| Historicky a geograficky zamerená cache, ležící na tzv. Malé strane obce Slatina nad Zdobnicí. |
Puvod názvu obce
Jméno Slatina pochází od kyselých mocálovitých pozemku, cili "slatin", které se zde nalézaly hlavne v drívejších dobách. Tento výklad puvodu obce je asi pravdepodobnejší než druhá verze, která ríká, že je jméno Slatina odvozeno od slova zlato (zlatina - Slatina). Tato hypotéza vychází ze starých domenek, které mluví o výskytu zlata v rece Zdobnici. Je však také z techto duvodu velice nepravdepodobná. |
|
Období do 13. století
Stejne jako jiná pohranicní pohorí, byly i Orlické hory a jejich podhurí odpradávna pokryty hlubokými pralesy, které se mnohdy rozkládaly i hluboko do vnitrozemí. Praveká sídla tehdejších obyvatel se nacházela pouze v nižších polohách povodí rek. Temito neproniknutelnými pralesy procházely pouze obchodní cesty, po nichž byla z území dnešního Polska na území dnešní Itálie (tehdy Rímské ríše) dopravována hlavne sul. Jedna z takových stezek vedla i územím naší obce.
Pravdepodobne za slovanského osídlení ceské kotliny se naší obci dostalo i strážní ochrany retezem hradišt, jak o tom svedcí názvy nekterých míst v povodí Zdobnice a název Hradište v lese Suchá. Tato cesta se zachovala až do stredoveku a byla nazývána cestou královskou, protože vedla do tak zvaného Královského lesa (dnešního Kunvaldu). Vedla údolím Zdobnice k jejímu ústí do Divoké Orlice, pak údolím Slatinského potoka a dále do lesa Suchá a odtud pres Kunvald do Slezska. Na trase této cesty byly pri výkopových pracech pri stavbe dráhy nalezeny predmety z doby bronzové a pri stavbe silnice ruzné kovové predmety, hlavne hroty šípu, starobylé podkovy a další predmty. Dokonce byly nalezeny i zlaté a stríbrné mince ze 13.-14. století. Od této cesty v pozdejší dobe odbocovala v prostoru Posvátníku cesta k Rychnovu a Solnici, která jako stará silnice existovala až do vybudování nové silnice pres Javornici v 90. letech 19. století. |
|
Období pánu z Rychnova
Oživení zdejšímu kraji prinesla až premyslovská kolonizace ve druhé polovine 13. století. Území pri rece Knežne a Zdobnici dostal od krále Premysla Otakara II. jeho oblíbenec a dvoran Herman z Drnholce, zakladatel rodu pánu z Rychnova. Ten povýšil starou osadu Rychnov na mesto a vybudoval zde svuj hrad, sídlo svého rodu. V dobe od r. 1257-1267 založil zde radu osad a mezi nimi podle historika Augustina Sedlácka asi v roce 1260 i Slatinu soucasne s Pecínem a Rokytnicí. Jeho potomci pak vlastnili rychnovské panství a tedy i Slatinu až do konce 15. století. Tehdejší osady byly zakládány podle nového práva zákupního (nemeckého), ale byly osídleny, na rozdíl od pohranicních území v západních Cechách a na Trutnovsku, ceskými osadníky, jak o tom svedcí jejich názvy a názvy místních lokalit. K ponemcení vlastního pásma Orlických hor došlo v dobách pozdejších. O existenci farnosti ve Slatine, která patrila k dekanátu kosteleckému již na pocátku 14. století, svedcí záznamy v církevních archivech a v archivu rychnovského panství. Nejstarším známým obcanem Slatiny byl farár Jindrich, který zemrel v r. 1359 a na jeho místo byl jmenován 28. ríjna 1359 nový farár Držek z Rychnova.
