Prokletý medailon Davy Jones. Povesti o nem a jeho pánovi se šírili jako boure. A narustali s každou vyloupenou osadou, s každou potopenou lodí, každou smrtí. Jeho tajemství spocívalo v tom, že kdo se ho zmocnil, ten se stal obetí jeho prokletí. Tak se jeho triumf, obrátil proti nemu a stal jeho zhoubou. Až jednou, jeden kapitán jehož špatnost byla tak velká, že mohla soutežit se samotným medailonem, mu odolával.

Cítil že prohrává a rozhodl se jej ukrýt co nejdál od sebe a doufal že tak pretrhá pouto prokletí jej k nemu vázající. Plavil se daleko. Plavil se po morích, pak proti toku reky až co mu hladina vody dovolovala, a jelikož se mu i to zdálo málo, tak se vylodil s malou skupinkou svých námorníku a vypravil se ješte proti toku potoka.

Zpet se však vrátil jen kapitánuv poskok. Byl ale poznamenán. Napul šílený, blábolící o padající vode, brodení vodou, mužích nesoucí jeden druhého, druhý tretího, tretí ctvrtého k výšinám kde skály se setkávají.. A pak o krvi..

Žádný ze zbývajících se nevypravil zjistit co se tam událo, posádka otocila lod a zmizela do nenávratna. Nikdo již o kapitánovi a jeho lidech neslyšel a poklad který nesli spolu s medailonem sebou také nevidel. A dobre tak. At vše zustane odpocívat tam kde je. Za tu dobu nasákl prokletím a nikomu by nic dobrého neprinesla ani jedna jediná mince z nej.

Nejaký cas poté se našly poznámky doktora Furoa který tenkrát lécil kapitánova poskoka Habese. Podle nich prý z blábolení pochopil o jaké místo se jednalo. Kapitán Atrox ke konci cesty plul pres North Sea a museli vplout do Elbe a dle výšky toku se mohli vylodit a vypravit jen proti levobrežnímu prítoku Gelobtbach.

Z poznámek vyplývalo že se zaobírá myšlenkou na výpravu za pokladem. Pak ale nenadále zmizel. Že by neodolal mámení pokladu a medailon si vybral další dan?

Bezprostredne za hranicí, u objektu nekdejšího mlýna Gelobtbachmühle, vychází dláždená cesta. Sice krátká, lec naklonená, prudká a extrémne kluzká. Vybavení vhodnou obuví se tedy stává naprostou nutností! Podél cesty se valí zpenená kaskáda potoka, ve svém vrcholu ukoncená rezervoárem vody pro bývalý mlýn. A práve do temne zelené hladiny nádrže padá tenká bílá nit vodopádu. Približne z trímetrové výše, obklopená hradbou pískovcových sten. Ackoli celá scenérie budí dojem malebného díla prírody, ve skutecnosti se zrodila pomocí lidských rukou pri budování napájecí soustavy mlýna - jak dokládá historický nápis u paty skalního prahu, který obsahuje jméno Wilhelm Theodor Schneider a dataci 15. 10. 1856.

Teprve nad hranou vodopádu se rozprostírá svet, jehož podobu prozatím clovek príliš neovlivnil. Klopotský potok tady vymodeloval malebnou soutesku. Co ztrácí na délce, to bohate dohání svým divokým nespoutaným rázem. Jako kdybychom prekrocili bránu ztraceného ráje. Zdejší vegetace si svobodne roste bez dozoru lesníku, skalní steny se navzájem témer dotýkají a voda potoka chvílemi mizí v zajetí cerných previsu. O jedinou pripomínku civilizace se tudíž postarala liduprázdná pešina.

Po pešine vedoucí nás podél i pres potok se dostáváme výš až k místu kde se skály nad potokem sklánejí z obou stran. Na levé skále se nachází znacka 1/9+C. Zde by mel být približne proti ní dle doktora Furoa ukryt poklad.

V poznámce výbava mel:
pevná obuv, možnost brodení, lano 30 metru nebo žebrík 10 metru