Záhorsko - pozustatky staré tezby zelezných rud u Zebráku a Hredel.
Tento poklad Vás privádí do prostoru mezi obcemi Zebrák a Hredle, do lokality nazývané Záhorsko. Pozustatky starého povrchového pruzkumu dobývání rud a staré tezby, na které narazíte, pocházejí pravdepodobne z období stredoveku a také doby mladsí. Dají se nalézt v oblastech s dnes již zaniklou tezbou. Při bedlivejsím zkoumání je mozné pomocí průzkumu terénu i cástecne rekonstruovat puvodní dolové rozmerení a postupy tezby, spojené mnohdy s urcitými zmenami krajinného reliéfu.
Zmeny mohou souviset i s výstavbou ruzných technických zarízení navazujících na tezbu samotnou. Mnoho pruvodních znaku tezby (pozustatky hlusinových odvalu, komunikací atd.) lze i dnes spolehlive archeologicky dokumentovat, datace techto objektu vsak obvykle ciní problémy.
Z pozustatku tezby, které máme v této lokalite k dispozici lze v zásade zhruba odhadnout tehdejsí stratigrafii tezby, její produktivitu a také efektivitu místního horního díla a s tím i spojené zpusoby resení technických prekázek (viz nádherné resení sikme razené stoly v nedalekém dulním díle Barbora, které vsak pochází z 18.století).
Zde sli tehdejsí prospektori v jednom míste prímo po zíle – viz prilo-
zené foto sikmé chodby.
Na zastávkách 1 i 2, kam Vás poklad privádí, lze spatrit zpusob, jak tehdejsí kovkopové zjistovali rozmerení dolového pole a i metody vlastní tezby. S její efektivitou v horních dílech také úzce souvisí problém orientace v dolech vzhledem k absenci kompasu, o nemz nacházíme první zmínky z prostredí evropských dolu z doby kolem roku 1250. Tezko lze dnes odhadnout, zda ve zdejsí, de facto zapadlé lokalite, byla vubec taková technická vymozenost té doby k dispozici a zda ve zdejších skrovných dolech byla vubec novinka potrebná.
Na první nasí zastávce (N 49° 53.234 E 013° 54.455) se muzeme podívat na geologickou sondáz té doby. Jsou to tzv. pinky, pinková pole neboli pinkoviste. V okolí se dobře porozhlédnete a najdete výrazný objekt vytvorený lidskou rukou s kovovou cedulkou, na které nalezneme čísla CF. Pinky se zde kolem nacházejí v terénu rozlozeny nelineárne a mely za ukol zjistit, zda v daném míste lozisko je. Vytezený materiál se pak vetsinou pouzil i na výstavbu okolních technických del, které slouzily jako zázemí pro celý technologický proces tezby a zpracování rud.
Slovo pinky pochází pravdepodobne z nemeckého slova die Pinge a to je termín pouzívaný pro oznacení reliéfních tvaru v krajine vzniklých prevázne dusledkem hornické cinnosti. Tyto tvary mohou mít bud pravidelný kruhovitý pudorys (casto vznikají nad krizovatkou dulních chodeb), prípadne i eliptický vznikající spojením dvou sousedních pinek kruhovitého pudorysu nebo i nepravidelný tvar vzniklý rychlým prosednutím, propadnutím nebo zrícením podpovrchových dulních del. Rozdíl mezi pinkou a poklesovou propadlinou je pouze kvantitativní a to, ze pinky jsou zpravidla plosne nevelké a kratsí než 25 m (nejcasteji 6 až 12m), hloubka se pohybuje mezi 3 a 5 metry, steny mají vetsí sklon. Pinky se dle odborné literatury rozdělují na pinky sesedlé - ty vznikají rychlým sesedáním terénu nad vyrubanými prostorami a mají profil hlubokých pánví nebo až trychtýru, steny jsou sklonené, ale ne strmé, na dne pinek lezí povrchový materiál a proto zde muzeme najít zbytky puvodní vegetace, oba typy jak pánvovité tak trychtýrovité mají zaoblené okraje a tímto se podobají závrtum.
Dále pak jsou to pinky provalené - ty vznikají jednorázove náhlým propadnutím v jediném okamziku, mají strmé steny a nenacházíme na nich puvodní vegetaci.
Vetsí mnozství pinek pak tvoří tzv. pinková pole, pinkoviste, jak jiz je uvedeno v textu výse.
Na dalsí zastávce (N 49°53.339 E 013°54.479) je mozné spatrit nádherné pozustatky po obsáhlejsím geologickém pruzkumu, pri kterém se hledal rozsah loziska a to jsou tzv.pruzkumné rýhy - pinkové tahy – to jsou pocetnejsí seskupení pinek, kdy jsou pinky serazeny v liniích. Ty se nekdy také oznacují slovem resny.