V dobách husitských válek zasáhly boje i do našich koncin a to predevším v ríjnu r. 1421. Tehdy, za podpory nejvetších odpurcu husitského hnutí ve východních Cechách - Puty z Castolovic a Jana Mestského z Opocna, vtrhla do zdejšího kraje vojska slezských knížat na podporu Zikmundova tažení do Cech. Bezvýsledne se pokusila dobýt hrady husitských hejtmanu Žampach a Litice. Pritom ale zle rádila v širokém okolí a vypálila mnoho vesnic a dvorcu. Pri tomto vpádu byl znicen a vypálen hrad v Pecíne a údajne i opevnený dvur ve Slatine s prilehlými osadami. Dále se však tato vojska do Cech neodvážila. Nezdarem skoncilo i Zikmundovo tažení po vítezství Jana Žižky u Kutné Hory dne 6.1.1422 a krátce nato u Nemeckého Brodu. Na podzim r. 1425 napadla sirotcí vojska Putovo panství a zmocnila se hradu Liberka a Lanšperka. |
|
Období pánu z Pernštejna
V roce 1497 koupil rychnovské panství od Albrechta z Rychnova Vilém z Pernštejna, který vytvoril nejvetší a nejbohatší panství v zemích ceské koruny. Bylo to období hospodárského rozkvetu a prineslo i našim predkum nekteré úlevy. Na tuto dobu má Slatina svoji nejstarší památku - velký zvon na kostelní veži z roku 1523.
Správním sídlem zdejšího kraje za Pernštejnu byl hrad Potštejn. Po rozpadu jejich panství ve východních Cechách a prodeji panství Rychnovského, potštejnského a litického zmenila Slatina, stejne jako celý zdejší kraj, nekolikrát svého majitele. Pri techto zmenách byla v roce 1558 odtržena od panství rychnovského a priclenena k panství Žamberka. Soucástí žambereckého panství pak zustala Slatina až do zrušení roboty v roce 1848. Správne pak náležela k okresu Žamberk s vyjímkou období II. svetové války, až do roku 1960, kdy byl okres Žamberk zrušen a Slatina pripadla opet po ctyrech stoletích Rychnovu.
Pánum z Pernštejna patrila Slatina do roku 1556. Toho roku prodal Jaroslav z Pernštejna své statky Arnoštovi, falckrabímu na Rýnu a v Kladsku. Po dvou letech pak koupil Litické panství Václav Okrouhlický. |
|
Období pánu z Bubna
Mikuláš z Bubna
Dne 26.10.1562 koupil panství litické od Václava Okrouhlického pan z Mikuláš z Bubna na Prestavlkách a dal o této koupi vložit zápis do zemských desek. Dle tohoto zápisu "... koupil léta 1562 v pondelí pred sv. Šimonem a Judou urozený a statecný rytír pan Mikuláš starší z Bubna pul mestecka Žamberka, Litice, Helvíkovice, Slatinu, Pecín, Kunvald, Kamenicnou, Záchlumí, Nemeckou Rybnou, Doudleby a ves co k nim náleží, ves Vrbici za sumu 21 000 kup míšenských grošu." Toto panství rozšíril v roce 1575 v den památky sv. Martina, kdy koupil druhou polovinu Žamberka, Líšnici, Trundolf (bývalá ves nad Žamberkem, v místech odbocky silnice na Klášterec, která zanikla za tricetileté války), Pastviny, Klášterec, Bartošovice od pána Karla ze Žampachu. Po smrti svého strýce Hermana z Bubna, známého svým ochoceným lvem, mu pripadl i statek Jelení. Litice si pan Mikuláš oblíbil natolik, že je ucinil sídlem svého rodu a strediskem celého panství. Jejich jméno pak prijal do rodového názvu pánu z Bubna a Litic. Tento rod pak vlastnil žamberecké (puvodní litické) panství. a tedy i naši obec do roku 1809, tedy témer 250 let.
--
Tricetiletá válka
Tricetiletá válka, která zachvátila celou strední Evropu neušetrila ani zdejší kraj. I zde rádila císarská i švédská vojska v letech 1639 a 1643. I zde lid trpel plenením a težkými kontribucemi, horely vesnice a mesta, rádil hlad a casté epidemie. Slatina mela po ukoncení této války jen 26 selských a 5 chalupnických rodin.
--
17. století
Nedostavené sídlo Mikulášovo bylo promeneno v panský dvur, ke kterému byly robotou pricleneny obce Slatina a Pecín. Z duvodu chátrání puvodního kostela v dobe tricetileté války byl na sklonku 17. století vybudován za podpory hrabete Františka adama z Bubna kostel nový, a byl dokoncen v roce 1699. Na jeho veži byly zavešeny oba zvony zachované z puvodního kostela.
--
18. století
Také v 18. století zurily ve zdejším kraji války. Kraj byl sužován válecnými operacemi, ale také vydržováním vojska. K temto válkám, trvajícím pres dvacet let, se pridružily casté neúrody, po kterých následoval hlad.
