D&C 15: Ladislav Mikes Parizek Traditional Cache

Ladislav Parizek se narodil 17.listopadu 1907 v rodine ceskobudejovickeho kovare. V mladi mel spise nez ke spolecenskemu uznani namireno do vezeni - jeho parta byla postrachem celeho predmesti a maly Parizek byl uznavan jako nekorunovany kral rvacu sirokeho okoli. Zmena prisla s odstehovanim rodiny Parizku na druhy konec mesta. Zde, v knihovne pani domaci, Parizek objevil radu skvelych dobovych cestopisu a jmena jako Stanley, Holub, Belgicke Kongo, Zlatonosne pobrezi ci Nigerie uchvatila jeho predstavivost.


Od roku 1917 navstevoval Parizek realku, pro neprospech vsak o dva roky pozdeji presel na mestanskou skolu a po jejim ukonceni se roku 1921 zacal ucit obchodnim prirucim. V teto dobe vznikla jeho laska k cestovani: pri navstevach bratra, zijiciho v Rakousku, poznal rakouske, svycarske i nemecke Alpy a se skautskym oddilem pak cestoval po Ceskoslovenske republice.
Po ukonceni pokracovaci obchodni skoly v roce 1924 si podal prihlasku do leteckeho uciliste, ale nebyl prijat. Tehoz roku odjel za praci do Francie, dobre se mu zde ale nedarilo a tak se nakonec rozhodl vstoupit do Cizinecke legie.
Po vycviku byl odvelen do Afriky, kde v Alziru a Maroku odslouzil vetsinu sve sluzby. Pri jedne z prestrelek byl vazne zranen a vratil se do Evropy. O pobytu v legii pak dlouha leta mlcel, az na konci sedesatych let napsal filmovou povidku Legie sebevrahu, ktera nakonec vysla i knizne.

Diky legionarske minulosti mohl Parizek zustat ve Francii. Byl jiz rozhodnuty o sve budouci profesi - stane se novinarem. A vrati do Afriky, ktera ho ucarovala. Zacal publikovat prvni texty v casopisech Matin a Miroir de Monde, nyni jiz s charakteristickou zkratkou LMP (sve jmeno si doplnil divcim prijmenim prvni manzelky).
V roce 1930 odjel jako clen topograficke expedice do rovnikove Afriky, kde ho cekalo mnohamesicni putovani neprobadanymi oblastmi Belgickeho Konga. Reportaze z cesty vynesly Parizkovi povest znalce dane oblasti a pro radu si k nemu zacaly chodit kolonialni politici i obchodnici, kteri meli v Africe sve zamery - mimo jine spolupracoval i s inzenyry, ktere vyslal do Afriky Bata, aby zakladali pro jeho obuvnicke imperium kaucukove plantaze.

Valku stravil Parizek v Praze a nezaskocily ho ani povalecne udalosti – myslenky beztridni spolecnosti mu byly blizke a tak byl pripraven komunisty podporovat. A to i kdyz mu urady bez vysvetleni znemoznily novou cestu do rovnikove Afriky v roce 1953. I kdyz mu zrusily planovanou velkou expedici do Latinske Ameriky v roce 1956, kvuli ktere opustil misto sefredaktora magazinu Lide a zeme, ktery pomahal zakladat. Parizek nikdy neobvinoval z techto neuspechu system, spise nepruzny aparat jednotlivych firem, ktere mely cesty sponzorovat.


Komuniste dali Parizkovi paradoxne i jedinecnou prilezitost - kdyz byli v zari 1958 vyhnani kolonialni urednici z Guineje, prislo komunistum vhod poslat do teto chude zeme "uvedomeleho" novinare. A vzpomneli si na Parizka, ktery se necekane ocitl na prahu sve nejslavnejsi cesty.
21. kvetna 1959 stal po ceste Guineji Parizek jako osmy beloch nad pramenem reky Niger. Byl zklamany. Nasel jen vyschlou jamu, v obdobi sucha bez kapky vody. Ale neco nehralo. Domorodi nosici na sebe hlasite pokrikovali, zcela bez respektu z kouzla pramene, ktere zde podle legendy melo pusobit. Cestovateli doslo, ze skutecny pramen Nigeru lezi jinde. A kdyz na pruvodce uhodil, dozvedel se pravdu - sto metru od nich zacinal posvatny haj a teprve v nem Niger opravdu prameni! Parizek nevahal - konecne cestovatelsky objev, o jakem v detstvi snil!
Kratce pred polednem pronikl posvatnym hajem a pod shlukem kapradi objevil dve male tunky - skutecny pramen africkeho veletoku Niger. Stal se tak prvnim belochem, ktery se na pramen dival.

Po navratu z Guineje si Parizek uzival pocitu cestovatelske celebrity. Jen v roce 1962 absolvoval 257 prednasek po cele CSR. Ale to byla v jistem slova smyslu jeho labuti pisen. Knihy vydane po ceste do Guineje (predevsim Guinejska odysea a K pramenum Nigeru) si publikum prilis neziskaly, ctenare jeho popisny styl psani omrzel a navic prisla doba tandemu Zikmund + Hanzelka a jejich vyborneho cestopisu s nazvem Afrika snu.
Posledni leta zivota stravil Parizek ve financni tisni. Jako spisovatel na volne noze mel nevelky duchod, k tomu se ozvaly choroby ziskane behem pobytu v tropech.
Zapomenuty Ladisla Mikes Parizek zemrel 28.3.1988 v Praze. V Ceskych Budejovicich po nem byla pojmenovana jedna kratka ulice, vypravna Encyklopedie mesta CB vydana v roce 1998 tohoto rodaka uplne opomenula (napraveno v 2.vydani z r. 2006).
Pritom v jeho osobe mel cesky cestovatelsky svet posledniho cestovatele stare skoly a Ladislav Mikes Parizek byl take dost mozna poslednim afrikanistou - objevitelem vubec.




Zdroj: e-dovolena.cz, cs.wikipedia.org, nakladatelstvi Libri