Pár slov o keši
Tato keš je naše první a je věnována naší dceři Emě-Aloisii, která se narodila jen pár hodin po ukrytí krabičky do původní skrýše. Po dvou letech její existence a sbírání nápadů z jiných keší jsme si dlouho pohrávali s myšlenkou upravit listing a po diskusích s některými nálezci i koncepci keše. K tomu jsme se definitivně odhodlali poté, co byla keš někdy mezi 2. 11. 2013 – 16. 11. 2013 poprvé zničena. Koncepce keše byla přepracována především v tom smyslu, že jsme snížili počet indicií a některé jsme zjednodušili tak, aby pobyt na hřbitově, kterému se prostě nelze vyhnout, byl co možná nejkratší. Po dalším vymudlení jsme to na původním místě vzdali a od 5. 5. 2016 je finálka schována na výrazně méně pěkném, ale současně i na méně nápadném místě (z původní finálky jsme udělali šifrovanou vyhlídku). Kdo má nasbírané indicie či spočtené souřadnice finálky z minula, ať nás kontaktuje přes profil – zašleme korekce, aby nemusel obíhat Březnici znova. Listing je sice dlouhý, ale doporučujeme jej poctivě přečíst, může se to hodit!
Výchozí souřadnice patří parkovišti, kde můžete odstavit auto. Procházkou přes Stage 1 a Stage 2 a následně třeba přes březnické náměstí s budovou radnice postavenou ve stylu art deco doputujete na Stage 3 – místní hřbitov. O tom, jak se zde chovat, asi nemusíme dlouze psát. Všechny indicie zde lze posbírat zcela nenápadně. GPS nebudete potřebovat, doporučujeme vstoupit na hřbitov hlavní branou z Blatenské ulice, za níž vlevo jsou informační panely se zakreslenou polohou hrobů zdejších osobností, včetně těch, které představuje tato keš. Hřbitov je přístupný od dubna do září od 7 do 21 hodin, v ostatních měsících od 7 do 17 hodin. Keš je pochopitelně umístěna mimo hřbitov.
August Geringer, nakladatel, mecenáš a lidumil
Ač dnes již téměř neznámý, na přelomu 19. a 20. století byl mužem, který svou činností ovlivnil život tisíců Čechů. Z chudičkého knihaře se vypracoval na milionáře a svými novinami a knihami vzdělával a bavil bohaté i chudé.
Narodil se 2. 8. 1842 v Březnici v domě čp. 2 na Náměstí (dnes základní umělecká škola, je na ní umístěna jeho pamětní deska) jako druhé z jedenácti dětí staré učitelské rodiny. Když měl nastoupit do Prahy na reálku, raději přijal práci v knihařství a studoval na večerní škole. Po roce a půl odjel k příbuzným do Vídně, kde se chtěl zdokonalit v řemesle a také v německém jazyce. V roce 1862 se na nátlak rodiny vrátil domů a na šest let se ujal funkce výpomocného učitele v Lašovicích u Kovářova. Při tom si našel ještě čas na knihařinu, vázal nejen modlitby sousedům, ale i knihy pro fary a úřední knihy pro vrchnost z Orlíka.
Nevraživost spoluobčanů a jejich hrubost byla jednou z příčin, proč začal uvažovat o vystěhování do Ameriky. V roce 1869 se vydal s manželkou na cestu do Chicaga, kde si otevřel tiskárnu. Dva roky nato bylo Chicago postiženo velkým požárem, který zničil více jak 17.500 domů a také téměř všechny tiskárny. Jako zázrakem se jeho tiskárna (jako jedna ze tří v celém městě) zachránila bez újmy.
Po vypuknutí první světové války se ihned postavil po bok české politické emigrace v čele s T. G. Masarykem a jeho časopis Svornost zůstal hlavním, důsledným a neochvějným pramenem morální i hmotné podpory českého státotvorného úsilí. Zemřel 2. 4. 1930 v Chicagu po těžké operaci ve věku 88 let.
Stage 1 naleznete na souřadnicích N 49°33.744 E 013°57.154. Zde stojí bývalý chudobinec s pamětní deskou Augusta Geringera, kterou zhotovil Václav Fürst.
A = součet počtu bílých hvězd a listů na lipové ratolesti na pamětní desce.
