Kulturni prochazka Rozmitalem Multi-cache

This cache has been archived.

Kalashnikow: Tak ji už posílám k věčnému spánku.

More
Hidden : 5/24/2011
Difficulty:
2.5 out of 5
Terrain:
2.5 out of 5

Size: Size: small (small)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works
Looking for a different adventure?

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Rožmitálská kultura

Tato multikeš Vás zavede do krásného mestecka pod vrcholem Tremšín. Na úvodních souradnicích keš nehledejte, zde si nechte geoaouto a pokracujte dále pešky, cyklisté mohou šlapat do pedálu;) Udeláte si krásnou, cca 5 km dlouhou, procházku mestem, ci projíždku na kole po celém Rožmitálu p. Tr. Keš naleznete na techto souradnicích ( jednotlivé promenné získate na STAGE 1-7 ):

N 49°XX.xxx
E 13°YY.yyy


XX=(B+1)*A
xxx=(((C*D*10)+5)^2)-(F*50)-(3*E)
YY= ((G+5)*5)-H
yyy=(100*I)+(J*80)+(20*K)+(4*L)+(110*M)







Více ZDE


Farní kostel Povýšení sv. Kríže ve Starém Rožmitále


je nejstarší památkou mesta Rožmitála pod Tremšínem a dominantou Starého Rožmitála. Gotické portály, objevené pri opravách kostela v 70. letech 20. stol., jsou odborníky datovány do let 1230 - 1240. Kostel byl tedy pravdepodobne postaven v první ctvrtine 13. století. Toto príhodné místo mohlo být i sídlem Buzicu, erbu cerné kancí hlavy, jejichž vetev pánu z Tremšína obývala hrad na Tremšíne a jejichž pokracovatelé páni z Rožmitála založili ve 13. století v údolí blatný hrad. O drívejší podobe tehdy gotického kostela víme jen velmi málo. Byl postaven ve tvaru kríže, mel samostatnou zvonici, bocní gotický vchod, byl obehnán hradbami s dvema branami. Uzavrený areál dotvárel rozrustající se hrbitov, pozdeji vznikla fara a kostnice (dnes kaplanka). Již od pradávna byl kostel zasvecen Povýšení sv. Kríže a toto zasvecení zpetne dokládá jeho starobylost.




V letech 1729-31 za pusobení faráre Václava Vavrince Hoffmistra Preštického (†1737) byl kostel prestaven do barokní podoby, zrušen bocní vchod, rozšíren kur, vež byla pristavena k chrámové lodi. Zustal jen tvar kríže, jejž má kostel dodnes, a zbytky žebrové klenby v kapli sv. Václava. Vež byla zakoncena cibulovitou šindelovou bání.

Ke kostelu se kdysi primykal starý hrbitov, jenž sloužil jako hrbitov farní do roku 1854. Tehdy byl pro nedostatek místa zrušen. Zrízen byl nový hrbitov, tentokrát dál od kostela. Starý hrbitov dnes pripomínají jen závesné desky a pomník faráre Šolleho. Bezezbytku zmizel a protože nebyl nikdy proveden soupis hrobu, už se nikdy nedovíme, kde byl kdo pohrben. Jakub Jan Ryba nebyl, na rozdíl od své ženy a 6 detí, nikdy na tomto hrbitove pochován. Jeho ostatky byly preneseny až na nove zrízený hrbitov v roce 1855.




Starorožmitálský kostel doznal od listopadu 1989 radu velkých zmen k lepšímu. Vedle nákladné rekonstrukce varhan byly státem investovány další nemalé financní prostredky do oprav dalších cástí mobiliáre - bocního oltáre sv. Václava s Božím hrobem, hlavního oltáre Povýšení sv. Kríže se všemi plastikami, oltáru sv. Františka, sv. Anny i Panny Marie. Za financního prispení mesta probehla též výmena oken, oprava strech a vnejších omítek kostela, fary a kaplanky. Celý areál je evidován jako chránená kulturní památka.

