Když pojedete po státní silnici z Jablonného nad Orlicí smerem na Suchý vrch, možná si povšimnete nenápadného pomníku postaveného asi dva kilometry nad mestem, v míste, které se nazývá „Stroužníky“. Tento obycejný obelisk, na nemž je vytesáno pouze „+ 22.7.1866“, byl postaven na památku jedné velmi zajímavé a neštastné události, která se v techto místech odehrála.
Na památku stretu civilních obcanu s pruskou zásobovací kolonou byl u príležitosti 25. výrocí události, vztycen pískovcový pomník. Pomník byl odhalen na míste, kde došlo ke srážce, za úcasti obyvatel z Jablonného a okolních obcí v nedeli 27.cervence 1891.
Ale od zacátku.
Nebudu se jiste mýlit, když oznacím prusko - rakouskou válku z roku 1866 jako jeden z nejkrvavejších válecných stretu, který se odehrál na území Cech a Moravy. Snaha pruského kanclére Otto von Bismarcka sjednotit Nemecko jakýmikoliv prostredky a jakýmkoliv zpusobem (ono známé „krví a železem“) vyústila v noci z 15. na 16. cervna v otevrené vyhlášení války Rakousku Pruskem. Vyvrcholením dílcích neúspechu Rakouska v této válce se stala široce známá porážka v bitve u Sadové 3.cervence 1866. Pod vedením c.k. polního zbrojmistra Ludvíka Benedeka stálo na rakouské strane 191 000 mužu pechoty, 24 000 vojáku jezdectva a 770 del. Zájmy Pruska, jehož armáde velel Helmut Moltke, hájilo 193 000 vojáku pechoty, 27 000 príslušníku jezdectva a 786 del.
Ztráty v jediný den bitvy byly obrovské - na bojišti zemrelo 44 300 rakouských a 9 150 pruských vojáku. Život lidí v Bystrci a okolních vesnicích neovlivnila samotná bitva u Hradce Králové, ale predevším prípravy na tuto rozhodující akci a nakonec i neblahé dusledky porážky. Už v prubehu vyjednávání Rakouska s Pruskem táhly pres Bystrec a okolím ruzné jednotky rakouského vojska.
15. kvetna 1866 byl v Jablonném nad Orlicí ubytován 1.prapor pešího pluku c.40 barona Rossbacha. Dve setniny tohoto praporu byly nakvartýrovány i v Bystrci (jedna setnina - rota tehdejšího rakouského vojska byla složena ze 160 až 170 mužu, pocet 340 vojáku byl na 1 600 obyvatel tehdejší Bystrce pomerne velký). Po dalších dvou setninách dostalo i Jablonné a Jamné, pozdeji byla jedna setnina na rozkaz velitele praporu, hejtmana Ludwiga Helleho, premístena z Jablonného do Jamného. Celý prapor c.k. pešího pluku c.40 provádel polní výcvik na pozemcích bystreckého rolníka Františka Filipa c.p.181. Po mesíci stráveném v Jablonném nad Orlicí a okolních vesnicích se prapor presunul do Králík.
Další rakouskou jednotkou ubytovanou v Jablonném nad Orlicí byla setnina c.k.pešího pluku c.80 prince Holštýnského. Nekterá z jednotek pluku byla ubytována rovnež v Bystrci - alespon o tom svedcí zápis nalezený autorem v Matrice zemrelých, která je v soucasnosti uložena ve Státním oblastním archivu v Zámrsku. 24. cervna 1866 byl totiž v Bystrci pohrben italský príslušník c.k.80 pešího pluku Viléma Holštýnského, hejtman Alessandro Zenara. Jeho pohreb v Bystrci muselo povolit c.k. komando (velitelství) 80. pešího pluku. Prícina úmrtí vojáka je v knize uvedena velice strucne - Alessandro Zenara se opil a zastrelil.
