina Josef. Tyto Jagdverbande mely být obdobou
britských commandos. Byla to cást divize Brandenburg, které velel
sám Hitleruv specialista na diverze, již zmínený
SS-Obersturmführer Otto Skorczeny. Svoji cernou práci si
príslušníci jednotky Josef odvedli na úkor Prlova již
den pred masakrem. V nedeli si SS-Oberscharführer Kurt Werner
Tutter, specialista na legendu a rízený rozhovor, dal zavolat
nekolik slovenských príslušníku této sudetonemecko-slovenské
vojenské skupiny a porucil jim, aby zašli do Prlova a
pokusili se tam pod záminkou, že jsou zbehové mírící k
partyzánum opatrit další dukazy pro již naplánovanou a
rozhodnutou akci. Ti svuj úkol tentokrát na rozdíl od
Ploštiny splnili s následnou pochvalou od Tuttera. Není
jasné jak prišli do styku z Oldrichem Kovárem z Bratrejova,
ani jaká je úloha Marie Ruskové, kterou potkali a která jim po
vyslechnutí nauceného príbehu o zbezích ze slovenské armády a o
tom, že chtejí k partyzánum nebo alespon prejít frontu,
slíbila prinést mapu. Do vesnice se báli jít, protože nekolik
desítek provokatéru se z akcí v Prlove nevrátilo a leží dodnes
nekde po okolí ve valašských lesích.
Ráno v Prlove 23.dubna
vypadalo asi následovne: kolem šesté už byla celá ves
obklícena asi šesti sty príslušníky obou výše
uvedených jednotek. Vetšina obyvatel byla probuzena strelbou
po prchajícím partyzánovi, který tu noc trávil v jednom z
prlovských partyzánských "domovu". Pak zacali obsazovat jedno
stavení za druhým, ve všech kradli a rabovali, Šli
hlavne po penezích, zlatu a dokladech, nepohrdli ani civilním
šatstvem a samozrejme kradli jídlo a pití. Obyvatelé vesnice
byli pak v nekterých prípadech velmi brutálním zpusobem, donuceni
shromáždit se v hostinci Antonína Ondráška. V hostinci
se pripravovaly výslechy, nikdo netušil co se bude dít. Lidé
byli postaveni ke zdi a prihlíželi kterak se jejich veznitelé
posilnují ve velké míre alkoholem, na neco cekali! „Treba nás
chtejí jen postrašit a odjedou, fronta je blízko, proc by
zabíjeli." Podobné myšlenky snad ovládaly tiché cekání
zadržených mezi kterými se shodou okolností nacházeli tri
aktivní partyzáni, kterí neštastnou shodou okolností zustali
ve vsi práve v den, kdy jim osud neprál. Tíživé ticho
prerušované ranami a obcasným zasténáním zbitých nebo
zavzlykáním žen, bylo prerušeno rázným otevrením
vchodových dverí. Všichni zustali stát na míste jako
zarezaní, tu mucivou nejistotu, strašným zpusobem rozptýlil
príchod skupinky nekolika osob! Mezi kterými všichni z
hruzou poznali nedávno zatceného partyzánského pomocníka Aloise
Oškeru, který v Prlove casto pobýval a prlovské partyzány
znal osobne. Byl oblecen v nemecké uniforme bez distinkcí a opasku.
Dále poznali dva madarské dustojníky, které partyzáni pri jedné
akci nechali zranené naživu, uzdravili je a jednou pri
necekané detonaci ukrytých výbušnin na Ploštine, kdy
spojka pribehla pro léky se jim podarilo uniknout. Ale chteli se
mstít, krute mstít za smrt jednoho jejich muže padlého pri
této prestrelce.