Vedle starých gotických portálu datovaných do let 1230-40, dvou krtitelnic – kamenné ze 14. století a cínové z roku 1596 – a litinového náhrobníku z roku 1759 jsou nejvetším skvostem kostela historické varhany, nekdy též nazývané Rybovy, z roku 1750, dílo Martina Palecka z Netolic, na nichž v letech 1788-1815 hrával starorožmitálský regenschori Jakub Jan Ryba. Zasloužil se o ne starorožmitálský farár Antonín Platnýr (†1781, pohrben v chrámové krypte), který shledal dosud zde sloužící varhanní pozitiv v žalostném stavu a rozhodl se k porízení nového nástroje. Jím vyhlášená financní sbírka na nový nástroj však neprinesla ocekávanou sumu, a tak se farár rozhodl zaplatit nový varhanní stroj sám. Stál jej 700 zlatých. Sám Antonín Platnýr se o nich zminuje jako o varhanách „velkých“, mají dva manuály, 11 manuálových rejstríku, 4 pedálové a spojku manuálu, v krásné pozdne barokní (rokokové) skríni je soustredeno více než 700, jak cínových tak drevených píštal. Jejich tóny zvou po celý rok stovky návštevníku k poslechu úryvku Ceské mše vánocní J. J. Ryby a o Vánocích k úcasti na štedrovecerní bohoslužbe spojené se slavným a jedinecným provedením této skladby.




Na starorožmitálské fare pusobila rada kneží, mezi než k nejvýznamnejším patrí Václav Hájek z Libocan, autor Kroniky ceské. Který zde farároval v létech 1524-7. Od roku 1972 do roku 1978 byl v Rožmitále farárem P. PhDr. Miloslav Vlk, jenž zde byl zbaven souhlasu k vykonávání knežské služby. I pres mnohé protesty celé farnosti mu byl souhlas vrácen až po deseti letech. V roce 1990, již jako ceskobudejovický biskup posvetil nové dva zvony farního kostela. Toho roku byl jmenován cestným obcanem mesta. Je také jedním z významných clenu Spolecnosti Jakuba Jana Ryby.


Lípa v Aleji Johanky z Rožmitálu



Mohutná lípa zdobí zacátek aleje, pojmenované po ceské královne Johane, manželce Jirího z Podebrad. Úctyhodný staletý strom o objemu kmene 6,75 m se nachází za Podzámeckým dvorem a je bezesporu dávným pametníkem mnoha zajímavých lidských a umeleckých osudu. Nepochybne patrí k životnímu príbehu geniálního hudebního skladatele, rožmitálského kantora Jakuba Jana Ryby (1765-1815) a pod jejím nádherným kmenem a korunou chodíval spisovatel Rudolf Richard Hofmeister (1868-1934). Alej, jejímuž predznamenání lípa vévodí, byla našimi predky pojmenována po vzdelané, umenímilovné a statecné žene z rožmitálského panského rodu, která po boku královského manžela usilovala o náboženskou toleranci a neváhala se postavit do cela vojska proti križácké presile. Lípa byla roku 2006 nominována na Strom roku za celý Stredoceský kraj.




Hrad prestavený na zámek ( zachovalý, neprístupný )



Zámek v Rožmitále pod Tremšínem stojí v tesné blízkosti námestí. Zámek je trojkrídlý, dvoupatrový, s asymetrickým vnitrním nádvorím. Hlavní brána je prístupná z ulice vedoucí z námestí. Zadní brána vede ke kamennému mostu a rybníku. Pri zámku stojí budova starého pivovaru.

Mesto Rožmitál spolu s hradem založil v polovine 13. stol. Oldrich z Breznice. Pozdeji prešlo panství darem na pražské arcibiskupství. Od 16. stol. zde sídlil rod Lvu z Rožmitálu. Již pocátkem 16. stol. nechal Zdenek Lev z Rožmitálu postavit hlavní zámeckou budovu pri hranolové veži a provedl i další úpravy. Z rodu Lvu z Rožmitálu pocházela i druhá manželka krále Jirího z Podebrad a s jejím bratrem se stkáme v díle Aloise Jiráska „Z Cech až na konec sveta“.

Konecný zámecký charakter dal hradu až ve 2. polovine 16. stol. Florián Gryspek z Griesbachu. V té dobe byl také pri zámku založen pivovar. Po roce 1620 získalo zámek opet pražské arcibiskupství.

V roce 1998 darovalo mesto Rožmitál pod Tremšínem zámek pražskému arcibiskupství, které zámek s nejvetší pravdepodobností prevedlo na spolecnost TRINITY COOP s. r. o., kde má Arcibiskupství pražské 20 % podíl.





Lvové z Rožmitála pocházející z rodu oldricha byli vlastníky hradu od jeho postavení, kolem roku 1347 darovali polovinu hradu s mnoha statky arcibiskupství pražskému. Roku 1436 zastavil král Zikmund arcibiskupskou polovinu bratrím Zmrzlíkum ze Svojšína a od nich to zpet zkoupili Pánové z Rožmitála. 1525 Zdenek Lev z Rožmitála získal zpet post Nejvižší purkrabí, kde setrval do roku 1526 kdy se odehrála bitva u Moháce v které padl Král Ludvík. Nove zvolený král Ferdinand Habsbursky,pana Zdenka Lva neponechal v úrade. Ten byl zvyklí na blahobyt a zadlužil Rožmitálské panství které roku 1555 zkoupil Florian Grispach za 11 000 kop grošu a hrad prestavel na renesancní zámek. Lvové z Rožmitála se poté uchýlili na moravu.

