Dovoluju si vás pozvat na procházku okolím míst, kde se kdysi proháněl velmi zvláštní rybí druh – ryby Mňamňam.
Co to vlastně Mňamňamky jsou?
Pro odpověď jsme si museli zajít za nejznámějším českým rybářem, panem Jakubem Vágnerem, který nám bohužel nedokázal odpovědět.
Zato pamětník z Moravan, pan Methoděj Meuterer, odpověděl hned poté, co pochopil naši otázku. Mňamňamky jsou podle něj ten nejchutnější druh ryb. Pro Mňamňamku bych i zabil. Máte nějakou?, otázal se s nadějí ve hlase a zároveň se ohlédl po lopatě, zatím bezbranně opřené v koutě. Poté, co jsme jej opakovaně ujistili, že žádnými nedisponujeme, nechal nás, i přes svou znatelnou nelibost, odejít.
Tímto malým neúspěchem jsme se ovšem nenechali odradit a tak jsme se, jedné vlahé noci, vydali do domu výše zmíněného pamětníka. I přes zastrčenou závoru jsme se tiše proplížili na půdu a zde jsme oprášili německé archiválie. Proč německé? Každý přece ví, že až do roku 1945 byly Moravany (v té době Morbes) německou vesničkou. Zde jsme hledali až do brzkých ranních hodin. O výsledku se můžete přesvědčit v následujícím odstavci.
První zmínka o této velmi chutné rybě pochází již z roku 1431 díky jistému Hansovi Netzovi, který ve svém deníku píše toto, cituji:
Mňamňamky, mňamňamky. To ta moje stará nehumí hodělat nic jinýho, než to rybí maso? Só sice dobrý, ale člověkovi se vše přežere, nemám snad pravdu? To ta sousedovic Katharina huměla ukuchtit třeba erteple, ta když se vohnula pro spadený jabko, to by ji jeden hned...
Další Hansovy zápisky nejsou bohužel publikovatelné, naleznete je však v archivech Zemské knihovny, kam jsme je neprodleně odevzdali. Nicméně díky tomuto mírně oplzlému útržku máme první zápis o Mňamňamkách a také o tom, že i v té době německý národ nebyl příliš věrný, což je ovšem pro naše téma irelevantní. Zde jsme také nalezli, pod hromadou nevábně páchnoucích hadrů pocházejících pravděpodobně z dob Josefa II., velmi vzácné vydání Ottova naučného slovníku z roku 1955 v německém vydání, v původním znění Ott Konversationslexikon.
Ottův slovník naučný definuje Mňamňamky takto:
Mňamňamka (lat. Hamus papus; ang. Hamham fish) je sladkovodní paprskoploutvá ryba z čeledi Mňamkovití (čeleď Chutní, nadčeleď Velmi). Její rozměry činily od neskutečných 0,34 centimetrů, až po neuvěřitelných, rybáři uváděných, osmnáct metrů (tyto zdroje ovšem nejsou potvrzeny). Mylně se tvrdí, že kapr byl první domestikovanou rybou. První ,a to plně, domestikovaná ryba byla právě Mňamňamka. Po pár hodinách tréninku zvládala aport, lehni, sedni, plav, plav proti proudu a někteří nadanější jedinci dokonce i vycenit zuby a zakousnout případného zloděje. Z toho důvodu se používaly jako náhrada psů před domy. Nic netušící zloděj, jakmile vstoupil jednou nohou do díry hned za brankou (sloužící zároveň jako akvárium), měl ve své dolní končetině ihned zakousnutých 5 párů ostrých zubů. Byla největší a také jedinou mňamňamkovitou rybou žijící na území Evropy. Její ultimátní potvrzená líheň se nacházela v Moravanském potoce, v blízkosti dnes již neperspektivní vesničky Moravany u Brna. V době výskytu Mňamňamek byly Moravany na vrcholu své ekonomické moci. Prakticky celý svět se sjížděl do této vesničky, aby když neokusil, tak alespoň ucítil slast, kterou rybky poskytovaly šťastným rybářům. Mňamňamky prosluly svou extrémní chutností, což se jim s největší pravděpodobností stalo osudným. V noci z 29. na 30. června roku 1943 spořádalo německé obyvatelstvo, strádající pod břemenem druhé světové války, tento vzácný druh za jedinou noc. V historii se pro tuto noc používá termín Noc dlouhých vlasců.
Důkazy o existenci rybiček nám předal i jistý kovář Alfred Habermann, který ukoval zvětšeninu ocasní ploutve výše zmiňované ryby. Co ho k tomu vedlo? Ať už to byly jeho, soudě podle jména, německé kořeny nebo čistě dobrota srdce, to už se nikdy nedozvíme, neboť 26. 4. 2008 vydechl mistr naposledy. 
Přes všechny jeho pokusy umístit ji doprostřed náměstí na skvostný podstavec, kde v těchto časech příležitostně stojí vánoční stromek, byl nucen svoje mistrovské dílo přesunout do daleko odlehlejšího kouta přírody. Naštěstí bylo toto místo naší vědeckou skupinou objeveno a zařazeno do následující trasy jako druhá stage.
Před poděkováním ještě pár zajímavostí ke keši, která vás čeká a nemine:
Na úvodních souřadnicích naleznete dvě řešení toho, jak jít dál. Obě po vás ovšem budou něco vyžadovat. První schopnost hledat a druhé schopnost číst.
V listingu jsou uvedena dvě důležitá data. Na výročí těchto dní budou do keše, a nikdy jindy, vždy vložena alespoň 3 CWG věnovaná speciálně Mňamňamkám. Je to jediný způsob, jak tyto cwg získat !!!
Na závěr bych chtěl moc poděkovat budikovi, který pomohl s provedením i betatestem této kešky a zároveň fotrikovi a niximorovi, kteří byli ochotní utrhnout kus ze svého volného času a projít si celou trasu ještě před publikací.