Vesnicka v udoli Traditional Cache

Tato keš je věnována obci Slatina (dalších 15 obcí v České republice se jmenuje stejně), která je mým rodištěm,  kde strávila 25 let svého života. V těchto končinách se žádná keš nenalézá, a proto jsem s rodinou rozhodla umístit ji zde.

Na základě některých zpráv lze předpokládat vznik obce už v 11. století. Písemná zmínka je datována rokem 1318 a týká se bývalé tvrze spolu s údajem o prvním vladykovi, který na této tvrzi sídlil.  

….. Název obce vznikl zřejmě podle místa jejího založení. V místě bylo hodně močálů, mokřin a bažin, slatinných terénů. Zpočátku tvořilo obec jen pár rolnických usedlostí, později zde bylo postaveno několik dalších stavení a Slatina se stala osadou.

     Slatina je z historického hlediska pozoruhodná obec, která v minulosti bývala samostatným statkem a v 17. století se stala významnou součástí velkostatku Zvoleněves, majetku habsburských císařů.

     Rozkládá se v malebném údolí, začínající pod želenickým nádražím a mělce se svažuje k východu. Asi 1 km za obcí se k němu připojuje údolí od Blevic a pod Zeměšským hájem se spojuje s údolím Svatojiřským, kde se do stejnojmenného potoka vléval Slatinský potok protékající obcí.

          Obec se nachází v členitém územním útvaru. Rozloha slatinskéh katastru je 522 ha. Je jen málo obcí, které mají pro pozemky ve svém katastru tak bohaté označení, jako Slatina.

V druhé polovině 19 století, hlavně pak v první polovině 20 století se v obci začaly utvářet stálejší vlastnické vztahy k zemědělské půdě. Ve Slatině bylo 7 statků a rolnických chalup, z nichž jeden z nich patřil mé rodině, a sice Schonfelderovic hospodářství o 13 ha. Neodmyslitelnou součástí každého hospodáře bylo koňské spřežení. Nedílnou součástí statků, takže i našeho, bylo velké hnojiště. Někdy bylo vybudováno dokonce v blízkosti pitné vody, což naprosto odporovalo hygienickým zásadám. I u nás to tak, podle fotografie z počátku 20 století, kdy se můj dědeček narodil, bylo. Přesto se lidé z těchto usedlostí dožívali vysokého věku.

    Ve slatinské škole jsem prožila své první čtyři ročníky základní školy. Až teprve nedávno jsem se dočetla, že první snaha o zřízení vlastní školy se datuje rokem 1880. Panský statek tehdy zdarma nabídl pozemek, statkář František Libich zase materiál, rolníci své povozy a ostatní občané další pomoc. Všechny tyto přípravy byly marné, neboť údajně zásluhou tehdejšího školního zástupce došlo ke zmaření plánu. Celé to vyšlo najevo až po čtyřiceti letech. Ale jelikož se místní občané vybudování školy neustále dožadovali, rozhodli se k intervenciu Zemské školní rady v Praze. Zadařilo se ve Slatině se zřídila dvoutřídka obecné školy.

Já jsem do místní školy nastoupila v roce 1983, kde již nějakým rokem učili manželé Moravcovi, kteří bydleli v učitelském bytě vedle školy, který byl se školou ve Slatině zároveň zřízen.

Pamatuju i smutné období, které nastalo na počátku druhé poloviny osmdesátých let 20.století, kdy vzešla v platnost směrnice ministerstva školství o minimálním počtu žáků, nutné k udržení existence školy. Přes všechnu snahu se nepodařilo školu udržet, a tak byla v roce 1987 uzavřena. V té době ukončil můj bratr 1 třídu této školy a další roky školní docházky absolvoval, stejně jako další slatinské děti, v Kralupech nad Vltavou. Další možnost docházky do základní školy byl Zvoleněves, kam přešli i manželé Moravcovi.

V roce 1990, kdy v důsledku politických změn došlo ve školství k metodickým úpravám a škola byla opět otevřena. Od roku 1992 prošla budova  rekonstrukcí, byla zde zřízena jídelna, školní družina, nová kotelna.

V dnšní době je škola zmodernizována, má nové vnitřní vybavení, probíhá výuka anglického jazyka, nechybí ani výpočetní technika s napojením na internet.     

Největší činností ve Slatině je od první poloviny 20 století fotbal. Fotbalem se zabýval můj dědeček z matčiny strany, můj tatínek, i můj bratr. Pamatuju si víkendy, kdy se místní lidé ve velkých počtech scházeli na hřišti, ať už jako fanoušci, nebo aby si popovídali mezi sebou. Jeden víkend se hrálo na místním hřišti, ten následující naši fotbalisté odjížděli sehrát utkání do jiných vesnic v okresu.

Za zmínku, podle mne, stojí i počátek  fotbalu ve Slatině, který se datuje v první polovině 20 století, kdy začaly v okolních vesnicích občané zakládat kluby. Do té doby se ve Slatině hrál fotbal jen jako venkovská hra na návsi, v úvozové cestě za školou, nebo na větším dvoře některého hospodářství.. Hrávalo se hadrákem, do koule upravenou vycpanou punčochou.

Příznivce tohoto sportu však lákal opravdový fotbal se vším, co k tomu patří, a tak se chodilo na utkání do okolních obcí.

Ze zápisů z roku 1933 sousedního neuměřického SK je prý patrno, že 18. června 1933 nastupují slatinští benjamínci (dorost) pod hlavičkou Rudá hvězda Slatina proti místním benjamínkům neuměřického SK. Odpoledne benjamínci Slatina za náhradu 10 Kč a pak I.A mužstvo Slatina proti našemu IB mužstvu za náhradu propůjčení dresů.

Během historie klubu byla sehrána řada zajímavých a nezapomenutelných utkání, např. 21.5.1944 s mužstvem tehdy divizního SK Slaný na jeho hřišti, které skončilo debaklem slatinských fotbalistů 17:0

Nenajdete v Čechám místo, které by nebylo opředeno bájemi a pověstmi. Stejně tak je tomu i ve Slatině. Dost často se mluví o bílé paní. Jde o pozůstatek z dávných dob, kdy byla bílá barva znamením smutku. Bílá paní se zjevovala většinou v noci v dlouhém rouchu.

Pověst říká, že když měl Adam z Hradce zemřít, nikdo nešel pro kněze. Přesto zpovědní páter Mikuláš Piktora přišel. Na jeho dveře prý zaklepala sama bílá paní a nabádala ho, aby si pospíšil, protože Adam umírá, a bude žít už jenom hodinu. – což se také stalo 4. ledna 1604

 
Divoká přírodní scenérie, křivolaké skály či osamělé balvany spojuje lidová imaginace většinou s ďáblovým či čertím vztekem po prohrané sázce se smrtelníkem. Jeden z takových osamělých kamenů s názvem Čertův kámen je i ve Slatině. Nachází se v blízkosti rybníka. Podle legendy přetvávající mezi místními občany sedával údajně na vrcholu kamene nahněvaný čert.