A ted tu stáli
Oškera, lidská troska bez vlastní vule, kdy i na WC s ním
chodila stráž a Madari, ze kterých místo vdeku z nich sálala
neukojená touha po pomste. Na Oškerovi byly videt stopy
nelidského zacházení a po pohružce zastrelením celé jeho
rodiny pokud bude mlcet a na druhou notu údajne prislíbili hostinec
jako odmenu, Alois Oškera nedospelé témer ješte díte
podle pametníka pana Juráne mu bylo v té dobe asi 19 let.
Oškera spolu s Madary zacali obcházet jednoho po druhém a
oznacovali partyzány a jejich pomocníky a odsuzovali je tím k jisté
smrti. Vybrané osoby pak odvlekli do hovorny, kde je dále
vyslýchali a mucili tím nejstrašnejším zpusobem.
Výkriky bolesti se mísily s plácem žen, které nesnesly ten
neskutecný tlak okolností. Devatenáct vybraných zustalo v hostinci
a již jim zbývalo jen nekolik hodin života. Ostatní byli
vyhnáni a odvedeni do vedlejší obce Pozdechov, kde pod
pohružkou zastrelení dvaceti osob nesmeli opustit budovu staré
školy.
V Prlove se zatím
odehrávaly údesné okamžiky. Zástup šestnácti
odsouzených se vydal na pochod prlovem. Na zvláštní prání
zachránených madrských dustojníku se totiž od ostatních
oddelila trojice aktivních partyzánu, které madari usvedcili z
prepadení jejich kolony tak Antonín Ondrášek, Leopold
Štach a Tomáš Heto svuj život ukoncili smrtí
mucedníku u blízké obce Bratrejov, kde dnes u cesty stojí malý
pomnícek (viz waypoint BRA). Dríve tam stávaly
jablone na které povesili již zmucená tela a ješte jim
z nepochopitelných duvodu stríleli do obliceju. V jedné lebce se
našlo 24 projektilu. Vybraná skupina šla Prlovem v
cele z Marií Ruskovou, která nesla koš z výbušninami.
U predem vytypovaných domu se pruvod zastavil. Nemci vyvolali pár
jmen, chalupu zapálili a neštastníky hnali za živa na
smrt do horících domu. Ti se samozrejme pokoušeli uprchnout,
ale proti byly salvy ze všech typu zbraní, jež dokonaly
dílo chorých mozku.
Tak toho dne zemrelo v
Prlove patnáct lidí, kterí byli upáleni. Tri obešeni u
Bratrejova. Jednomu, Tomáši Ondráškovi
mladšímu se podarilo i s nekolia prustrely v nestrežené
chvíli uprchnout a schovat se. Dostalo se mu také lékarské pomoci a
také by prežil, ale ve Vsetínské nemocnici, kam ho spoluobcané
zavezli si ho po udání gestapo našlo a neušel trestu
smrti zastrelením. Byl nalezen v hromadném hrobe v
Hoštálkové.
Nesmíme zapomenout na
Varákovy paseky které byly postiženy stejným osudem, pouhé dva
dny pred osvobozením regionu vojáky Rudé armády. Mezi obetmi byla i
Ružena Šopová z Prlova a Karel Varák toho casu obcan
Pozdechova. Jména obou jsou vytesána na pomníku pred Obecním úradem
v Prlove. Více se vypálení Varákových pasek se dozvíte u
keše GC1YJ5Z - Varákovy
paseky by madbin.
Keš naleznete
u památníku Prlovské tragédie. Jedná se o pietní místo, tak se
podle toho prosím chovejte. Kvuli odlovu není treba vstupovat za
plotek kolem památníku. Keš vracejte prosím tam, kde byla,
má tam pomucku, aby dobre držela! Dobrý lov.
Pietní sín, dokumentující antifašistický odboj v Prlove a
okolí, je umístena v Kulturním dome a je prístupná na požádání
v kancelári Obecního úradu (úrední hodiny: pondelí, streda 7.00 -
17.00 hod; nachází se hned za památníkem).
Zdroj:
http://www.obecprlov.cz/; http://prlov.webpark.cz/;
http://cs.wikipedia.org/wiki/Prlov