Mezi Kyjovem a Dlouhým dolem u Krásné Lípy, napříč KYJOVSKÝM ÚDOLÍM, protéká říčka Křinice linií Lužického přesmyku. Nejstarší dochovaná zmíňka o zdejším kraji je v plánech z roku 1571. V prostoru Kyjova ještě v nich není ještě zachyceno žádné obydlí, pouze tu najdeme místní jméno. Další zmínka je z roku 1603, týkající se prodeje dřeva z " Khawhaus". Pod tímto názvem se skrývá hornický výraz pro domek nad šachtou, nebo přístřešek chránící před povětrnostmi, česky nazývaný "kavna". První domky byly v Kyjově postaveny v roce 1650. Jako většina rudných nalezišť v okolí i Kyjov leží na lužickém lomu. Z názvu "Khawhaus" se později vyvinul název Khaa. Hornická činnost v okolí Kyjova však nenabyla velkého významu a ve druhé polovině 16. století tu již dominoval obchod se dřevem.
Český název obce vznikl až v roce 1848. Vytvořil jej František Palacký, a to na základě mylné interpletace starých listin. Přítomnost tří středověkých hrádků (Kyjovský, Brtnický a Vlčí) napovídá, že blízko snad vedly dávné obchodní stezky. Údolí je východištěm do mnoha roklí, v kterých se nachází bizardní skalní útvary i lezecké věže. Již r. 1884 se tu v Kyjově ustavil Horský spolek pro Kyjovské údolí, který zpřístupňoval zajímavé skalní útvary a budoval vyhlídky. Krásy Kyjovského údolí a okolí nejlépe poznáte projdete-li Köglerovou naučnou stezkou, která je nejstarší přírodovědnou naučnou stezkou v Čechách. Krásnolipský rodák Rudolf Kögler ji zřídil v roce 1941, jen pár let poté, co na zahradě svého domu v Zahradách dokončil unikátní plastickou geologickou mapu okolní krajiny. Naučná stezka byla slavnostně otevřena 12. října 1941. Její 12 km dlouhá trasa sledovala geologickou linii lužické poruchy, která odděluje pískovcovou oblast České křídové pánve od Lužického žulového masivu. Stezka začínala na Vápence u Doubice, odkud vedla přes Kyjov do Vlčí Hory.
Po 2. světové válce stezka zanikla a k jejímu obnovení došlo teprve v letech 2003-2006. Nová naučná stezka tvoří 23 km dlouhý turistický okruh, který začíná a končí na náměstí v Krásné Lípě, další vhodná nástupní místa jsou také na Vápence u Doubice, v Kyjově a Vlčí Hoře. V úseku mezi Vápenkou a Vlčí Horou stezka sleduje trasu původní Köglerovy stezky z roku 1941. Na trase je kolem 40 informačních tabulí, kromě toho je možné v informačních centrech zakoupit mapu naučné stezky a podrobného tištěného průvodce. Naučná stezka prochází velice pestrou krajinou na pomezí chráněných krajinných oblastí Lužické hory a Labské pískovce a národního parku České Švýcarsko. Stezka je přístupná celoročně a její zaměření je na geologii, přírodu, historii i lidovou architekturu.
Jedním ze zajímavých míst stezky je například Veroničina studánka, Kinského vyhlídka či Kyjovský hrad. Jeho zbytky se nacházejí 1 km od Kyjova na žluté značce nad Křinickým údolím. Písemné záznamy chybějí, předpokládá se vznik v 2. pol. 13. stol., kdy kraj patřil rodu Michaloviců (1283 – 1406), kteří zde rozvíjeli své kolonizační úsilí. Hrad měl snad strážní a ochrannou funkci v blízkosti Lužické stezky (Norimberk, Krušné hory, Labe, Žitava, Budišín). Případně byl záštitou pro průmyslové podnikání i těžbu rudy. Koncem 14. stol. zanikl hrad a časem i jeho původní název, který není znám. První listinná zmínka z roku 1603 už jméno hradu neuvádí. Protože je stezka poměrně dlouhá, je vhodné její projití rozložit aspoň na dva dny.
