Zaparkovat své geovozidlo můžete na parkovišti (free parking) v centru obce před obecním úřadem: N 48° 56.73993', E 17° 10.43300'. Cesta ke keši trvá z tohoto místa cca 10-15 min pěšky, na kole jste tam za 5 minut (na silničním kole to však na jízdu není). Budete-li mít zájem navštívit i další místa (viz níže), je to z uvedeného parkoviště vždycky jen kousek (do 5 minut pěšky), tak buďte bez obav. Pokud k této keši zavítáte po dešti, doporučuji vyšší obuv kvůli vyšší trávě a možnému bahnitému terénu, prakticky i za normálních okolností je zde trochu vlhčeji, takže myslete na to. Zároveň pozor na klíšťata a přes léto jsou tady i komáři (je to vodní plocha, tak to není zas tak překvapivé). Zároveň prosím o dodržování pravidel chování v přírodní památce, nedělejte zde PROSÍM nepořádek a hluk, všechny odpadky si odvezte s sebou. Je téměř pravidlem, že geomísta jsou zavalena haldami odpadků a nerad bych, aby i toto krásné místo patřilo mezi ně. Bohužel v průběhu připravování a schvalování této keše vyrůstá v těsném okolí menší „táborákový“ areál, tak buďte obezřetnější a chovejte se zde nenápadně. Logování by však mělo být bez problémů. Děkuji!
Přírodní památka Jezero
Jde o výjimečnou lokalitu vlhkých a mokrých biotopů, o unikátní slatinné rašeliniště s pestrou květenou a typickou faunou o výměře 7,95 ha. Památka je ve zdejší vesnici známa spíše pod názvem „Vacenovické jezero“ nebo spíše „Rašelina“. Nachází se na severovýchodním okraji obce Vacenovice, 197 m n.m.. Jedná se o plochou sníženinu v nivě Vacenovického potoka v Dyjsko-moravské pahorkatině. Dnes se zde rozkládá vodní plocha využívaná rybáři, pokud v zimě zamrzne, je možné na ní bruslit. V 90. letech jsme se zde jako malí chodili v létě koupat a v zimě pak v hodinách tělocviku občas bruslit. V podstatě se jedná o 2 větší vodní plochy („Velká“ a „Malá“ rašelina – jak jsme tomu říkali) + „potok“ Prostředňák za „Velkou“ Rašelinou. Území bylo jako chráněné vyhlášeno roku 2000 – zahrnuto do soustavy Natura 2000. Jde o výjimečnou lokalitu vlhkých a mokrých biotopů s pestrou květenou a typickou faunou s bohatým bylinným podrostem.
Důvodem ochrany je zachování botanicky, zoologicky, esteticky a krajinářsky hodnotného komplexu vlhkých až mokrých luk, mělké vodní nádrže a vrbo-topolového háje. Ze zvláště chráněných druhů rostlin se v území vyskytují pampeliška bahenní, prstnatec májový, ostřice Davallovach. Ve vlhčích částech roste pcháč potoční, kostival lékařský, ostřice latnatá, prstnatec májový. Ve vlhkomilné vegetaci se vyskytuje značné množství chráněných živočichů, zejména obojživelníků, jako např. blatnice skvrnitá, rosnička zelená, skokan štíhlý, skokan ostronosý, ropucha zelená a z plazů užovka obojková. Dále je zde možno z fauny spatřit např. žluvu hajní, bramboříčka černohlavého, strakapouda prostředního, skokana ostronosného, ropuchu, rosničku, ještěrku, moudivláčka.
Zde je několik odborných údajů:
Ekotop:
Geologie:
Podkladem jsou terciérní jíly s vložkami písků a částečně naváté písky.
Geomorfologie:
Lokalita spadá do Ratíškovické pahorkatiny. Jedná se o nížinnou pahorkatinu tvořenou neogenními a kvartérními usazeninami.
Reliéf:
Reliéf tvoří podmáčená mělká terénní sníženina v okolí bezejmenného levostranného přítoku Svodnice.
Pedologie:
V půdním pokryvu převládají gleje.
Krajinná charakteristika:
Jedná se o poměrně zachovalé fragmenty podmáčených luk a ostatní mokřadní vegetace.
Biota:
Komplex podmáčených luk s porosty rákosin (M1.1), vysokých ostřic (M1.7), vápnitých slatin (R2.1) s ostřicí Davallovou (Carex davalliana) a střídavě vlhkých bezkolencových luk (T1.9), které se doposud zachovaly v okolní intenzívně obdělávané krajině. Vyskytují se např. prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), hladýš pruský (Laserpitium prutenicum).