27. kvetna 1866 se pres Jablonné nad Orlicí presunul celý uherský 12.pluk husaru hrabete Hallera. 14. cervna dorazil do Jablonného 1.prapor pešího pluku c.14 Velkovévody Ludvíka III. Hessenského. Jeho jednotlivé setniny (mel jich jako každý rakouský prapor šest) byly ubytovány opet v okolních obcích - hlavne v Bystrci a Jamném nad Orlicí. 19. cervna pribyl k tomuto praporu celý c.k. peší pluk c.64 Sasko Výmarský, v jehož radách sloužili predevším príslušníci rumunské národnosti. Ihned po odchodu pešího pluku c.64 dne 22.cervna 1866 pritáhly do Jablonného 4 pluky husaru - husarský pluk c.4 Victora Cseha, c.13, c.6 Karla I., krále Württemberského a c.14 hrabete Pállfyho. a také dve 4 liberní baterie delostrelcu. Tyto jednotky odtáhly z Jablonného druhý den odpoledne. 27. cervna 1866 prijela do Jablonného eskadrona hulánského pluku c.7 arcivévody Karla Ludvíka, (príslušníci lehkého jezdectva), která zde plnila do 7.cervence 1866 úkoly jako hranicní hlídka.
Po prohrané bitve u Sadové se zacala rakouská vojska stahovat smerem k Olomouci. Od Hradce Králové prijíždely casto povozy s ranenými rakouskými vojáky a po preprahání v Jablonném nad Orlicí pokracovaly dál v ceste. První pruští vojáci se objevili v Jablonném 12. cervence 1866 pred pátou hodinou ranní. Jejich príjezd byl ponekud prekvapivý, protože ješte téhož dne se jim podarilo zajmout nekolik vozu s rakouskými vojáky a odeslat je do pruské pevnosti v Kladsku. Od tohoto dne se zacaly po císarské (dnes silnici c.11) valit pruské povozy se zásobami pro víteznou armádu, která odpocívala po vycerpávající bitve u Sadové.
Presuny, poskytování prípreží a predevším ubytování vojsk v domech civilního obyvatelstva doléhalo na okolní vesnice, Bystrec nevyjímaje, nejhure. Obyvatelé mest a vesnic, kde byly jednotky ubytovány, meli za povinnost vojáky nejen ubytovat, ale také jim poskytnout základní potraviny a krmivo pro kone. Tlak na civilní obyvatelstvo zesílil hlavne po príchodu Prušáku, kterí vystupovali z pozice víteze v poražené zemi.
Do Bystrce prišli první pruští vojáci dne 13.cervence. Dokladem toho je listina nazvaná „Prestace které se poskytovaly Královskému Pruskému vojsku“ která se dochovala v bystreckých obecních úctech. Na necelých trech stranách sepsal tehdejší písmovedoucí Josef Krivohlávek vše, co místní obyvatelé odevzdali Pruským vojákum. Protože je zápis veden chronologicky od 13.cervence do 30.srpna, je možné pomerne presne zachytit pobyt Prusu v Bystrci: - dne 7. a 8.srpna bylo v Bystrci nakvartýrováno 7 dustojníku a 443 (446) mužu 23. pešího pluku spolu s dvanácti konmi. - 8.srpna pribyli do vesnice další 3 dustojníci a 153 muži 22. pešího pluku - 11.srpna dve peší kompanie - 306 mužu a 7 dustojníku - 11.- 23.srpna eskadrona hulánu - 126 mužu a 138 koní - 30.srpna - 128 husaru a 132 kone.
