Na procházkách se psem jsem si všimla, že ani v parném léte se neosveží na nekterých místech potoka. Vždycky se radši napil z louže, vyválel se v bahne na ceste, a ackoliv jsem mu házela klacek do „jezírka“ pod haldou, nikdy pro nej neplaval. Jen co jsme se dostali zhruba kilometr od haldy, najednou už byl v potoku celý, chlemtal vesele vodu a cákal na všechny strany, nejlépe na nás :-)
Jakým zpusobem tedy muže taková težba uhlí ovlivnit kvalitu vody? Haldový materiál je zpravidla ruzné zrnitosti a muže vedle hlušiny cástecne obsahovat i materiál s obsahem toxických prvku nebo dochází k oxidaci na povrchu nestabilních minerálu. Ve spojitosti s deštovou vodou predstavují nebezpecí pro okolní pudy, povrchové vodní toky i podzemní zdroje vody. Na odkalištích je uložen materiál ve forme jemného prachu a muže obsahovat krome nebezpecných prvku i chemické látky používané pri zpracování rud. Taková úložište jsou zdrojem prachu a v prípade netesnosti odkalovací nádrže predstavují hrozbu pro okolní pudy a vody.
Dulní cinnost umožnuje nejen na povrchu, ale i v podzemí, zvýšenou interakci mezi vodami a narušeným horninovým prostredím. Bežné sulfidy snadno reagují behem své oxidace a výsledkem je vznik kyselých nebo i toxických vod, které vytékají z hald nebo dulních del. Hodnota pH techto vod bývá velmi nízká bežne menší než 3. Je to zpusobeno predevším vysokým podílem síranových aniontu a to do té míry, že roztoky odpovídají zredené kyseline sírové, která rychleji narušuje horninové prostredí a kontaminuje všechny typy vod. Kontakt kontaminovaných kyselých vod s povrchovou vodou je obvykle doprovázena radou reakcí, napr. srážením solí, které jsou transportovány na znacnou vzdálenost nebo sedimentují a kontaminují dnový sediment. Novotvorenými slouceninami jsou oxihydroxidy a oxihydroxisírany Fe a Al, ferrihydrit, goethit nebo jarosit. Kyselé dulní výtoky kontaminují a reagují s pudním profilem. Probíhající reakce umožnují vznik oxidu a hydroxidu Fe a Al, sádrovce a jarositu, která v mezizrnném prostoru vytvárí specifický pudní horizont. Tento proces zvyšuje kyselost pudy a mení její fyzikálne chemické vlastnosti a výsledkem je její intenzivní degradace a poškození rostlinného pokryvu. Ale to jsou odborne uvedeny ty nejhorší scénáre, které naštestí tady na Kladensku nebyly zaznamenány.
Pro úplnost dodávám, že dulní práce na dolu Scholler byly ukonceny v roce 2002. V roce 2005 byl zjišten havarijní stav haldy, díky cemuž bylo možné získat velkou financní podporu z evropských fondu a došlo k okamžité rekultivaci.
A na záver preci jen happy end: Rekultivace této výsypky se vydarila, príroda se navrátila ke svému a okolní lesy jsou velmi príjemné. V jezírku se prohánejí ryby, v potoce skotací psi i vysoká, u kešky Vás pravdepodobne vyleká žába a pri vhodném pocasí mužete cestou narazit dokonce na mloky!
Doprava: Místo je kousek od obce Svinarov. Geovozidlo lez zaparkovat na návsi a projít se lipovou alejí, zahrádkárskou kolonií a lesem (celkem 1,5 km), nebo je možné zaparkovat „za cihelnou“ na souradnicích N 50° 10.418 E 014° 02.863 , pak máte pred sebou procházku asi 700metru lesem, s jedním mírným kopeckem. Lze jít po obou stranách potoka, cesta po pravém brehu je rozhodne malebnejší a zajímavejší, po levém brehu je cesta širší a schudnejší, bez bláta. Posledních 20 metru ke kešce už pešina nevede - zatím :-).
Kocárky a kola: Berete-li sebou bicykl nebo kocárek, zvažte své schopnosti a terénní možnosti. Náš kocár je malý tank a cestu zvládá v pohode. S golfkami bych se ale na cestu nevydala, abych mimino nevyklepala z plínky. Rozhodne ale v tomto prípade doporucujeme cestu po levém brehu (koukám-li po smeru proudu, je cesta na levé strane), kde se nebudete tolik borit do bahna.
Informace o kešce: hledejte vetší svacinovou krabicku. Není nutné lézt nikam do srázu nebo do vody, keška je na rozumne prístupném míste, chodíme tam s detmi a neriskujeme. Okolo jsou houbarské lesy, jdete-li na lov na podzim, vemte si sebou košík.