Josef Stocký, vodohospodář a patriot
Narodil se 20. 10. 1890 v Březnici a zemřel 27. 10. 1938 v Praze. Vystudoval Českou vysokou školu technickou v Praze. V roce 1918 vstoupil do služeb Zemského výboru v Praze a byl přidělen do oddělení zužitkování vodních sil. Zde byl roku 1922 přidělen do sekce otavské, kde v rámci využití vodní energie Vydry a Křemelné vypracoval návrh vyrovnávací nádrže u Rejštejna. V tomtéž roce se stal místním stavebním správcem regulačních prací na řece Cidlině, kde působil při stavbě úprav od Žiželic až k Chlumci nad Cidlinou. Vypracoval také projekt na úpravu Bystřice v Jiřicích u Hořic, který byl později uskutečněn a samostatně provedl i úpravu Doubravky ve Špačicích u Chotěboře.
Roku 1929 se stal stavebním správcem řek Lomnice a Vlčavy (dnes Skalice, které jsme věnovali keš Prameny Skalice), pro které vypracoval soustavný regulační program a projektoval a vedl až k úplnému dokončení devět staveb, mimo jiné úpravu Vlčavy a Hlubyňského potoka v Březnici.
Březnická regulace je typickým příkladem tzv. integrálního vyřešení říční úpravy, která z malé říčky učinila řeku a vyzdvihla „městotvornou“ funkci vodních toků. Byly upraveny tři kilometry řečiště, zřízen kanalizační sběrač s čističkou, postavena plovárna, náplavky pro ledování, dva nové mosty, dvě železné lávky, dva pohyblivé automaticky elektricky poháněné tabulové jezy, vybudováno nábřeží a pobřežní komunikace.
Byl zakladatelem Spolku březnických rodáků Bozeň a kromě četných odborných vodohospodářských publikací vydal i celou řadu publikací regionálních. Pohřben je v neokázalé rodinné hrobce rodiny Stockých na březnickém hřbitově, kousek nad hrobem Jana Muziky.
Dílo Josefa Stockého můžete obdivovat cestou kolem Vlčavy od chudobince ke Stage 2. Nábřeží, po kterém budete procházet, dříve neslo a od roku 2015 znova nese jméno Dr. Josefa Stockého. Na souřadnicích N 49°33.419 E 013°57.224 naleznete desku s informacemi o stavbě mostu. Odtud si můžete odskočit do zámeckého parku, kde lze odlovit dvě tradičky, Quack, quack... a Zámek Březnice a jednu z indicií multikeše Březnické pomníky.
B = součet číslic roku výstavby mostu
Jan Muzika, železniční stavitel
Narodil se v Březnici roku 1832 a zemřel v Praze roku 1882. Nejprve pracoval jako asistent stavební firmy Lanna a Šebek, vlastní podnikatelskou činnost zahájil v 37 letech. Mimo rozsáhlou aktivitu v Čechách projektoval výstavbu železnice v Bosně, v Srbsku a v Bulharsku.
Největší železniční stavbou v Čechách, kterou projektoval a vedl, byla železnice Rakovník-Zdice-Březnice-Protivín. Tuto trať se mu podařilo postavit v neuvěřitelně krátké době – za necelé dva roky (jak dlouho by se asi stavěla dnes a kdo všechno by skončil v base???). Za tuto národohospodářsky významnou stavbu byl v roce 1882 vyznamenán titulem C. k. stavební rada. V Praze-Řeporyjích je po něm pojmenována ulice.
Bohužel, ničeho jako pamětní desky, se Muzika v rodném městě nedočkal. Autoři keše nemají odvahu použít ke sběru indicií to, co by se logicky nabízelo – březnické nádraží. To původní, secesně zdobné a milé pro oko, bylo zbořeno a nahrazeno mimořádně hnusnou komunistickou krabicí stojící v obdobně hnusném brownfieldu (kdo chce vidět, nechť tak učiní nejlépe v souvislosti s naší sériovou kešíPoklad u Koupě - Cesta sedláka Klímy, která právě zde začíná). Abychom tedy mohli Muziku připomenout, museli jsme využít hřbitov. Půjdete-li na hřbitov přes náměstí, tak kousek od začátku Blatenské ulice uvidíte po pravé straně nedávno citlivě opravenou klasicistní starou poštu (jedním z ohnisek šíření klasicistní architektury v jižních Čechách byly nedaleké Drahenice, kterým jsme věnovali naši stejnojmennou multikeš). Stage 3 naleznete na souřadnicích N 49°33.368 E 013°56.893 a kromě indicie C zde zjistíte i indicii D.