Obec platila denne každému dustojníkovi 1 zlatý, vojáci dostávali denne 50 krejcaru. 60 krejcaru denne stál obec 1 kun. Mezi hlavní potraviny poskytované vojsku patrilo maso (za dobu pobytu pruského vojska byly odevzdány 4 krávy), máslo, chleba, kroupy, pražená káva, sul, pivo, koralka a víno. Spotrebováno bylo rovnež velké množství sena, slámy a ovsa pro vojenské kone. Celková cástka výdaju na pruské vojsko cinila 3 004 zlaté a 14 krejcaru. V Sedmidvorech, nad „poslední chalupou“, je na vzrostlém smrku pripevnen rucne malovaný obrázek. Drobné bílé písmo pod tímto obrázkem vypovídá o tragickém nedorozumení ke kterému zde došlo v roce 1866. Bednár František Hajzler z Cenkovic projíždel tenkrát Hývinou do Bystrce. Práve v tu dobu zde procházela také pruská hlídka, která vyzvala bednáre, aby zastavil. Protože však byl bednár hluchý a výzvu hlídky neslyšel, Prušáci ho zastrelili.
Ve školní kronice Jamného nad Orlicí se pisatel zminuje o dalším zlu, které s sebou prinášela válka - pri lidském strádání nechybely ani nakažlivé nemoce. Ke konci války se mezi pruským vojskem zacala objevovat cholera. Po jeho odtažení vypukla také zurive mezi jamenským obyvatelstvem. Behem trí týdnu podlehlo nakažlivé nemoci 35 obyvatel Jamného. Rádení pruských vítezu v Bystrci a okolí vyvrcholilo po neblahé události z 21. cervence 1866, kterou pripomíná již zmínený pomník.
Hrozba války Rakouska s Pruskem vedlo k loajalite Cechu v rakouské monarchii. K císari pricházeli dopisy a prohlášení, ujištující ho o podpore a vernosti obyvatelstva. Objevily se dokonce i snahy postavit dobrovolnické jednotky urcené na obranu vlasti, predevším z rad Sokolu. Tato aktivita byla však císarským dvorem odmítána. Teprve po porážce Rakouska napadlo vládu zorganizovat v týlu protivníka tzv. „Zemskou hotovost“. Organizací hotovosti byl poveren místodržitel hrabe Lažanský a generál Jochnus. Samozrejme že doba pro organizování protiakcí byla již nevhodná a tak celá snaha skoncila nezdarem. Presto se však podarilo rakouskému setníkovi Alfrédu Vivenotovi presvedcit hrstku lidí a za jejich pomoci zorganizovat nekolik bojuvek, jejichž následky byly pro obyvatele Žamberka, Kyšperka (Letohradu) a Jablonného velice nepríjemné.
Rakušan Alfréd Edler Vivenot, Hauptleute 1.Classe, príslušník plzenského 35.pešího pluku byl patrne velkým vlastencem. Nenávist k pruské invazi do monarchie ho dovedla až k vydání prohlášení „Lidu v Cechách , na Morave a ve Slezsku! Ku zbraním!“, ve kterém vyzýval obyvatele rakouské monarchie k ozbrojenému odporu proti pruským okupantum. Touto výzvou se mu však podarilo presvedcit pouze nevelkou skupinu stejne smýšlejících nadšencu - bývá uvádeno 40 lidí.
20.cervna 1866 se tríclenné pruské hlídce urcené k ochrane polního telegrafu podarilo zajmout rakouského porucíka Geylinga. Z duvodu jeho zajištení a predání nadrízeným ho pruská hlídka odvádela do Žamberka. Cestou se však pruská eskorta zastavila na žambereckém námestí v hospode Panský dum. Ve chvíli, kdy rakouský porucík hostil své strážce, vtrhla do místnosti ozbrojená skupina setníka Vivenota. Prušáci se zalekli a jeden z nich vystrelil. Vivenotovi vojáci však strelbu opetovali, jeden z Prusu byl težce ranen, na míste zustal ležet i ranený, nejspíše žamberecký obcan Živsa, kterému kule urazila kus dolní celisti. Ranený voják byl odvezen do nemocnice, zbývající dva Vivenot zajal. Údajne prý bylo dlouho pred prestavbou hostince, v míste kde kulka z rakouské pušky narazila do zdi, cervene napsáno: „Rána na Prusa 1866“. Po osvobození porucíka Geylinga se Vivenot se svou skupinou vydal po císarské silnici smerem k Jablonnému. Cestou se mu podarilo ješte znicit pruský polní telegraf na Šedivci a Breduvce spojující Kladsko s Ústím nad Orlicí.
