Tato jednoduchá keš se nachází v blízkosti obce Chcebuz. Na začátek mi dovolte trochu povídání o historii této obce:
Chcebuz
 |
Chcebuz
|
Obec ležící severovýchodně od Štětí, je doložena v písemných pramenech již roku 993, když Boleslav II. daroval zdejší osady nově zakládanému benediktisnkému klášteru v pražském Břevnově u kostela svaté Markéty. Zdejší kostel svatého Petra a svatého Pavla je pravděpodobně jedním z těch 20 kostelů, které nechal ve svém knížectví postavit kníže Boleslav II. Chcebuz je tedy nejstarší doloženou obcí zdejšího regionu. V roce 1295 zde žili Martin a Vítek ze Chcebuze. Ve 14. století sídlili v místě pozdějšího zámku. Potomky původních držitelů Chcebuze byli pravděpodobně Dovolové ze Chcebuze, kteří jsou ve zdejším regionu doloženi roku 1498.
Nejvýznamnějším feudálními držiteli Chcebuze se stali na dobu 150 let Kaplířové ze Sulovic. Roku 1497 za panování Vladislava II. Jagelonského jim byl chcebuzský statek zapsán do zemských desek jako svobodné dědičné panství - alodium. V polovině 16. století, roku 1544, byla zdejší tvrz přestavěna na jednoduchý renesační zámek. Obdélníkové stavení mělo jedno patro a na straně do dvora byly v obou podlažích renesanční arkády. Do dnešní doby se v přízemí zachovaly hřebínkové klenby. Zámecká budova byla za třicetileté války zpustošena a stala se neobývatelnou na dlouhou řadu let.
Roku 1600 byl držitelem Chcebuze Adam Kaplíř Osterský ze Sulevic, který měl tři syny: Jana, Albrechta Felixe a Adama. Chcebuz obdržel Albrecht felix, který se značně zadlužil, zemřel roku 1619. Po něm zdědily statek jeho čtyři dcery a tím se majetek značně rozdrobil a špatně se na něm hospodařilo. Proto jejich bratranec Oldřich Kaplíř násilně obsadil Chcebuz během stavovského povstání. Měl ale smůlu, neboť pro účast na povstání musel roku 1629 za Chcebuz zaplatit pokutu 4000 kop míšenských a Radouň mu byla změnena v manství. Zadlužený statek neudržel a proto jej prodal svému švagrovi Kašparu Mikuláši Belvicovi. Ale ani tomu se zde nedařilo a roku 1644 prodal statek Jakubu Vilému Knoblochovi, sezením na Mastířovicích.
Od roku 1683-1801 vlastnili panství Pachtové z Rájova, když panství zakoupila za 66 400 zlatých hraběnka Matylda Pachtová z Rájova, sídlící na blízkém Liběchově. Pachtové obnovili zámeckou budovu a přilehlé hospodářské objekty. Chcebuz se od roku 1729 stala sídlem správy pachtovských tak zvaných "hořeních statků", které sestávaly z obcí Drahobuz, Sukorady, Brocno, Snědovice a Chcebuz. V zámecké budově už potom nikdy nebydleli vlastníci panství, byly tam pouze byty vrchnostenských úředníků.
V letech 1802-1848 příslušela Chcebuz k panství Liběchov, které v té době vlastnila rodina českých podnikatelů Veithů. Po jejich úpadku panství postupně koupilo několik nešlechtických majitelů, poslední byla rodina Homolků. Po roce 1948 byl zámek používán jako administrativní centrum státního statku. V roce 1970 zámecká budova vyhořela a po požáru je v troskách. Postupně se z ní stává ruina. Po roce 1990 byla vrácena v restituci poslednímu majiteli.
Hlavní chcebuzská ulice ústí do svažité oválné návsi, na jejíž straně je bývalý zámek a proti němu školní budova, postavená roku 1875. Až do roku 1945 se zde vyučovalo jen německy, po 2. světové válce zase jen česky. Pro nedostatek dětí v ní bylo vyučování ukončeno roku 2000. Nedaleko školy je jednopatrová empírová budova fary. V ohnisku ústředního prostoru obce stojí barokní kostel, jehož vysoká věž je pohledově velmi exponovaná ze široké podřipské krajiny. V druhém ohnisku návsi stojí proti kostelu barokní sousoší P. Marie se svatým Václavem a svatým Vavřincem z roku 1788. Sousoší je umístěno v ose kostela.
Původní kostel ve Chcebuzi byl zasvěcen již r. 993 svatému Petru a Pavlovi, avšak zcela vyhořel roku 1656, rekonstruován byl roku 1684. Pozdější majitel panství, hrabě Hubert Karel Pachta z Rájov, nechal po sta letech vyhořelý kostel zbořit a v letech 1781-1784 zde dotoval novostavbu kostela, který je dnes ceněn jako vynikající barokní památka. Půdorysně je to prosté jednolodí s půlkruhovým závěrem prebytéře(kněžiště) a s věží v západním průčelí. Loď a kněžiště je sklenuto čtyřmi poli ploché klenby. Na stropě jsou fresky J. Kramolína z roku 1784. ltář z druhé poloviny 18. století má obraz od Ignace Raaba a zlacenou řezbu. Ve věži je zavěšen zvon z roku 1566, který ulil známý zvonař Brikcí z Cimperka. Druhý, větší zvon pochází z roku 1610. Oba zvony mají české nápisy. Kolem kostela býval původně hřbitov, ohrazený obvodní zdí a plastikami. Před západním vchodem do kostela je náhrobní kámen Johanna Wratislava Claryho ze Snědovic, kterého zavraždili poddaní roku 1720 v hlubokém lese u Stračí. Tehdy tudy vedla dálková cesta ze Snědovic do Liběchova a dále přes Mělník do Prahy.
V obci jsou dochovány domy z pozdně barokní i empírové z počátku 19. století, některé jsou zděné se štukovým dekorem, jiné jsou roubené. Řada z nich dnes slouží jako rekreační chalupy.
Chcebuzí neprotéka žádný potok, a proto se dříve obyvatelé zásobovali vodou z vlastních studní. Nyní je v celé obci rozvod vody z vodojemu, který stojí při cestě do Veselí. Od nynějšího chcebuzského hřbitova z roku 1786, který je umístěn severně od obce, je nádherný rozhled na podřipské Polabí a odsud přes homole Českého středohoří až k Vlhošti a Ronovu.
V roce 1888 žilo v obci 909 obyvatel, zatímco dnes jen 233 obyvatel.
 |
Kostel sv. Petra a Pavla, Chcebuz
|
V této obci se též natáčel film Lidice ve kterém si zahrálo i mnoho občanů města Štětí a okolních vesnic.
A teď k samotné keši. Je to tradiční keš. Uložena je na místě, ze kterého je pěkný rozhled do okolí. Za dobrého počasí je krásně viděť nejen Elektrárna Počáply, Město Štětí, ale i Hazmburk a celé České Středohoří. Doufáme, že budte mít štěstí na počasí a bude se vám zde líbit stejně jako nám. Na podzim si pak v celém širém okolí můžete nasbírat i ořechy :)
zdroj: štětí
BYOP