Založení Němčic i nejstarší dějiny obce jsou nepochybně spjaty s Opatovickým klášterem, ačkoliv se jméno vesnice v žádných dobových písemných pramenech nevyskytuje a nejstarší písemná zmínka o Němčicích pochází až z roku 1436, tedy z období těsně po zániku kláštera. Němčický most je poprvé písemně doložen v listině datované 30. září 1513, ve které Vilém z Pernštejna vyměňuje s hradeckými měšťany pozemky potřebné ke stavbě opatovického splavu za „kus skály u hory Kunětické“ a promíjí jim při dopravě vytěženého kamene placení cla na němčickém mostě. Most byl tehdy dřevěný a dřevěným zůstal až do druhé poloviny 19. století. Podle dřítečské kroniky po bitvě u Sadové roku 1866 přebrodila postupující pruská vojska Labe u Dřítče, protože dřevěný němčický most byl rozebrán.
Roku 1881 byla vyměřena a vybudována kamenná silnice od Němčic ke Dřítči a Labe překlenula dvojice železných mostů. Blíže Němčicím se nacházel most přes hlavní řečiště (rozpětí 48,2 m, užitečná šířka 5 m, nosnost 6 t), postavený roku 1882 podle projektu vrchního zemského inženýra Mayera. Druhý most blíže Dřítči měl podobné parametry (rozpětí 30 m, užitečná šířka 4 m, nosnost 6 t) a překonával inundační (záplavový) otvor v silnici. Oba mosty časem přestaly vyhovovat nosností, šířkou i věkem a od roku 1925 bylo jednáno o stavbě nového mostu. Z praktických i ekonomických důvodů byla stavba mostu spojena s regulací řeky Labe, takže most byl postaven na suchu, na zelené louce a teprve poté pod něj byla svedena řeka. Úprava Labe byla součástí vodocestného programu, stanoveného zákonem z roku 1901, kterým byla naplánována 183 km dlouhá říční trať z Mělníka až po Jaroměř. Úprava Labe u Němčic byla pokračováním prací z let 1908-1910, kdy byl zregulován dvoukilometrový úsek u Hrobic. Stávající koryto řeky tvořilo velmi ostrý zákrut a navíc železný most měl malou průběžnou plochu - tyto dvě okolnosti byly příčinou častých záplav, kterými trpělo celé okolí. Regulací bylo vytvořeno nové koryto o větším poloměru 500 metrů a postaven železobetonový most o větší světlosti, umožňující větší průtok vody a také budoucí lodní dopravu.
Projekt vypracovalo Ředitelství pro stavbu vodních cest v Praze Smíchově, jmenovitě stavební rada Ing. Hynek Vrbický, výsledná architektonická úprava je dílem Ing. arch. Karla Hannauera z Prahy. Stavba byla zadána královéhradecké firmě Khaml a Novák (v průběhu výstavby změněna na Ing. Josef a František Novák), která předložila nejnižší nabídku na 3.674.987,- Kč, z toho na vlastní most připadalo lehce přes milion korun. Dne 4. března 1931 vydalo Ministerstvo veřejných prací stavební povolení na obě akce. Staré mosty byly rozebrány a prodány továrníku Františku Dvořákovi z Pardubic, což bylo jistě zklamáním pro obyvatele Kunětic, kteří podle záznamu v místní kronice doufali, že by starý němčický most mohl být přesunut k nim. Ale nestalo se tak a Kunětičtí museli ještě pár let volat na převozníka a svého mostu se dočkali až v roce 1947, kdy byl v Kuněticích postaven tzv. bailey bridge z programu UNRRA (United nations relief and rehabilitation administration).
Stavební práce na 600 metrů dlouhém novém řečišti byly zahájeny v prosinci 1932. Výkopové práce byly prováděny ručně, celkem bylo vykopáno 270 000 m3 zeminy a tyto práce trvaly 3 roky. Na kopání bylo trvale zaměstnáno průměrně okolo stovky lidí. Budoucím řečištěm jezdil úzkokolejný vláček s 12 vozíky o objemu 2 kubíky a dopravoval vykopanou zeminu na určené místo. Tímto materiálem byl zavezen starý tok Labe u Dřítče a Hrobic a vytvořeny nájezdy na most. Dělníci pracovali za hodinovou mzdu 3 Kč a každý průměrně denně naložil 16-20 m3 zeminy. Šířka nového řečiště se pohybuje v rozmezí 74-90 metrů, v příčném řezu je provedeno stupňovitě, přičemž asi 30 metrová hlubší část byla počítána pro budoucí plavební dráhu.
Nový most tvoří tři železobetonové klenby o světlosti 30 metrů. Pilíře jsou založeny hluboko ve vrstvě opuky, návodní pilíře (tj. stojící ve vodě) jsou obloženy žulovými kvádry o váze až 26 q, které pocházejí z lomu u Hlinska. Všechny tři mostní klenby musely být betonovány současně, na železné výztuže byly spotřebovány tři vagony železa z vítkovických železáren. Most je 110 m dlouhý a 6 m široký. V úrovni mostovky jsou po obou stranách nad pilíři vysazené půlkruhové kontrolní vyhlížecí plošinky. Chodníky na mostě měly být původně 40 cm široké, proti čemuž vznesla námitku dřítečská obec, takže byly rozšířeny na 120 cm, což v nákladech na stavbu znamenalo 80.000,- Kč navíc. Další námitky vzbudily poměrně příkré nájezdy na most, nasypané z materiálu získaného při kopání nového řečiště. Podle stavebního deníku byl most dokončen 15. září 1934, ale jeho kolaudace je datována až 23. března 1937. Zatěžkávací zkouška byla provedena 18 tun těžkým parním válcem. Roku 2002 proběhla kompletní rekonstrukce mostu, během níž byl vytěžen zásyp oblouků a nahrazen lehčeným drenážním betonem. Výplň byla překryta železobetonovou deskou s izolací a vnější plochy mostu byly po injektáži epoxidem sanovány klasickým systémem s nátěrem. V sousedství mostu je umístěna monitorovací stanice Povodí Labe, která každou hodinu automaticky měří stav a průtok vody v řece. Výsledky měření za posledních 5 dní je možné sledovat zde.
Ačkoliv je most odjakživa nazýván „Němčický“ tak celý leží v katastru obce Dříteč (což prý tamější obyvatelé občas Němčickým rádi připomínají 
). Je to dáno tím, že hranice katastrů vznikly mnohem dříve než současný most a přirozeným hraničním mezníkem při jejich stanovení byl tok Labe. Posunutím nového řečiště směrem do dřítečského vnitrozemí se však i nový most dostal na území dřítečského katastru.
O keši
Edit 23. 9. 2014: Na původním místě to již nešlo, a tak jsem keš o kousek přesunul, byť tedy za cenu, že z ní bude jen jednoduchá díkyzabodovka. Zajdete-li se podívat pod most, na souřadnicích N 50°05.679 E 015°48.391 se dozvíte, kam až sahala voda při povodni v roce 1997 a také zde najdete původní úkryt.
Šťastný lov !