Motto: "Hranice? Nikdy jsem je neviděl. Ale vím, že existují v myslích mnoha lidí."
Thor Heyerdahl
Ve světové historii zanechalo svůj otisk mnoho vynikajících mužů a žen s českými kořeny. Jedni jsou známí více, jiní meně a mnoho z nich je neprávem takřka zapomenuto.
Pojďme si některé z nich připomenout..
Otakar Batlička
Syn úředníka z pražského Podskalí začal studovat gymnázium v ulici Na Smetance, ale vydržel v něm jen do tercie. V roce 1909 se jednoho odpoledne sebral, otci řekl, ze se jde projít – a zmizel. Za měsíc přišel lístek z Argentiny: "Nemám co jíst, nemám kde spát, mám se nadherně. Ota."
A tak začaly toulky Otakara Batličky světem. Živil se jako gaučo v Argentině, potápěc v Rio de Janeiru, rybář na Amazonce. V roce 1910, s výpravou polského inženýra Ovczarka, vyměřoval trasu budoucí železnice v západobrazilském státě Mato Grosso. Procestoval takřka celou Jižní Ameriku. S krajanem Josefem Archerem prešel kontinent do Peru, kde v jednom z inckých měst objevil tajemství indianských pastí smrti - ve zdech byly umístěny malé čočky, ktere soustředily sluneční světlo a rozžhavily vzduch v kobce...
V roce 1914 se nakrátko objevil v Mexiku, ale ještě téhož roku byl zas v argentinském Buenos Aires. Tam se dozvěděl, že vypukla první světová válka. Jako rakouskouherský příslušník měl povinost se přihlásit na rakouském místním konzulátu a na norske lodi odplul do Evropy. U skotských břehů však loď potopili Angličané, poté, co zjistili, že pašuje med a ledek pro Německo. Batlička byl zajat, internován ve Skotsku a na ostrově Man. Ze zajateckého tábora uprchl, nějakou dobu obchodoval v Londýně se známkami. Poté se vydal opět do světa - pobýval v Alexandrii, Suezu, pak zas na kanadskem poloostrově Labrador. Kvůli nemoci se vydal do teplých krajin, a tak se Batlička stal plavčíkem na zámořské lodi. Krátce žil v senegalskem Dakaru, pak zase v Honolulu na Havajských ostrovech, v Austrálii zkoušel hledat zlato, v Šanghaji byl policistou. Znovu se dal najmout na lod, do Ameriky doplul už jako kormidelník. Prošel přes celé Spojené státy americké až do New Yorku, kde se nechal zaměstnat jako řidič metra.
Na svých cestách Otakar Batlička nosil pytle s kávou, byl plavčíkem, hazardním hráčem i obchodníkem, v San Francisku měl prádelnu. Po devítiletem putovaní se koncem roku 1918 vrátil do Prahy, nastoupil do zaměstnání jako úředník Elektrických podniků, vydržel to však jen měsíc a vydal se na druhou cestu kolem světa. V Praze se znovu usadil roku 1920, tentokrát natrvalo.
I doma vystřídal Otakar Batlicka celou řadu povolaní. Byl nočním hlídačem, vedl boxerskou školu, provázel cizince po Praze (ovladal osm jazyku!). Patřil k předním evropským znalcům jazyka guarani, používaného hlavně v Paraguayi. Zaujala jej radiotelegrafie, sestrojil jednu z prvních vysílaček u nás (volací znak OK1CB), s jejíž pomoci byl v kontaktu s radioamatéry z Austrálie a Afriky, s polárními výpravami - v étéru byl, stejně jako ve svém životě, tulákem. Vedl i kroužky mladých radiotelegrafistů. Od konce 30. let psal povídky pro časopis Mladý hlasatel, v roce 1940 vydal svůj první román, nazvany Rájem i peklem. Celkem napsal pres 180 povídek, které vyšly jednak časopisecky, jednak v podobě souborů sestavených B. Jirkem:
Na vlně 57 metru (1965),
Tábor ztracených (1970) a
Tanec na stožáru (1979).
V době okupace se přes odpor rodiny zapojil do odboje a stal se telegrafistou skupiny "Obrana národa - Východ". V roce 1941 byl zatčen gestapem, vězněn na Pankraci, v Terezíně a nakonec v Mauthausenu, kde byl zastřelen pri pokusu o utek.
"Nesmíme zůstat pod botama vetřelců, vlastenci mají právo i povinnost obětovat svoji krev na oltář vlasti..."
Pokud si chcete zalogovat i bonusovou kešku této série,
nezapomeňte si z logbooku opsat bonusove číslo.
Zdroj: Jiri Martinek, nakladatelstvi Libri, cs.wikipedia.org