V Jablonném Vivenot dostal velice zajímavou informaci - po císarské silnici z Cervené Vody do Ústí nad Orlicí pojede kolona nekolika pruských vozu (nekde bývá uvádeno i 200 vozu !). Dobrá príležitost pro to, dokázat loajalitu a oddanost císari i po prohrané bitve! Vivenot se nemusel dlouho rozhodovat: vystoupil na jablonském námestí s proslovem, ve kterém presvedcoval a vyzýval obyvatele k protipruskému odboji. Podarilo se mu skutecne shromáždit lidi z Jablonného a okolních vesnic - predevším z Jamného, Bystrce a Sobkovic. Tito lidé, vyzbrojeni puškami, cepy a kosami spolecne s vojáky setníka Vivenota prepadli a znicili pruské povozy v míste „nad Stroužníky“. „Kdežto jak uslyšeli, že vozové se blíží v záloze se skryli a Setník z Vivenottu cibilum, kterých na jeho vyzvání veliké množství všelijak ozbrojených nejen zdejších, ale i také vetší cást okolních vesnicanu, porucil, by na jeho rozkazy pozor dali a se v tichosti chovali což také uposlechnuto bylo. Když se vozové priblížily, tu na jeho rozkaz vojsko s ním jsoucí vypálily zbrane a lid se vozu zacal chápati a vše rozbíjeti a niciti až jich kolem padesáte znicili.“ vypovídá Pametní kniha Jablonného nad Orlicí o prubehu šarvátky. Když pruské vozatajstvo nemohlo odolat presile a videlo, že je veškerý boj marný, zanechalo prední vozy kolony na míste a prchalo zpet k Cervené Vode. Lidé si z rozbitých vozu odnášeli veškerý náklad - potraviny, železo, oves pro kone. Dokonce i bystrectí obcané, kterí se bitky zúcastnili, odtáhli do vesnice celý pruský vuz. Potom si však uvedomili, jaké nepríjemnosti by z Pruské strany mohly prípadne nastat a tak ze strachu pred odplatou svrhli vuz do rybníka.
O vážnosti boje svedcí i zpráva tehdejšího Jablonského faráre J. Lukesle, který prišel na místo boje pohrbít padlé: „Když jsem ty dva mrtvé mládence na bystreckém teritoriu ve brehu vedle silnice pochovával, bylo tam strašlivé a hrozné podívání. Latoviska krve, vozy dílem po silnici rozmlácené, dílem ze stráne dolu svržené - i jeden kun ležel podle silnice zdechlý.“ V putce bylo zabito 7 (bývá však uvádeno i 22) pruských vojáku a vozku. I na druhé strane však byli padlí - zabit byl František Skalický z Jablonného a Karel Kyral z Jamného. Manželka Františka Skalického, paní Františka Skalická, byla v bitce strelena do nohy. Na následky tohoto zranení pozdeji dne 13.srpna 1866 zemrela.
Pruská odplata na sebe nenechala dlouho cekat. Druhý den, v nedeli 22.cervna 1866, zahájila 1.setnina pešího pluku c.63 odvetu. Na míste srážky byl Prusy brzy ráno chycen syn jamenského kováre, který si chtel z rozbitých vozu odnést také nejakou korist. Rozzlobený pruský voják ho však bodl do bricha. Neštastník zemrel až hodinu po poledni, kdy byl na vlastní prosby dobit pruským vojínem.