Mimořádně unikátní je České Švýcarsko bohatstvím památek lidové architektury, zejména podstávkových domů. Území je součástí rozsáhlé oblasti, v níž se prolínalo soužití dvou etnik - Čechů a Němců. Během německé kolonizace území v 13./14. stol. přicházeli do zdejší krajiny roubených domů noví osadníci z oblasti hrázděných domů. Zatímco stěny místních domů byly složeny z trámů kladených vodorovně na sebe, stěny hrázděné konstrukce osadníků byly tvořeny trámovou kostrou, vyplněnou výpletem a vymazaným směsí jílu, vápna, otrub a slámy. Prolnutím obou etnických kultur vznikl zcela nový stavební typ - podstávkový roubený dům s hrázděným patrem (Umgebinde). S roubeným nebo hrázděným patrem souvisí existence podstávky. Podstávka (něm. Umgebinde) je důmyslná podpůrná dřevěná konstrukce stojící podél stěn přízemí, která nese váhu střechy, případně patra domu. Díky tomu nejsou stěny roubené světnice v přízemí zbytečně zatíženy a nehrozí tolik jejich zborcení.Při obvyklém vnitřním členění domu se hlavním vstupem vcházelo do síně, ze které byl na jedné straně vchod do roubené světnice v přízemí, z druhé strany vchod do zděného chléva a komory. Dům byl vybaven černou kuchyní s dřevohliněným dymníkem (komínem). Další úložná komora, v níž se i přespávalo, bývala situována v patře. Používaly se místní stavební suroviny, tj. dřevo, jíl, pískovec a žula, střechu pokrývaly došky či šindele. Teprve v devatenáctém století se rozšířilo používání břidlice jako střešní krytiny i jako obkladů štítů a stěn domů. Obkládání břidlicí se postupně vyvinulo v mimořádně dekorativní prvek, který dodnes dává zdejším domům neopakovatelné kouzlo.
Bohužel mnoho domů bylo po roce 1945 zlikvidováno v souvislosti s odsunem obyvatel německé národnosti. V současné době dochází k postupné obnově těchto unikátních domů, kterých se v devíti obcích, ležících na hranici Národního parku České Švýcarsko, dochovalo na 1500.
Podstávkové domky se možná dočkají zápisu na seznam kulturního dědictví UNESCO, každopádně je uvidíte při návštěvě Kyjova, Jetřichovic, Chřibské, Srbské Kamenice nebo Kamenické Stráně.
Jedinečnost této zástavby byla oceněna nejen vyhlášením vesnické památkové zóny ve Vysoké Lípě, Kamenické Stráni a Dlouhém Dole (navazujícím na Kyjov), ale též návrhem na zařazení Krajiny podstávkových domů (severní Čechy, Horní Lužice a Dolní Slezsko) pod záštitu organizace UNESCO.
Místo kde leží keška není téměř nikým navštěvované, leží mimo turistické trasy. Je příjemné samo o sobě, pohled z ptačí perspektivy na část dědinky Kyjov a zalesněný horizont navozuje uklidňující pocity. Za povšimnutí stojí vysoký, neobyčejně hustý a majestátní smrk ztepilý, který výhledu dominuje. Je připomínkou oddanosti malého vesnického oříška. Vyrostl ze semen jiného smrku, který stával na stejném místě, ale který se na přelomu 19. a 20. století, za velké noční bouřky po zásahu bleskem, zřítil na chalupu tesaře Polticha. Ačkoli chalupa nevydržela pád starého stromu a byla zcela zničena, on i jeho rodina jako zázrakem vyvázli bez úhony. Vděčili za to své věrné fence, která je v předtuše neštěstí, uprostřed noci vzbudila svým nepřirozeným štěkotem a donutila vyběhnout před chalupu těsně před tím, než se strom skácel. Sama bohužel zahynula, protože se vrátila do chléva, aby se pokusila vynosit svá štěňata. Rodinu svého pána zachránila, svou vlastní už ne. Co v Českém Švýcarsku najdete jsou neopakovatelné přírodní scenérie, co naopak téměř nenajdete nebo jen vzácně, je mobilní signál. A právě nálezce kešky si z tohoto místa odměnou může i zatelefonovat :-) .