C = počet sloupků ohrazení Muzikova hrobu
Václav Fürst, keramik
Narodil se 20. 2. 1873 v Březnici a zemřel 7. 10. 1940 v Podbořanech. Jeho talent se projevil velmi záhy, již jako osmiletý syn kamnářského mistra prodával na březnickém jarmarku vypálená omalovaná zvířátka, která sám vyrobil. V této době vytvořil mnoho betlémů, které byly dlouho uchovávány v březnických rodinách a pro svou dlouhou životnost se těšily velké oblibě.
Vystudoval keramickou školu v Bechyni. Přestože poté vymodeloval městský znak, který dodnes zdobí průčelí (bývalých) městských jatek v Březnici a ozdobil portál městského hřbitova, nesetkaly se jeho snahy zakotvit v rodném městě s úspěchem. Proto v roce 1881 odjel do Vídně, kde byl zaměstnán v továrně na kamna dvorního dodavatele Fesslera. Tam pracoval pro vídeňský císařský hrad, zámek Konopiště, Chlum u Třeboně, Schönbrunn.
Po jedenáctiletém pobytu ve Vídni se vrátil do Čech a na tři roky zakotvil v Horažďovicích, kde vytvořil krásná kamna pro zasedací síň okresního zastupitelstva, pro radnici ve Strakonicích a pro klášter v Kladně. Po tomto krátkém pobytu doma se opět vrátil k Fesslerovi do Vídně, aby vedl umělecké oddělení jeho továrny. V roce 1912 převzal vedení výroby slohových i obyčejných kamen u firmy L. & C. Hardtmuth v Podbořanech.
Na Březnici nikdy nezapomněl a při každé příležitosti projevoval svou lásku k rodnému kraji. Vytvořil bohatou keramickou výzdobu pro březnickou sokolovnu, pro chudobinec pamětní desku mecenáše města Augusta Geringera, a na březnickém hřbitově dva velmi netradiční náhrobky rodiny Jezberovy a Fürstovy. První z nich skrýval dříve jednu z indicií a nyní je uveden jako zajímavé místo. Druhý najdete podle plánu hřbitova a je zde ukryta indicie D. Pozorně si prohlédněte fotohint a třeba si i udělejte poznámky. Vidíte čtverečky ve třech barvách, které zcela jistě nejsou Fürstovo dílo. Jejich vyretušovaný obsah však ano a:
D = 7, jsou-li motivy ve všech čtverečcích stejné
D = 4, jsou-li ve čtverečcích písmena neznámého významu
D = 5, je-li v červeném čtverečku kříž, v zelených šesticípé hvězdy a v modrých srdce
D = 6, je-li v červeném čtverečku srdce, v zelených srdce a v modrých šesticípé hvězdy
D = 2, je-li v červeném čtverečku „Boží oko“, v zelených kříže a v modrých šesticípé hvězdy
Dá se říct, že Fürstových stop je ve veřejném prostoru stále poměrně dost. Velmi zajímavá plastika T. G. Masaryka bývala k vidění pouze skrz výlohu květinářství v domě U Jezberů na březnickém náměstí. K vidění již asi nebude, byla nahrazena lednicí na květiny. Pokud se vrátí na své místo, doporučujeme příliš nezírat, majitel není úplně přátelský typ. Na sokolovně nezbylo, slovy klasika, ani zbla, nicméně ji uvádíme jako zajímavé místo pro zvlášť zvrhlé kačery, kteří by chtěli vidět zchátralou chloubu dříve silného spolku tísnící se mezi paneláky. Možná ale dojde vzkříšení, město jedná se sokolskou obcí o jejím převodu do majetku města.
Jak na finálku
Ještě před tím, než se vrhnete na hledání finálky, doporučujeme navštívit zajímavá místa v její blízkosti. První z nich najdete na N 49°33.[(D*5)-A)][(D*C)+9)] E 013°56.(D)(B+C+1) a druhé, na kterém bývala finálka, na N 49°33.0(A+B+C) E 013°56.A*B+C+D. Celá lokalita bývá docela hojně zamudlena a právě z prvního místa mají mudlové krásný výhled na místo druhé, kde bývala dvakrát vymudlená finálka. Krabička je nyní umístěna na docela klidném místě a je přírodně zamaskována. Vše vracejte zpět, ať to mají náhodní nálezci těžší a ať tam nemusíme za chvíli znova!
Final:
N 49°33.(B-A-2)(C*D+B+D)
E 013°56.A*B+C