V jablonském kostele se jako každou nedeli dopoledne konaly bohoslužby, kterých se úcastnila vetšina obyvatel. Pruská setnina obklícila v tuto dobu kostel a nekolik jejích vojáku vtrhlo dovnitr. Mezi úcastníky bohoslužby vznikl zmatek, vetšina lidí hledala záchranu v úteku z kostela. Byli však chytáni, zatlacováni zpet a nakonec prohlášeni za zajatce. Domu mohly odejít až v poledne pouze ženy a deti. Muži museli vycházet z kostela špalírem pruských vojáku po dvojicích pomalu za sebou. Venku pred kostelem stáli vozkové a vojáci z napadené kolony a snažili se identifikovat úcastníky sobotní srážky. Nekterým mužum se podarilo preskocit hrbitovní zed a utéct, jejich útek doprovázela pruská strelba. Lidé, kterí byli oznaceni za úcastníky prepadu a u nichž bylo nalezeno ukradené pruské zboží byli soustredeni na jablonském námestí, kde každý z nich dostal vysázeno 60 až 80 ran holí. Jablonné muselo navíc složit 1 000 zlatých výpalného. Padesáti zlatými v hotovosti prispela Jablonnému 23.cervence rovnež obec Bystrec. V Jablonném rádili Prusové celý den, sobotní incident mstili rabováním a trýznením všech obyvatel. Obdobne se chovali pruští vojáci i v okolních vesnicích, kde krome rabování rekvírovali i dobytek. O násilném rabování svedcí událost, která se stala na bystrecké fare. Tri Prusové vtrhli do budovy fary, kde se dožadovali jídla, pití a penez. Protože nejmladšímu vojákovi nechteli jeho druhové dát nic ze získaného zboží, mladík se rozzlobil a zacal tlouct puškou o zem. Náhle vyšla z lorenzky rána a vystrelená kulka prolétla stropem. Prý zde byla dlouho videt díra po tomto výstrelu.
Stejne jako Jablonné tak i Jamné muselo složit pokutu 1 000 zlatých. Jamenský starosta František Stejskal (Jablonský starosta Václav Vacek pred Prusy uprchl) byl spolu s jedenácti muži z Jablonného a Jamného odvlecen do pruské pevnosti v Kladsku. Nekterí byli odtud propušteni po ctrnácti dnech, ostatní se vrátili domu po trech týdnech veznení. Vivenotova ozbrojená akce neprinesla problémy pouze Jablonnému a okolním osadám. V Žamberku byl vyhlášen pruským dustojníkem Kohlertem stav obležení, ve verejné vyhlášce se psalo o zapálení mesta, veznení a obrovských pokutách za jakékoliv provinení proti pruskému vojsku. Žamberectí obyvatelé nesmeli po 22 hodine vycházet z domovu, ve dne se nemohli nikde shromáždit více jak tri lidé. Krome rekvizic byli v Žamberku odebrány lidem veškeré zbrane.
V Kyšperku (Letohrade), druhý den po prepadu pruské kolony, byl zatknut tamní purkmistr a následne odvezen do Ústí nad Orlicí. Zde se mu sice podarilo vysvetlit, že Kyšperk nemuže za bitku v Žamberku, znicený telegraf na Šedivci a Breduvce a zkázu pruských povozu u Jablonného, presto ale mesto dostalo stálou vojenskou posádku o síle jedné setniny pruské zemské obrany. Tato setnina zustala v Kyšperku až do 9.zárí 1866 a pusobila svým pobytem kyšperským obyvatelum nemalé škody. Stejne jako v Žamberku tak i zde bylo vyhlášeno stanné právo. Lidem byly odebrány všechny zbrane, vrácena byla potom pouze tretina. Celkove utrpel Kyšperk škodu kolem 20 000 zlatých.