Hrad byl v držení Grispachu do roku 1621 kdy po bitve na Bílé hore byl zámek skonfiskován a darován Arcibiskupství kde zustal v držení do roku 1948 kdy byl znárodnen a predám Státním lesum kterí se o nej nestaral. V roce 1989 a 1997 probehly najnutnejší záchrané práce. V Soucastnosti Hrad vlastní jistý pan Marshall s bydlištem v USA. Správu zámku má nastarosti jistá spolecnost Trinity která je pod hlavickou arcibiskupství pražského. Se zámkem nikdo nic od roku 1997 nedelal pouze se zrekonstruoval domek správce. Historická výbava byla znicena a rozkradena pri požáru roku 1930


Kostel na namestí



Puvodnímu podhradí, dnes námestí s mestskou památkovou zónou dominuje mestský kostel sv. Jana Nepomuckého. Puvodne barokní kaple sv. Jana Nepomuckého byla prestavena v létech 1904-5 architektem J. Fantou v neobarokním slohu. V ochozu na kuru tohoto filiálního kostela se dochovala litinová deska s jedním z Rybových hesel: ”Abys byl lepším, pozoruj denne tvé ciny a zkoumej je.” z roku 1852. Varhany pocházejí z roku 1905.





Podbrdské muzeum



Podbrdské muzeum naleznete v historickém jádru mesta v nove zrekonstruovaném areálu továrního komplexu Agrostroj. Hlavní expozice je umístena v dvoupatrové budove, navazující na tovární halu, ve které se nachází galerie. Soucástí muzea je i expozice historických automobilu, stodola, venkovní ucebna a detské hrište. Naše bezbariérové muzeum je interaktivní, je urceno všem vekovým kategoriím. Rádi privítáme i rodiny s detmi.



Více o muzeu ZDE


Pamatník padlým za 1. a 2. svetové války



Cestou z Podbrdskeho muzea na 7.STAGE se zastavte za mostem u pomníku padlých za svetových válek, tj. 6.STAGE. Pozorne si ho prohlédnete a pokracujte dále ;)




dr. Beneš Karel Josef





Prozaik, autor spolecenských a historických románu pracující metodou psychologického realismu s výraznou mravní tendencí; též autor odborných historických prací, clánku o hudbe a filmových scénáru.

Pocházel z lékarské rodiny, narodil se 21.2.1896 v Praze. Absolvoval klasické gymnázium v Praze (1915). V první svetové válce byl težce ranen a jako invalida propušten z vojenského svazku. Poté se venoval celé rade studijních oboru: zajímaly ho prírodní vedy stejne jako filozofie, lékarství jako dejiny hudby (doktorát filozofie na biologické téma složil 1921). V letech 1921-38 pracoval jako úredník pražské univerzitní knihovny a pak jako reditel Státní pedagogické knihovny Komenského v Praze. Krome toho externe rídil v letech 1934-37 vydavatelskou cinnost nakladatelství Družstevní práce. Od dubna 1939 byl cinný v domácím odboji, v prosinci 1941 byl zatcen, odsouzen k sedmi letum káznice a veznen postupne na Pankráci, v Terezíne, Gollnowe, Dráždanech, Ebrachu a Straubingu; na jare 1945 prodelal pochod smrti. Po válce se stal úredníkem Státního úradu plánovacího a byl cinný ve filmové dramaturgii. Od r. 1950 žil v Rožmitále pod Tremšínem a pracoval kulturne a politicky na Príbramsku. Zemrel v Rožmitále 27.3.1969. Jeho manželka byla houslová virtuoska Ervína Brokešová (nar. 1900).

První Benešovy práce, povídky Devce s kvetinami (1920, pod pseudonymem Karel Beneš-Jizerský), Kov hovorí (1926), Nesmrtelní se setkávají (1928) a Ozárení lidé (1929), prozrazují ruznorodé vlivy a jsou projevem experimentování fabulacního i charakterotvorného. Plodem Benešova zájmu o hudbu byla jeho spolupráce s pokrokovým nemeckým skladatelem Ervínem Schulhoffem, pro nehož vytvoril jednak „baletní mystérium „Ogelala“ (1925), jednak libreto k tragikomedii Plameny (1932). K tradicnejší poetice nežli ve svých prvních pracích se Beneš priklonil v románe Dobrý clovek (1925). Psychologický zájem zvítezil ve dvou ze trí velkých románu Benešova predválecného období, Uloupeném živote (1935) a Kouzelném dome (1939).