Vedle válek, bídy a hladu prineslo 18. století do života našich predku radu zmen, které se dotkly i naší obce. Nejvýznamejšími byly reformy, k nimž bylo nuceno pristoupit rakouské mocnárství. Predevším to byl patent Josefa II. o zrušení nevolnictví, tolerancní patent a nekterá správní a hospodárská opatrení. Byl to nový danový systém, zpracovaný na podklade takzvaného Tereziánského katastru. Vymerování pozemku pro jeho sestavení, pro založení pozemkových knih a katastrálních map, se ve Slatine uskutecnilo v roce 1714. Z té doby, t.j. z roku 1724, je znám i obecní výbor.
1.10.1770 bylo narízeno ocíslování všech domu a usedlostí. Bylo provedeno od horní cásti obce po pravé strane potoka dolu po c.p. 68 a po druhé strane potoka zpet nahoru.
13.8.1775 byl vyhlášen robotní patent, kterým byl upraven rozsah povinné roboty. O neco pozdeji byl zrušen panský dvur ve Slatine a v roce 1782 rozprodán deseti rodinám. Obyvatelé Slatiny se snažili o rozvoj obce a vymanení ze zaostalosti. 2.3.1787 byla ve Slatine obnovena farnost, která byla zrušena v bourlivých dobách tricetileté války v r. 1623, kdy byla Slatina pripojena k farnosti žamberecké.
Zrízení farnosti prineslo nejen zrízení matricního úradu, ale predevším zrízení rádné školy, které se uskutecnilo 26.3.1789. Prvním ucitelem na této škole byl Ignác Melnický z Vamberka, pozdeji jmenovaný hrabetem z Bubna. Cástecné uvolnení a zmírnení bídy, které prinesl sklonek 18. století, však bylo zmareno napoleonskými válkami. Všechna panství byla sužována hladem a castými odvody rekrutu k doplnení vojsk. Rostoucí drahota, nouze a zvyšování robotních povinností vedla k nespokojenosti a castým vzpourám, kterých nebyla ušetrena ani naše obec. V roce 1810 došlo ke zvýšení roboty a v roce 1828 byla neposlušnost slatinských robotníku potlacena husary z Rychnova, kterí zustali v obci ubytováni nekolik dnu a 6 sedláku bylo v poutech odvezeno do Hradce Králové, kde byli vezneni. |
|
John Parish - poslední pán
V roce 1809 koupil Žamberecké panství a s ním i Slatinu hrabe Windischrätz za 600 000 zlatých a dne 12.8.1815 je prodal za 1 milión zlatých príslušníku nižší anlické šlechty svobodnému pánu Johnu Parishovi.
V roce 1817 byla postavena zdená škola na míste dosavadní školy drevené. Budova byla prízemní a nedostacovala pro asi 250 žáku, kterí jí v té dobe navštevovali. Proto k ní bylo roku 1882 pristaveno 1. poschodí a zrízeny 4 trídy.
John Parish byl poslední slatinskou vrchností. Prišel totiž rok 1848 a vytoužené zrušení roboty. |
|
První roky po zrušení roboty
Pocátky svobodného hospodarení nebyly pro obec ani pro její obyvatele lehké. Témer všechny usedlosti byly zatíženy hypotékami a ani podmínky hospodarení nebyly príznivé pro drobné zemedelské usedlosti, které po uvolnení z roboty vznikly. Pritom byl žádoucí mír preuršen dalším konfliktem mezi Pruskem a Rakouskem v roce 1866.
Hlavní bitvy byly sice vedeny u Jicína, Trutnova, Náchoda a Hradce Králové, ale pres Slatinu prošly pri svém presunu z Moravy k severním hranicím Cech od 21.6. tri armádní sbory a dve jezdecké divize, což byla zhruba polovina rakouského vojska soustredeného po vypuknutí konfliktu u Olomouce. Tento pochod trval témer dva týdny, pri cemž Slatinou prošlo a zcásti zde bylo ubytováno více než 100 000 mužu, 375 povozu s náboji, tažených šestisprežími, 186 del, asi 15 000 koní a nakonec pluky cervených a modrých dragounu. V tomto období bylyl spotrebovány všechny zásoby chleba, mouky i dalších potravin.
S víteznými prusy se naši predkové setkali až v srpnu. Po prohraných bitvách se celý kraj postupne promenil ve velký lazaret, protože rakouští vojáci byli ustupující armádou ponecháni místnímu obyvatelstvu. I ve Slatine mnozí pecovali o ranené císarské vojáky a ukrývali lehce ranené, aby nepadli do pruského zajetí. Až sem pronikla epidemie cholery, na kterou zemrely ctyri osoby.