Pruské velení se velmi obávalo ozbrojené neprátelské cinnosti obyvatel na okupovaném území. Zabrané území predstavovalo pro Prusko nejen zdroj zásob ale také spojnici s frontou. Proto mela Vivenotova ozbrojená šarvátka ohlas až v hlavním stanu pruského vrchního velitele v Lednici na Morave. Korunní princ Bedrich Vilém vydal 25.cervence 1866 vyhlášku, ve které byly podrobne stanoveny tresty za protipruské akce - od vysoké penežní pokuty, zrekvírování majetku, braní rukojmích pres vypálení obce, pohnání pred vojenský soud v Kladsku až po zastrelení ci obešení. Tato vyhláška musela být vyvešena v Jablonném a okolních vesnicích a povinne ctena v kostelech. Dne 26.cervence 1866 bylo mezi Pruskem a Rakouskem uzavreno prímerí. Chování Prusu vuci civilním lidem se zlepšilo. Odchod pruských vojsk probehl do dvou týdnu od podepsání mírové smlouvy v Praze dne 23.srpna 1866.
Na záver historie o Vivenotove bitce je urcite vhodné sdelit, co se stalo s jejím hlavním iniciátorem.
Rakouský setník se ihned po šarvátce stáhl i se svojí skupinou až do Olomouce, kde se soustredovaly zbytky poražené rakouské armády. Údajne zde skupinu rozšíril na 293 lidí. Její jedno oddelení dokonce obsadilo na nejaký cas Opavu, odkud se ale pred blížící presilou pruského vojska zase velice rychle stáhlo.
23.srpna 1866, v den podepsání mírové smlouvy, vydal Vivenot v Olomouci provolání na rozloucenou: „Všechny naše krásné nadeje, že budeme moci císari a vlasti konat na bojišti další služby znicil mír. Prípisem vysokého ministerstva války z 15.srpna bylo narízeno rozpuštení zemské hotovosti a me nezbývá, než propustiti vás ze svazku našeho malého sboru .... . Sláva Rakousku!“
Zacátkem roku 1867 se zacaly vyplácet penežité náhrady za škody zpusobené válkou. Nejenom jablonští, ale také obyvatelé okolních vesnic dostali od rakouských a také i od pruských úradu financní náhradu. Peníze mely nahradit drobné služby vojskum, materiální škody a odškodné za pobyt ve vezení v Kladsku. Úcastníci Vivenotovi bitky, kterí byli odvleceni a vezneni, obdrželi po padesáti zlatých. Jamenský starosta mimoto obdržel Stríbrný kríž s korunou. Jablonné dostalo od císare dokonce „Pochvalný list za chrabré chování v minulém období“. V bystreckých obecních úctech se dochoval „Výkaz na obdržené peníze 322 zl. 5 kr. rakouského císla od Královského Pruského vojska za cas války“, který je datován 7.cervence 1867.
Ani pochvalný list, medaile nebo peníze nemohly nahradit chudým lidem znicená pole, ukradený dobytek, prožitá utrpení nebo nejhorší událost - ztrátu svých nejbližších. Válka proti Prusku zanechala bídu a starosti nejen v Bystrci.
KEŠ:
Samotná keš je ukryta kousek od pomníku v bezprostrední blízkosti silnice I. trídy. Budte proto pri odlovu opatrní na projíždející mudly.
U keše a v její blízkosti NENÍ BEZPECNÉ PARKOVÁNÍ !!! Místo se nachází v neprehledné mírné zatácce, kde nejen osobní, ale i nákladní vozidla jezdí plnou rychlostí. Parkovat na silnici a rizkovat život kvuli bodu nestojí za to.
Malé místecko na rychlé zastavení se pro jedno osobní vozidlo nachází pres silnici (ve smeru od Jablonného n.O.) naproti pomníku - ne však pri snehu, to tu jsou snehové mantinely. Za pevnost svahu tohoto parkingu nerucím !!! Pri použití tohoto místa k parkování pozor na mudly, kterí jsou pod svahem na zahrádce a také na vylézání z auta !!!
Doporucuji proto odlov keše nejlépe na kole, motorce ci pešky.
K logbooku se dostanete z pravé bocní strany úkrytu, kde v dolní cásti je „vícko“ na magnet.
Do keše prosím nevkládejte ruzné predmety z kinder vajec atd. Budu potešen, když se v keši budou vymenovat odznaky. Díky.
ODLOV NA VLASTNÍ NEBEZPECÍ !!!