Kostel Všech svatých v Plzni-Roudné

Výchozí souřadnice ukazují na hlavní loď kostela, ve které keš samozřejmĕ není. Nehledejte ji ani na hřbitovĕ okolo kostela. Na venkovní stranĕ hřbitovní zdi najdete jen potřebné indicie ke zjištĕní skutečných souřadnic.

Trocha historie nikoho nezabije

Necelé dva kilometry severnĕ od centra středovĕké Plznĕ stojí na táhlé výšinĕ, ohraničující široké údolí Mže, původnĕ románský kostel Všech svatých.
V dobĕ založení Nové Plznĕ farní románský kostel obcí Malice a Záhorsko sloužil občanům novĕ založeného mĕsta. Plzeňané sem chodili na bohoslužby, křtili zde své dĕti a byli zde pochováváni až do roku 1322, kdy funkci převzal rozestavěný kostel svatého Bartolomĕje ve mĕstĕ. Proto se kostelu Všech svatých říkalo "matka plzeňských kostelů" .
Poté přestal být kostel Všech svatých farním kostelem a poklesl na kostel filiální, u nĕhož byli nadále pohřbíváni hlavnĕ obyvatelé předměstí a poddaní z okolních vesnic Škvrňan a Bolevce. Pozdĕji zde nacházeli místo posledního odpočinku i osoby šlechtického stavu a významní obyvatelé Plznĕ.

Kostel Všech svatých

Kostel prošel pohnutým stavebním vývojem. První stavba byla provedena ve vyspĕlém románském slohu z pískovcových kvádříků, které byly druhotnĕ použity na základy dnešní sakristie. Část z nich byla zaoblena a jejich opracování svĕdčí, že byly původnĕ z válcovité stavby (apsidy či rotundy). Starý kostel přestal ve druhé polovinĕ 14. století vyhovovat, byl proto pravdĕpodobnĕ zbořen a na jeho místĕ byl postaven nový gotický hřbitovní kostel. Dobu stavby ilustrují píselné prameny dokládající stavební aktivitu.

Pravdĕpodobnĕ brzy po dokončení kostela vznikla při severní stranĕ presbytáře výstavná soukromá kaple. Její "obkročná" klenba je v Čechách unikát a dá se srovnat pouze s předsíní Svatovítského chrámu od Petra Parléře v Praze. Stĕny kaple jsou vyzdĕny z velkých pískovcových kvádrů, podobnĕ jako kostel sv. Bartolomĕje na plzeňském námĕstí. Pískovcové kvádry jsou použity také v čelech vnejších opĕrných pilírů presbytáře. Ostatní zdivo je z úspornĕjšího lomového pískovcového kamene. Tento fakt nasvĕdčuje teorii, že presbytář a značná část kostelní lodi byly zbořeny za husitských válek. Kostel byl za vlády Jiřího z Podĕbrad vystavĕn znovu. Pokud soukromá kaple, jejíž žebra obkročné klenby jsou zapřena do opĕrných pilířů presbytáře, vznikla v závĕru 14.století. Potom lze předpokládat, že přinejmenším opĕráky a snad i severní stĕna presbytáře a část severní stĕny lodĕ kostela, přežily husitské války. Presbytář je prosvĕtlen čtyřmi hrotitými okny, situovanými excentricky na osu presbytáře. Na jižní stĕnĕ presbytáře je do zdi zapuštĕné široké sedile, kamenné sedátko .

Renesanční klenba presbytáře pochází až z 16.století a patrnĕ předcházela zaklenutí lodi. Kostelní loď byla zaklenuta a kostel opatřen střechou roku 1590, o čemž informuje staročeský nápis dochovaný na severní stĕnĕ lodi. V lodi se nachází kamenná renesanční kazatelna z roku 1596, která byla obnovena v roce 1916. V závĕ16.století byla do lodi vestavĕna kruchta, podklenutá křížovou klenbou. Na kruchtĕ jsou umístĕny varhany. Gotický vstupní portál s hruškovou profilací v jižní stĕnĕ lodi je kryt barokní předsíní, přistavĕnou ve 2.polovine 18.století. Při bombardování Plznĕ koncem války do presbytáře zalétla část zápalné bomby a hlavní kostelní oltář shořel .

Vybavení interiéru kostela Všech svatých bylo velmi bohaté. Nejstarší dochovaná památka byl dřevený reliéf Oplakání Krista, vzniklý v letech 1410-20. (Od počátku 20.století je uložen v plzeňském muzeu). V současnosti je kostel vybaven pouze novogotickým hlavním oltářem. Z postranních oltářů zbyly pouze renesanční mensy (kamenné podstavce). Nad kazatelnou je umístĕna socha sv.Jana Křtitele .