Kvalita a význam:
Území představuje poslední fragment vlhkých luk s různými typy mokřadní a slatinné vegetace s řadou ohrožených druhů rostlin a živočichů. Z naturových biotopů jsou významná společenstva bezkolencových luk (T1.9), vápnitá slatiniště (R2.1) a maloplošně se vyskytující vegetace parožnatek (V5). Vyhlášena jako PP Jezero.
Zranitelnost:
Území je ohroženo zanedbáním managementu a poklesem hladiny spodní vody.
Management:
Sečení a odvoz biomasy mimo území.
(staženo z www.nature.cz)
Takže, dost bylo odborných údajů, nyní k samotné keši....po příchodu polní cestou se před vámi rozprostře plocha většího jezera. Jako malí jsme se zde koupali, dnes bych to moc nedoporučoval. Někdy tu potkáte pár rybářů, ti však většinou loví jen zde, na menší moc nechodí. V zimním období zde s oblibou bruslí místní obyvatelé. Pokračujte tedy v chůzi dále kolem lesa směrem k druhému, menšímu jezeru (i zde se v zimě bruslí). Zbytek již viz nápověda... Jinak je toto místo po většinu času mudloprázdné (sice nevím jak teď, když zde vyrůstá zřejmě místo pro omladinu, kde v létě sem tam bude nějaký mejdan – viz první odstavec listingu) a odlov by neměl činit větší potíže. Budete hledat lock-lock krabičku o velikosti 8x5 cm. Neumísťujte zde prosím kinderkraviny, to radši nic!
Přeji příjemný odlov na tomto klidném místě. Budete-li mít čas, posaďte se na chvíli na jednu z laviček u většího jezera a dejte si něco dobrého z vašeho geobatohu. Pobyt na tomto místě je obzvláště krásný za pěkných slunečných (hlavně) jarních dnů. Stačí zavřít oči a zaposlouchat se do zpěvu ptáků a zhluboka dýchat. Když je otevřete, uvidíte krásně kvetoucí pampelišky a jinou květenu. Balzám na duši! Za letních večerů je zde možno slyšet koncert místních žabích obyvatel a v zimě si můžete užít bruslení s vacenovjáky. Také doporučuji přečíst si informační tabuli u menšího jezera (jsou zde i pravidla chování vztahující se k tomuto místu, které byste na tomto místě měli dodržovat!).
Nyní uvádím pro zájemce další zajímavá místa a info z obce Vacenovice:
Vacenovice
Obec Vacenovice leží na styku dvou geologických útvarů různého stáří a odlišného charakteru. Starší, mladotřetihorní vrstvy tvořené slíny a jíly, bohaté na vodu, jsou překrývány často mocnými vrstvami písků, navátými během poslední doby ledové ve starších čtvrtohorách z mohutných říčních naplavenin řeky Moravy. Vytvořila se tak krajina specifického rázu, v níž se mozaikově střídají místa bohatá na vodu a místa suchá až extrémně. Písečné přesypy, vybíhající hluboko do mokřin a tvořící tak suché vyvýšeniny, chráněné ze všech stran mokřinami a bažinami a dostatek úrodné půdy, vytvářely příhodné podmínky, díky nimž bylo vacenovické okolí osídleno již od neolitu téměř nepřetržitě. První neolitičtí zemědělci budovali svá jednoduchá sídliště na písečných vyvýšeninách uprostřed mokřin. Nejstarší archeologické nálezy z okolí obce pocházejí přibližně z 5.tisíciletí př.Kr. Amatérské archeologické průzkumy, prováděné v okolí obce během posledních let umožnily sestavit průřez osídlením od neolitu a po první písemné zprávy o obci. Největší hustota zalidnění byla přitom doložena kolem 5. století př.Kr. (Keltové – osada Rúdník), dále v době Římské a největší vůbec v době Velkomoravské. Zajímavá je publikace od ratíškovického občana p. Galatíka o kopci „Náklo“ na pomezí obcí Vacenovice, Ratíškovice, Milotice a Dubňany, kde byl nedávno vybudován „liliový kříž“ a sedící socha kupce „Sáma“. Je to velmi pěkné turistické místo s rozhledem na všechny světové strany. Zatím bylo objeveno 6 slovanských sídlišť z této doby na katastru obce, z toho jedno větší, typu hradiště, východně od obce. Nejstarší písemné zprávy o Vacenovicích jsou z počátku 13. století (rok 1228), podle nichž král Přemysl Otakar I. daroval klášteru velehradskému 53 vesnic, mezi nimi i Vacenovice. (Listinu v jazyku latinském zkopíroval z Moravské zemské knihovny v Brně P. Josef Planita SDB, farář ve Velké nad Veličkou v roce 2003). Od téhož autora je i další listina z roku 1250, kdy jsou Velehradskému klášteru potvrzeny