I pres težké hospodárské a sociální pomery koncem minulého století se život obce úspešne rozvíjel. Byla rozšírena škola, vznikaly nové hospodárské i spolecenské organizace. Obcané se stále více zajímali o pokrok v zemedelství i o události celonárodní. Svedcí o tom ruzné sbírky pro dobrocinné i vlastenecké úcely. V roce 1883 to byla sbírka na Národní divadlo, v roce 1890 na opravu povodní poškozeného Karlova mostu. Prispívalo se na Národní jednotu severoceskou, na Matici školskou, na ceskou školu v Rokytnici a podobne. O povznesení obce a úroven spolecenského života pecovaly i tehdy existující spolky a organizace. V této dobe byla založena obecní i školní knihovna. Od roku 1876 bylo ve vsi zahájeno meteorologické pozorování. Záznamy o pocasí jsou uchovány od roku 1928. Velkou pomocí pro místní obcany bylo zrízení lékarské ordinace po roce 1890. |
|
20. století
Období do konce 1. svetové války
Rozvoji obce prispela také výstavba železnice v letech 1905-1906. V souvislosti s její výstavbou byla v roce 1905 zrízena cetnická stanice a v roce 1907 poštovní úrad.
Další vývoj obce prerušila 1. svetová válka v letech 1914-1918, které padlo za obet 37 obcanu. Odchodem mužu na frontu ustal v obci všechen spolecenský život a mnohé rodiny jen s velkými obtížemi zabezpecovaly svá hospodárství. Ubývalo potravin i ostatního zboží a do obce stále casteji pricházely rekvizicní komise, které zabavovaly obilí, dobytek, ale i kovy. Musely být odevzdány i dva menší zvony.
--
Období do zacátku 2. svetové války
Po ukoncení války a vzniku samostatného ceskoslovenského státu se další rozvoj obce znacne uspíšil. Ožil spolecenský život a predevším znacne pokrocila výstavba obce, která byla pocátkem 20. let elektrifikována. Vznikly nové obchody, remeslnické provozy a byly zmodernizovány podniky pro zpracování zemedelských produktu. Predevším byly prebudovány oba mlýny, dosavadní vodní kola nahrazena turbínami a v roce 1926 byla postavena mlékárna. Slatina mela pocátkem 30. let velde zmínených dvou mlýnu 6 obchodu se smíšeným zbožím, 5 hostincu, 2 pekarství, 2 reznictví a 184 zemedelských usedlostí a po nekolika obuvnických, krejcovských, truhlárských, kolárských, kovárských a dalších živnostech. K vetším provozum patrila strojnická dílna, pila a výrobna obuvi.
Ke zlepšení zdravotnické péce byla v roce 1938 zrízena poradna pro matky a deti a do obce pocal dojíždet dentista. V roce 1938 bylo též instalováno elektrické osvetlení.
--
Období 2. svetové války
Od poloviny 30. let však pusobilo starosti nové válecné nebezpecí, které se stále stupnovalo. V roce 1936 se uskutecnilo ve zdejším kraji vojenské cvicení a od roku 1937 byla zahájena výstavba pohranicních opevnení. Stále naléhaveji probíhala príprava obcanu k protiletecké ochrane. Prvý úder prineslo vyhlášení cástecné mobilizace, a to útvaru SOS dne 21,5,1938, do jejichž oddílu okamžite nastoupilo 28 místních záložníku. Po prechodném uklidnení napetí opet vzrosto v zárí, kdy opet nasoupili príslušníci oddílu SOS k ochrane hranic a brzo nato byla vyhlášena mobilizace všech záložáku do stárí 40 let. Zbývající práceschopní muži od 17 roku byli povoláni do pomocných pracovních oddílu k dobudování obranného systému opevnení. Zárí roku 1938 bylo težké i pro ženy zemedelcu, které se musely postarat o zvládnutí podzimních prací, predevším sklizne brambor a zasetí ozimu, pricemž v obci vrcholila epidemie slintavky a kulhavky. To vylucovalo využití kravských potahu, na které byla vetšina zemedelcu odkázána. Pritom vetšina koní musela být odevzdána vojenským útvarum.