V kostele lze také spatřit heraldické památky. Na klenbĕ presbytáře byl v barvách obnoven renesanční šlechtický znak Kašpárků z Palatinu (ve štítu pás se třemi liliemi oddĕluje od sebe dva lvy). Pravdĕpodobnĕ Jan (nebo Daniel) Kašpárek z Palatinu významnĕ přispĕl k zaklenutí kostela, proto byl jeho erb vymalován na klenbĕ presbytáře. Restaurovány byly i plastické štíty gotického tvaru nad bočními oltáři. Nad pravým oltářem je dvouocasý korunovaný lev, znak českého státu, nad levým oltářem je ve štítu symbol mĕsta Plznĕ (hradba s cimbuřím mezi dvĕma vĕžemi s otevřenou bránou, v ní stojící král s mečem a štítem a nad cimbuřím vyrůstající postava dívky držící v rukou prapory se lvem a orlicí) .

Další erby jsou na náhrobních kamenech z pískovce přisazených ke zdem lodi pod kruchtou (původnĕ byly osazeny v podlaze). První renesanční náhrobník má zcela nečitelný nápis, ve štítu erbu je vidĕt lev ve skoku šikmo přeťatý břevnem. Stejný motiv je i na složených orlích křídlech v klenotu na přilbĕ. Druhý náhrobník (ve štítu tři ryby hlavami uprostřed u sebe, v klenotu kohoutí pera) patří Albertu z Krekvic, zemřelému roku 1599. Albert byl v průvodu císaře Rudolfa II., který se s částí svého dvora v roce 1599 uchýlil do Plznĕ před morem. Třetí náhrobní kámen kryl hrob urozené paní Ludmily Honové z Lőwenbergu, zemřelé roku 1713. Pod českým nápisem je vytesán erb (lev ve skoku, v klenotu mezi buvolími rohy kohout držící v pařátu meč) .

Nejzajímavĕjší náhrobní kámen stojí u stĕny pravého bočního oltáře. Jedná se o renesanční náhrobník z červeného mramoru. Na kamenné desce je vytesána podoba ležící dívky s rozpuštĕnými vlasy a s vĕncem na hlavĕ spočívající na podušce. Na krku má křížek a v rukou drží růženec. Na latinském nápisu po okrajích kamene se píše: Zde leží vznešená a urozená panna Beatrix de Buchet, která zemřela roku 1599 ve vĕku dvanácti let. V předsíni je umísten poslední náhrobník . Je z pískovce a byl nalezen roku 1856 v podlaze kostelní lodi pod kruchtou. Jedná se o náhrobek Václava Jiřího Lemona, apatykářského kumštu mládence, jenž život svůj za život svého bližního dokonal. V dobĕ morové epidemie roku 1680 obĕtavĕ pomáhal nemocným, sám se nakazil a zemřel .

V roce 1784 byly nařízením Josefa II. zrušeny hřbitovy ve mĕstech. V Plzni se to týkalo hřbitova u kostela sv.Bartolomĕje na plzeňském námĕstí a hřbitovů u dominikánského a františkánského kláštera. Pohřbívat se tak mohlo pouze u předmĕstských kostelů. Na hřbitovĕ u Všech svatých bylo poté pohřbeno mnoho význačných plzeňských mešťanských rodin. Hřbitov byl v roce 1900 uzavřen. Kostel se hřbitovem byl v druhé polovině minulého století zanedbáván, mnoho náhrobků bylo zničeno, hřbitov zpustl. V současnosti je hřbitov postupne opravován .

O keši

Keš se nachází kousek od hřbitova. Při jejím odlovu není nutné vstupovat na hřbitov. Ménĕ zdatnejším počtářům doporučujeme kalkulačku.

N 49° 45.X` E 013° 22.Y`

Kde A = 2x C + 6

Kde X = 3x A + 4x B

Kde Y = 14x A + B

Na podobné tabulce na schodech hledejte hodnotu C.

Tabulka je na schodišti z boku. Původní bohužel zmizela.

Na této tabulce hledejte hodnotu B.

Prohlídka areálu hřbitova a kostela je možná každou středu po 17. hodinĕ po dohodĕ s přítomnými aktivisty.

Použité zdroje

Informační zpravodaj občanských sdružení a obyvatel čtvrti Plzeň - Roudná

Kunčin Hrádek a kostel Všech svatých v Plzni - Zapomenuté hrady tvrze a místa 9 - Petr Rožmberský