jeho statky a privilegia, mezi nimi i vesnice Vacenovice. K obci patřívala část bzenecké Doubravy, která je významně zapsána do dějin Vacenovic. Král Zikmund r. 1420 poskytl držiteli Vacenovic a jeho nástupcům právo pásti v toto Doubravě dobytek a rubati dřevo na stavbu a pálení. Koncem 15. století získali toto právo i všichni vacenovičtí poddaní, což byla velká výsada. Proto se v erbu Vacenovic, jako znaku obce, objevily tři žaludy, související s touto výsadou. Nejstarší pečeť Vacenovic je na listině z r. 1668. Později, od začátku 16. století až do 20. století, patřily Vacenovice k panství milotickému. Kolem roku 1560 se ve Vacenovicích usadili habáni, kteří sehráli v dějinách obce důležitou roli. Jejich klidný a hospodářsky se rozvíjející život počátkem 17.století ukončil rázně vpád Bočkajovských vojsk. Po vydání císařského patentu v roce 1622 se museli ze země vystěhovat. Nálezy habánské keramiky v obci popisuje v knize Lidové hrnčířství a džbánařství autor Heřman Landsfeld ze Strážnice. Nejen na jeho práci navazuje archeolog a badatel Jiří Pajer ze Strážnice, kterému se podařil vpravdě „husarský“ kousek, když v roce 2005-6 objevil ve Vacenovicích v čp. 44 vypalovací habánskou pec - unikát celoevropského významu. Jeho výzkum ve Vacenovicích je zdokumentován písemně i ve filmovém zpracování. Už v roce 1848 obec podala žádost o zřízení školy a hned následující rok se učilo v panské hájovně. Ale od roku 1879 byla vybudována nová škola, která s různými nadstavbami, údržbou a rekonstrukcemi slouží dodnes. Až teprve vlastně po odfaření od Milotic v roce 1930, kdy si vacenovičtí občané vybudovali nový kostel, píše obec vlastní historii. Území obce Vacenovice a jejího okolí je součástí Dolnomoravského úvalu, a to tzv. Mutěnické tabule. Jde o plošinatou oblast tvořenou vátými písky, případně přesypy. Ze tří stran je obec obklopena smíšeným a listnatým lesem. Lesní masiv je vlastně součástí přírodní zóny Pomoraví a okrajovou součásti CHKO Bílé Karpaty, Natura 2000 (ptačí oblast). Je rovněž podmínkou stabilizace vátých písků, tzv. „moravské sahary“, jejíž část do kú Vacenovice zasahuje. Z hlediska vodní bilance je území deficitní, územím prochází rozvodnice velkých hydrogeologických celků a to povodí Moravy a Dyje. Přítoky vody jsou slabé. Souvislé větší vodní plochy zde není. Chráněné historické území „Jezero“, v posledních letech zrevitalizované vodní plochy u Jezera, na Hantálech (bývalá cihelna) a nebeský rybník (zvaný Bahňák)ve Stanovisku. Písky jsou částečně překryty písečnými hlínami. Přesto však je zde zdroj podzemní vody, která dříve samovolně vytékala z „artézké studny“. Pak zde byly vrtány další sondy, avšak voda se nijak nevyužívá, kromě užitkové spotřeby v objektech bývalého zemědělského družstva. (zdroj: stránky obce Vacenovice – www.vacenovice.cz)
Další zajímavá místa v obci Vacenovice
Kostel Božského Srdce Páně - N 48° 56.76070', E 17° 10.32655'
Kostel ve Vacenovicích byl vystavěn v letech 1927 - 1930. Byl vysvěcen 5.10.1930 a je zasvěcený Božskému Srdci Páně. Je postaven ve tvaru baziliky. Ve věži kostela je zavěšeno šest zvonů, z nichž nejstarší, nesoucí jméno sv. Leonard, váží 270 kg a je chráněn Památkovým úřadem. Součástí i ozdobou kostela jsou sochy a obrazy, včetně mozaikových oken s obrazy světců. Na čelní stěně za oltářem jsou sochy sv. Petra a Pavla, mezi nimi je zavěšen obraz Božského Srdce Páně, jehož autorem je akademický malíř Jano Köhler. Opravdovým historickým skvostem jsou zdejší varhany. Byly vyrobeny v r. 1784 a prezentují dobu baroka. Jsou také chráněny Památkovým úřadem. Duchovním správcem farního kostela na začátku roku 2012 je P. Viliam Gavula. Jeho dlouholetým předchůdcem byl P. František Adamec (*1922-†2011. V letech 1949–1956 byl pro údajný špatný vliv na mládež perzekuován komunistickým režimem. Prožil toho opravdu hodně (pro zájemce – zadejte si jeho jméno do vyhledávače a uvidíte). Prošel tábory při uranových dolech na Jáchymovsku, pracoval jako dělník v cihelně v Dědicích u Vyškova a byl vězněn na Borech, ve Valdicích a v Ruzyni.