Zde se opet porozhlédnete po malé kovové cedulce na dalsím výrazném objektu a na ní tentokrát naleznete císla BE.
S tezbou jako takovou je vsak i spojena zelezárská výroba a ta nám odhaluje vazbu mezi surovinovými zdroji (rudným loziskem a lesem jakozto zdrojem dreveného uhlí) a dále pak samotnou hutní výrobou, která je v této lokalite provozována pravdepodobne v malých, krátkodobých areálech v blízkosti surovinové základny. V této souvislosti bych Vás rád odkázal na turistickou mapu, kde je oznacena nedaleko odsud zrícenina (N 49°53.503 E 013°54.948). Na míste vsak krome terénních nerovností dnes jiz nic nenalezneme. Pametníci tvrdí, ze zde v dobe zhruba pred 60. lety byly jeste patrné zbytky nízkého zdiva. Tento dnes již neexistující objekt, nekdy také oznacován jako tvrz Záhorsko, mohl pravděpodobně prímo souviset se zpracováním rudy z okolí a navíc jeste strezil tehdejsí prístupovou cestu ke hradu Tocník, která se táhla nekde kolem stoly Karel.
Výroba se z této oblasti o několik málo století pozdeji premistuje jinam, do jiz nove vznikajících, vetsích hutí a hamru poblíz vodních toku (Jince, Dobrív), které se již nadále zpravidla vyznacují dlouhodobou kontinuitou. Je to predevsim z duvodu vytezení rudy v této lokalite.
Zajímavé vazba v souvislosti s tezbou a zpracováním rudy by mohla být zejména v oblasti zmeny rostlinného porostu v okolí dolu a hutní výroby. V místech docházelo k nadměrné exploataci dřeva pro účely dolování a hutnictví. Vliv těchto činností na lesy byl pravděpodobně různý – a to podle délky a intenzity dolování a geobotanických podmínek a předpokládané "přirozené" struktury lesního porostu v konkrétním regionu. V tomto směru publikoval prukopnické studie na toto téma historik J. Málek, který hodnotil devastační vlivy hornické činnosti (konkrétně na Českomoravské vrchovině) na věkovou a druhovou skladbu tamních porostu jako pouze docasné a následnou plnou regeneraci smíšených lesu předpokládá do padesáti let. Z archeobotanických výzkumu prováděných v nekterých velkých industriálních regionech docházíme, zejména na základe rozboru uhlíku z uhlírských stanovist, k ruzným záverum. Na nápadne rychlou proměnu lesa se usuzuje z faktu, že velkoobjemové tvrdé drevo (nejcastěji bukové) je v milírích záhy vystrídáno drevem rychle rostoucích druhu (bríza, topol, olse, jehlicnany vcetně smrku), malého prumeru a stárí (obvykle jen 10-15 let).
Tato zmena muze svedcit o rozsáhlé degradaci lesu v hornických oblastech behem pozdního stredoveku, o radikálním odlesnení a energetické krizi, která vedla az k pozdejsímu úpadku tezby. V místech, kde byla nerostná rudná zásoba obsáhlá pak zákonite muselo docházet k razantnejsímu nástupu ochranných opatrení a intenzivních metod lesního hospodárství v podobe pravidelného obmýtí kombinovaného s pásecným hospodárstvím. Z botanického hlediska se pretezzení lesu ve 12.-14. století interpretuje jako nevratný zásah, který urychlil proces premeny prirozených smísených bucin ve stejnoveké, predevsím smrkové monokultury. To vse tedy souviselo s dnes již tak pro nás nepatrným zásahem človeka do prírody, kdy se snazil vydobýt své první suroviny ze zeme a zpracovat je.
Na záver naseho putování je pro Vás pripravena ukázka portálu dnes jiz uzavrené stredoveké stoly Karel, kterou naleznete na souradnicích (N 49°53.551 E 013°54.622).
Zde opet naleznete na zjevném objektu ze dreva poslední dvojcíslí AD, které budete potřebovat k odlovu pokladu.
Ve finále naseho putování pripomínám, že se v této stole stejne jako v nedaleké stole Barbore tezila zelezná ruda, coz je krevel, hnedel a limonit. A pokud se ke stole sehnete, ucítíte na své tvári závan studeného vzduchu se zvlástní vuní podzemí . A mozná také pocítíte i závan daleké minulosti vydobyté v potu z této zeme…
A nyní se již můzete vydat odlovit poklad, který naleznete na N 49°53.ABC E 013°54.DEF. Pri ceste za pokladem prosím koukejte, kam slapete, at neposkodíte cerstve vysazené stromky a chovejte se v lese tak, jak se v lese clovek chovat má... Tise, ciste a ohleduplne!
Za recenzi popisu důlních činností děkuji Miki Dobrému a BosTonPonTifeXovi!
Děkuji za vaší návštěvu - kartagoo