Mezi obema temito knihami vznikl ješte román Vítezný oblouk (1937), který autor sám pozdeji oznacil jako svou první opravdu závažnou práci. Posledním románem tohoto období byla prepracovaná verze Dobrého cloveka, která pod názvem Cervená pecet (1940) znovu - a na širším základe - zachytila vývoj houslové virtuosky. Na zacátku války vytvoril Beneš dále jinotajnou Pohádku o zakleté písni, která však v dusledku cenzurního zásahu mohla vyjít až r. 1946. Zkušenosti z nacistických veznic ovlivnily rozhodujícím zpusobem Benešovu poválecnou tvorbu. Jejich syrovost odrazila se zpocátku nepríznive v pojetí okupacní problematiky, v nemž prevažuje citové zaujetí nad hlubším chápáním všech souvislostí. Tento nedostatek však s casovým odstupem mizí (Beneš své knihy ostatne stále prepracovával) a podstatný klad zustává: do centra vypravecova zájmu vstupují natrvalo postavy výrazne spolecensky urcené, at už aktivní bojovníci s násilím, nebo zrádci, kolísavci, paraziti a prospechári, a vytvárejí verohodnou galérii predstavitelu naší okupacní a tesne pookupacní skutecnosti. Po povídkovém diptychu Rudá v cerné (1947), kde je z okupace vytežena povídka Ctyri dny, následoval román Ohnivé písmo (1950). Poté vydal Beneš námetove ponekud odlišnou knihu pro mládež A prece se dockal (1952). Velkým úspechem okupacní tematiky v díle K. J. Beneše byl další román, Rodný hlas (1953), promítající dobovou problematiku do komorního rámce rodiny, a novela Past (1955, pripojena k novému vydání Rudé v cerné). Soubor Hra o život (1958) obsahoval nekteré starší práce a dve nové povídky - dokumentárne podloženou Cestu na Východ a príbeh židovského sirotka v koncentracním tábore Díte pro štestí. Naposled se K. J. Beneš k tomuto tématickému okruhu vrátil v románové novele Setkání v Karlových Varech (1959). Definitivním jeho rozloucením s touto námetovou oblastí je však až posmrtné vydaný román Cesta do neznáma (1973). Vedomí, že minul cas privátních tragédií zavinených jedinci ve jménu soukromého štestí a že romanopisec musí hledat klíc k pochopení své doby, spolupodminuje i druhou linii Benešovy tvorby po r. 1945 - zobrazení revoluce r. 1848, tedy doby vzdálene analogické naší prevratné dobe. Dozrávají v nich do umeleckého tvaru výsledky staršího studia: už r. 1932 usporádal Beneš edici 1848 v projevech soucasníku (prepracováno jako Rok 1848..., 1948) a r. 1949 pripravil spolu s M. V. Kratochvílem podklady pro film Revolucní rok 1848. K zájmu o fricovskou problematiku prispela pak i historická fakta nacerpaná v Rožmitále. Výsledkem tohoto zájmu je rozsáhlá trilogie Mezi dvema brehy (1954), Drací setba (1957) a Útok (1963) i novela pro mládež Studentský hrdina (1956). Z autora líbivé „salónní" cetby, v níž podíl konstrukce o hodne prevyšoval podíl vnitrní pravdivosti, vyvinul se Beneš cílevedomým úsilím v tvurce dobré lidové cetby, stabilizující tradicní hodnoty ceské prózy, zejména její mravní náboj. R. 1966 mu byl udelen titul zasloužilý umelec. V mládí psával Beneš clánky o hudbe do ceských i cizích casopisu. Usporádal antologii Poezie za mrížemi (1946), sborník Setba (práce zacínajících autoru z Plzenského kraje, 1955, spolu s B. Polanem), a vydal brožurku Prof. Dr. Vojtech Cížek, bojovník, ucitel a clovek (1946). Jeden menší preklad a redigování casopisu Rust (1947-48) doplnují obraz jeho cinnosti. V cizine byl nekolikrát zfilmován Uloupený život, u nás Kouzelný dum, Past, Rodný hlas, Drací setba.

Additional Hints (Decrypt)

m obxh, cbq xnzrarz

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)


Advertising with Us

Inventory

View past Trackables

What are Trackable Items?

Bookmark Lists

View all 9 bookmark lists...