Kaple sv.Jana Sarkandra + Boží muka - N 48° 56.61682', E 17° 10.38197'
Kaple sv. Jana Sarkandra je při výjezdu od Vacenovic po pravé straně ve směru na Ratíškovice (směr Hodonín). Toto místo se nazývá od nepaměti “U svatého Jana”. Ještě v minulém století bylo mimo obec ve vzdálenosti 30 m na mírně vyvýšeném místě, nyní je již mezi zastavěnými rodinnými domky. Kaple byla vybudována v roce l874 Martinem Křižkou, čvrtláníkem z Vacenovic č. 48. Tento byl později v roce 1886 zvolen starostou obce. Jeho další osudy jsou zaznamenány ve starých záznamech “Památky obecních záležitostí obce Vacenovice” (od roku 1831 do roku 1896) byl starostou do roku 1890. Byl současně pokladníkem místní Občanské záložny do roku 1894, kdy byly zjištěny závažné nedostatky v jejím hospodaření. S finančními prostředky bylo hospodařeno nezodpovědně, záložna se ocitla v konkursu. Martin Křižka, jako její pokladník neunesl důsledky této kontroly a v roce 1894 spáchal sebevraždu, dle zápisu “ v roce 1894 se zabil v Brně, skočil z okna”. Občanská záložna pak po provedeném konkursu v roce 1896 zanikla. Rodina Křižků z čísla 48 pak o tuto kapličku pečovala, prováděla její údržbu až do současné doby. Po roce 1989 bylo celé místo pietně upraveno sadovou úpravou péčí zastupitelstva obce. Boží muka u této kaple jsou zřejmě nejstarší památkou v obci. Nachází se v těsné blízkosti kaple sv. Jana Sarkandra. Jejich stáří lze odhadnout ve vztahu k tomuto místu jako památku na hromadný hrob tehdejších osadníků obce Vacenovic z období Rákoczyho povstání v Uhrách. V roce 1705 kdy nové nájezdy Kuruců zpustošily Břeclavsko a kraj mezi Bzencem, Veselím, Ostrohem. Rákoczy se stal vévodou Uherské konfederace. Uhři dobyli Holíč a marně se pokusili o dobytí Strážnice. Jejich velitelé Berczényi a Oczkay překročili Moravu mezi Hodonínem a Rohatcem, zapálili hodonínské předměstí, dále Rohatec s kostelem a svedli vítěznou bitvu s císařskými vojsky. S 12.000 muži vtrhli na Moravu a vyplenili zemi až ke Kyjovu a Hustopečím. Dne 21. srpna tohoto roku byly vyloupeny a vypáleny Vacenovice, Rúdník, Ratíškovice, Vracov, Milotice, Mistřín, Svatobořice a Stavěšice. S bohatou kořistí se vrátili do Uher. Tato vojska se vyznačovala krutostí a bezohledností a byla pro tato místa skutečnou pohromou. Počet zde pochovaných obětí již dnes nelze zjistit, jsou však ještě pamětníci, kdy se na tomto místě v první polovině minulého století odebíral písek. Při tom byly objevovány kosterní pozůstatky hromadně pohřbených obětí. Jejich původ byl jen předmětem dohadů a nebyly spolehlivě identifikovány. Nebyly zde nacházeny zbraně nebo pozůstatky vojenské výstroje z tohoto nebo jiného období. Tato Boží muka jsou význačným svědkem těžkého neštěstí předků nynějších obyvatel Vacenovic a je škodou, že nebyl nikdy v minulosti učiněn pokus blíže objasnit okolnosti postavení této památky. Boží muka je vysoká 220 cm, v obvodu 75 x 75 cm, vlastní kopule je 120 cm vysoká. Na vrcholu této kopule je dvouramenný kříž, zvaný kardinálský. Tyto kříže používané ve středověku znamenaly, že majitel panství byl pod kardinálskou ochranou. Vpředu je obraz sv. Rocha, 3 boční obrazy představují Nejsv. srdce Páně, sv. Františka z Asisi, Nejsvětější Srdce p. Marie. (taktéž převzato z webu obce).
Všechna místa jsou z parkoviště před obecním úřadem snadno dosažitelná pěšky. Přepadne-li vás při vašem geovýletu hlad, můžete vyzkoušet restauraci Oáza s pizzerií (N 48° 56.77610', E 17° 10.41838') nebo Hospodu u Letochů (N 48° 56.73732', E 17° 10.45052'). Obě jsou téměř naproti sebe a prakticky v místě zaparkování!