Pivni kruh 07 - Historie piva v Cesku

Serie 10 kesi (+ bonusovka) okolo kopce Sokoli (402 m.n.m) vhodna pro rodinne prochazky v krasne prirode s peknymi vyhledy.

S laskou od brnenského Geopiva tisnovskemu Geopivku.

Archeologický výzkum území dnešního Ceska prinesl dukazy, které dokládají, že i drívejší obyvatelé tohoto území pripravovali kvašené nápoje z obilí. K dispozici jsou podrobnejší údaje o príprave piva keltskými Boji, germánskými kmeny Markomanu, Kvádu a Slovany bájného praotce Cecha, kterí prišli na území Ceska a trvale se zde usadili.

Prvým dokladem souvisejícím prímo s výrobou piva je nadacní listina prvního ceského krále Vratislava II. pro vyšehradskou kapitulu z roku 1088, ve které mimo ostatní dary a privilegia panovník pridelil kapitule desátek chmele na varení piva. Nejstarším dokladem o pestování chmele na území Ceska je nadacní listina ze 30. let 11. století knížete Bretislava. Nejvetší rozkvet výroby piva na území Ceska nastal ve 12. století, kdy mel na území státu právo varit pivo kdokoliv.

V techto starých dobách pivo varily velmi primitivním postupem ženy v každé domácnosti. Nesloužilo jenom jako nápoj, ale pripravovaly se z nej ruzné pokrmy jako polévky, kaše a omácky. Rozvoj remeslné výroby piva nastal od 13. století se zakládáním nových královských mest, která dostávala od panovníka radu privilegií. Pro rozvoj pivovarství bylo duležité pridelení práva várecného a práva mílového (zrušeno v roce 1788). Pozdeji tato práva získala i poddanská mesta od príslušné šlechty.

Velký význam pro rozvoj pivovarství a kvalitu piva mely v Cesku sladovnické cechy. Urcovaly, kolik piva a z jakého množství sladu smí jeden dum vyrobit, kontrolovaly jeho kvalitu a na rozdíl od okolních zemí dohlížely i na to, aby pivo varil jen ten, kdo se v tom oboru rádne vyucil. Proto byla ceská piva již ve stredoveku velmi kvalitní a v hojné míre se vyvážela do okolních zemí i na dvory jiných panovníku.

Ve 14. až 15. století zbohatlí meštané sdružovali své financní prostredky a zakládali spolecné mestské pivovary. Ke konci stredoveku a kolem poloviny 16. století se rozvíjela výroba piva ve šlechtických pivovarech, stabilne se udržovala ci rozširovala v klášterních pivovarech, které méne podléhaly vlivum politických a hospodárských zmen. Mestské remeslné pivovarství zacalo upadat po roce 1547, kdy se rada mest vzbourila proti nadvláde Habsburku a poté jim byl konfiskován majetek.

O velkou reformu výroby sladu a piva, která byla prvním krokem v rozvoji typických vlastností soucasných ceských piv, se zasloužil v 18. století ceský sládek František Ondrej Poupe (1753–1805). Navrhl radu nových zarízení pro výrobu sladu a piva, presvedcoval sládky, aby používali výhradne jecný slad, upravil dávkování chmele, kterým se zlepšila (tj. omezila) puvodne pomerne tmavá barva svetlých piv atd. Na sklonku života založil v Brne pivovarskou školu, která byla zrejme první svého druhu v Evrope a absolvovala ji rada nejen ceských sládku, ale i pivovarníku ze zahranicí.

Významným mezníkem v ceském pivovarství bylo založení Meštanského pivovaru v Plzni (dnešního Prazdroje) v roce 1842, který vyrábel výhradne spodne kvašená piva. Pivo melo velmi dobrou kvalitu a behem krátké doby všechny pivovary v Cechách a na Morave zavedly tuto technologii výroby.

V polovine 19. století nastal zlatý vek ceského pivovarství, které silne ovlivnilo vývoj tohoto oboru na celém svete. Je to období zahájení prumyslové výroby sladu a piva. Vynikající rozvoj ceského pivovarství a kvalita jeho výrobku byla podporena tremi základními faktory: optimálními podmínkami pro pestování surovin sladovnického jecmene a chmele, orientací rozvíjejícího se strojírenského prumyslu na výrobu sladarských a pivovarských zarízení (vyvážela se záhy do 400 zemí) a zajištením jak vysokoškolské, tak stredoškolské výuky pivovarských odborníku. V té dobe se uvolnila možnost výstavby pivovaru a v Cechách vzniklo okolo 30 nových meštanských, akciových a soukromých pivovaru. Postupne se zvyšovala celková výroba piva koncentrovaná do vetších pivovaru, malé pivovary zanikaly. Pivo se vyváželo prakticky do celého sveta.

V roce 1918 nová Ceskoslovenská republika prevzala z bývalé habsburské monarchie asi 60 % výrobního potenciálu pivovaru, celkem 562 pivovaru bylo v pomerne špatném stavu. Katastrofu ceskému pivovarnictví jako veškerému svetovému vývoji prinesla druhá svetová válka. Po válce rada uzavrených pivovaru již neobnovila svoji cinnost. Pivovarský a sladarský prumysl byl postupne v celé Ceskoslovenské republice zestátnen a centrálne rízen.

V dobe komunistického režimu nebyly do pivovaru a sladoven vkládány potrebné financní prostredky na modernizaci. Presto pivovarský obor zajistil na domácím trhu dostatek piva a byl schopný vyvážet pivo a slad nejen do tzv. socialistických zemí, ale i na nárocný trh kapitalistických oblastí sveta.

Po válce byly na území Ceské republiky postaveny pouze 2 pivovary: Radegast a Most. Druhý jmenovaný byl v roce 1998 uzavren. Sladoven bylo postaveno 5. Na Slovensku bylo postaveno v období socialistického Ceskoslovenska 8 pivovaru.

Po roce 1989 nastala privatizace pivovaru, mnohé zanikly, do nekterých vstoupil zahranicní kapitál. V roce 2003 bylo v Ceské republice 36 sladoven, které vyrobily 483 693 tun sladu. Z toho vývoz cinil 213 324 tun (44,10 %). Cinných prumyslových pivovaru bylo v roce 2007 48, vyrobily 18 548 314 hl piva, z toho bylo vyvezeno 2 129 848 hl (11,48 %), rocní spotreba na jednoho obyvatele cinila 160,9 l piva. Sedm nejvetších pivovaru pokrývá 84 % produkce ceského piva (jedná se o pivovary Plzenský Prazdroj, Budejovický Budvar, Staropramen, Královský Pivovar Krušovice, PMS Prerov, Drinks Union a Starobrno).

prevzato z Wikipedie pod licencí CC BY-SA 3.0.

Listing seen since 12-01-2011: times.