"Půvabná kotlina při úpatí Žaltmanu, ve které se rozkládá katastr obce Rtyně v Podkrkonoší, chová v lůně svém jeden z největších darů, které příroda člověku poskytuje, "černé démanty"…černé čili kamenné uhlí."
"Z Odolova na Jestřebích horách je to na rtyňská Zada jenom pár minut. Od křižovatky na Panské cestě se můžeme pokochat kouzelným panoramatem Krkonoš s majestátnou Černou horou a Sněžkou i pohledem do kraje bratří Čapků, abychom si připomněli jejich Krakonošovu zahradu, ale po několika krocích nás pohltí zádumčivost dávných hald a zapomenutých štol. Dolů kolem myslivny, kde kdysi býval „Jägerhaus Schacht“, je cesta sypaná černou haldovinou, aby připomněla pocestnému čtyři století uhelného hornictví. Knížecí erb s letopočtem 1871 ve štítu zděné budovy strojovny bývalé jámy „Benigne Maschinen Schacht“ zase připomíná rozmach zdejšího hornictví ve druhé polovině 19. století, kdy Svatoňovicko se Rtyní patřilo k náchodskému panství a kdy se zde dobývalo černé uhlí na výchozech svatoňovických slojí. S odstupem víc než jednoho století zde začali horníci dobývat i hluboko uložené sloje žďárecké."
Lesní cesta od myslivny pod Odolovem klesá a stáčí se až do areálu bývalého dolu Benigna. Po většině historických důlních děl zde zůstala jen haldoviště. Ústí důlních děl již většinou nejsou v terénu patrná. Zmizela i chalupa někdejšího knížecího cestáře, původně důlní cáchovna. Orientačními body mohou být větrací roura nad 22. svážnou a přestavěná budova "mašinhausu" čp. 354, zakrývající náhorní přístavbou ohlubeň Strojní jámy Benigna.
Původní „Benigna“ byla úklonná rumpálová jáma, vzdálená asi 130 m severně od pozdější strojní jámy. Při úklonu 30° měla délku 175 metrů a celkem 5 těžních pater. Po přestavbě na strojní jámu (Maschinen Schacht) se stala v letech 1871-1877 hlavní těžní a větřní jámou v oblasti mezi Odolovem a Bohdašínem. Její dobývky byly odvodněny stejnojmennou štolou, u jejíhož zavaleného ústi se do dnešních časů dochovala mohutná, téměř 200 m dlouhá halda hlušiny, kterou již zcela pohltil les. Na místě samotném stále můžete vidět černé podloží u vyvrácených kořenů nebo jiných odkryvů půdy.
Samotná strojní jáma, opatřená již parním těžním strojem, vedla na 9. patro rtyňských šachet, odkud byla vyhloubena další úpadní jáma zvaná „Bremsschacht III“ až na 19. patro, což byl obzor dědičné štoly „Ida“. Mezi 9. a 19. patrem se dobývala hlavní sloj až v letech 1879 – 1882. Těžba přestala vyčerpáním uhelných sluji asi v letech osmdesátých. Byla to šachta svážná, tj. šikmo do hlubin jdoucí, a důlní vozíky s uhlím byly těžním parním strojem vytahovány na povrch, odkud dlouhou cestou, koňskou dráhou, byly dopravovány na rampu na rtyňském nádraží, kde se uhlí nasypávalo přímo do vagonu. Bývalé důlní budovy, které se nazývaly "Kasárna", i další budovy, nyní slouží jako domy pro stálé bydlení. Nyní již jen mohutné klenutí pod lesnatou strání označuje jícen zavalené šachty.
Jak na kes:
S ohledem na možné problémy se vstupem na soukromé pozemky je keš je umístěna mimo původní prostory, u výhledu na bývalou, dnes již zarostlou haldu, a na bývalé provozní budovy.
Ke keši rozhodně nezajíždějte autem, i když se někomu může zdát cesta sjízdná. V těchto končinách byste byli maximálně nápadní, nejsme tady zvyklí na provoz :-).
Cesta vede téměř ke keši. Prosím nezkracujte si cestu přes louku, běžte podél lesíku.
Pro nalezení není třeba nikde hrabat.
Většina starých důlních děl leží mimo turistické cesty, jsou často zarostlá a špatně přístupná. Počítejte tedy s náročnějším terénem při hledáni!
Cache je součástí série "Historie hornictví ve Rtyni".
Nezapomeňte si poznamenat bonusové čislo!