Po zrade všeho úsilí, které naši lidé pro obranu vlasti vykonali, nastoupila težká léta okupace, která si naštestí nevyžádala z rad našich obcanu žádných obetí na životech. Jedinou obetí naší obce byl místní rodák, cetnický strážmistr František Janovec, který pro spolupráci s partyzány ve svém pusobišti na Ceskomoravské vysocine byl uveznen v Malé pevnosti v Terezíne, kde zemrel na tyfus krátce po osvobození.
--
Poválecná léta
I pres skutecnost, že naše obec byla válecných událostí vcelku ušetrena, uvítali její obcané radostne osvobození vlasti v prvých kvetnových dnech roku 1945.
Od 6.5. prevzal správu obce revolucní národní výbor, který zorganizoval bezpecnostní hlídky, zajistil odzbrojování ustupujících nemeckých jednotek, postaral se o zásobování obce a zabezpecení polních prací v usedlostech, z nichž nastoupili muži vojenskou službu. 9.5. pred polednem prišlo do Slatiny asi 300 spojeneckých zajatcu z nekterého zajateckého tábora ve Slezsku. Byli to Anglicané, Belgicané, Americané, Australané a Francouzi. Byli radostne uvítáni a rozdeleni do rodin k obcerstvení a prenocování. Téhož dne k veceru se objevil také první oddíl sovetských vojáku pod velením generála Greckosije. Meli velké množství aut, del a jiných povozu. Zaplnili celou obec a byli ubytováni témer ve všech staveních. Casne ráno pokracovali smerem k Rychnovu. 26.5. uvítali slatinští obcané oficiálne osvobození vlasti slavnostním shromáždením u památníku padlých.
V polovine kvetna prišli do obce znovu sovetští vojáci, aby zajistili válecný materiál po ustupující nemecké armáde, kone a predevším hovezí dobytek, který sem byl soustreden z bývalých Sudet. Dále se zde zastavil pocátkem cervna oddíl jízdy o síle asi 2000 jezdcu v cele s kozáckým majorem Kozarevem. Utáboril se volne v údolí Zdobnice. Se Slatinou se rozloucili 13.6. Po jejich odchodu se život obce pozvolna vracel do normálních kolejí.
--
Rozvoj obce ve 20. století
Po prekonání poválecných potíží dochází opet k rozvoji obce, která od poloviny 50. let prodelala dosud nebývalou výstavbu a prestavbu. Souvisela predevším s radikálními zmenami v zemedelství. V roce 1949 byl ustanoven prípravný výbor pro vytvorení jednotného zemedelského družstva. Pro výhrady nekterých pracovníku okresních orgánu k tomuto výboru pokus o založení JZD ztroskotal a jeho vznik byl odložen o plných deset roku.
Vedle zahájení prestavby školy byl v roce 1950 porízen místní rozhlas, bylo obnoveno verejné osvetlení, jehož vedení z medi muselo být za okupace odevzdáno. Dále bylo otevreno stálé zubní ambulatorium a v roce 1951 zrízen pro Slatinu a okolní obce veterinární obvod. Príjemným zpestrením života v obci bylo také zrízení stálého kina Zdobnice v roce 1947.
Nekterá zarízení však byla v poválecném období v obci zrušena. Vedle nekterých obchodu, pohostinství a remeslnických provozoven byl v roce 1958 zrušen matricní úrad a v roce 1960 mlékárna, která v dobe své více než tricetileté existence významne prispívala k rozvoji zemedelství. V posledním období byla specializována na výrobu trvanlivých sýru. Od roku 1960 byla cást jejího zarízení využívána jako sberna mléka. |
|
K samotnému odlovu
Pri odlovu mužete spoléhat na navigaci, keš je umístena na kopci a je zde kvalitní signál. Prosíme, udržujte maskování keše, v okolí se pohybují JZD-mani, turisté a neuctiví Holandané, tak aby nám keš vydržela co nejdéle.Pri odlovu si vychutnejte výhled na cást obce a mudloprázdnou krajinu.
Keš se nachází u hlavní cesty - je možné, že pres léto tu bude nabitý ohradník, keš je umístena pred tímto ohradníkem. Prosíme proto, abyste dbali zvýšené opatrnosti a nevstupovali do oznacené oblasti pastvin.
Keš z pouzdra vytahujte pomalu, aby nedošlo k poškození pouzdra. Pri vracení keše zpet, pouzdro zevnitr ocistete, aby keš bezproblému zapadla. |
| Zdroj: www.slatinanadzdobnici.cz |
|