Trocha historie
Portáši byli po dvě staletí součástí valašského kraje. Obyvatelé této části Moravy, která kdysi tvořila zemskou hranici s Uhrami, znali hory, byli fyzicky zdatní, urostlí a odvážní.
Portáši, známí nejprve jako sbor Valachů, či sbor věrných Valachů, byli ustaveni reskriptem Ferdinanda III. z 31. března 1638. Hraběti Salmovi bylo povoleno najmout sto mužů z Valašska pro uklidnění zoufalé situace na východní Moravě.
Roku 1663 byl sbor povolán k obraně zemských průsmyků při vpádu Tureckých a Tatarských hord. Při obraně Vlárského průsmyku padlo na 200 portášů. V roce 1677 - 1678 byli znovu povoláni moravskými stavy do služby, naštěstí se vpády Moravě vyhnuly. O dva roky později chránili znovu hranice, tentokrát k zabránění rozšíření moru šířícího se z Turecka. V té době docházelo i k vpádům odbojných uherských skupin, které bez ohledu na nebezpečí moru napadaly a drancovaly moravské pohraničí. Pak přišly další vpády Tureckých oddílů, které loupily, vraždily a odváděly obyvatele do otroctví. Rok 1704 a 1708 a útoky další povstalecké armády tzv. „Kuruců“, kteří si počínali krutěji než Turci a Tataři. Tato armáda pustošila široký kraj.
Sbor byl takto svoláván a rozpouštěn až do roku 1717, kdy na návrh moravských stavů císař potvrdil Portášský sbor s pevnou službou. Pro velitele sboru byla potvrzena hodnost lajtnant-poručík. K potřebě měl tento velitel jednoho feldvebla-šikovatele, jednoho mladšího šikovatele, pět desátníků a 54 prostých portášů. Toto rozdělení platilo pro sbor s malými výjimkami až do jeho konečného rozpuštění v roce 1830.
V roce 2005, v rámci obnovy kulturních tradic regionu byl „portášský sbor“ obnoven. Cílem občanského sdružení portášů v dnešní době je připomenutí slavné portášské historie na Moravě. Členové sdružení provádějí pochůzky po horách v dobových krojích a výstrojích. Na nich se potkávají s místními obyvateli a turisty, poskytují informace o historii „Portášů“. V dnešní době již nestráží hranice, ale jako strážci přírody ve spolupráci se Správou chráněné krajinné oblasti Beskydy, ochraňují přírodu a krajinu, působí jako informátoři. Portáši požívají ochrany veřejného činitele. Protože nosí zbraň, musí absolvovat potřebný výcvik.
Více informací o historii i současnosti Valašského sboru portášského najdete ZDE
Ještě k lokalitě keše:
Málo kdo si dnes už asi vzpomene, že právě na tomto hřebenu probíhal v květnu 1993 druhý ročník doposud největší trampsko-skautské bojové hry s antimilitantním podtextem COMMANDOS 92. Účastnilo se jí přes 550 lidí z celé ČR. Hrála se na 42 km čtverečních a na závěrečný guláš padly 2 ovce. Celá akce proběhla bez jediné koruny dotace či grantu. Hlavní organizátoři Dazul (Stauti VS) a Sergej (TOM Tuláci VS) sice měli po hře nějaké povídání na policii, ale hra byla natolik úspěšná, že se dočkala ještě dalších dvou pokračování. Ve své podstatě se jednalo o klasickou foglarovku, kdy každá skupina bránila svou vlajku "kótu" za použití šišek a naopak na tajných výpravách se snažila najít kótu nepřítele. Obrovské kouzlo téhle hry bylo však v tom, že hráči se předem neznali a byli doslova ze všech koutů republiky. Na chvíli měli opravdu pocit, že se octli v týlu nepřítele jako jednotka skutečných "Commandos". Náš TOM Pawnee měl tu čest, že první ročník vyhrál a naše kóta byl právě nedaleký vršek, kde je dnes vysílač. Právě tomuto unikátnímu zážitku a obrovskému kusu práce, který odvedli desítky dobrovolníků bych chtěl vzdát hold touhle keší. Jakési volné pokračování je akce opět Vsetínských skautů a to střediska Kateřinice s názvem HELP