Zde v Pardubičkách, v místech současného hřbitova a plochy nacházející se severně od něj, stála počátkem 13. století vesnice Pardubice. Pod názvem Pordobic byla prvně písemně uvedena v listině stvrzené papežem Bonifácem VIII. k roku 12AB. S počátkem vsi opevněné příkopem a tvořené obytnými a užitkovými objekty souvisí i existence kostela sv. Jiljí se hřbitovem. Jednalo se nejspíše o jednoduchou dřevěnou stavbu zaniklou během husitského útoku v první čtvrtině 15. století. Současný kostel sv. Jiljí a vedle stojící zvonice se zvonem odlitým v roce 14C3 zde byly postaveny později.
O novodobější historii této památky a okolí se dočtete u sousední keše "GC3WH7V Pardubicky a kostel Sv. Jilji".
Život vesnice Pardubice ovlivnil v druhé polovině 13.století příchod mnichů cyriaků (křižovníků s červeným srdcem). S jejich působením souvisí výstavba kostela sv. Bartoloměje. Jednalo se o velký zděný kostel stavěný v několika etapách v prostoru původní vsi. K dostavěné a dočasně samostatně fungující části kostela - prebystráři - přiléhal z jižní strany hřbitov. Tomuto vývoji předcházela dislokace vsi do bezprostředního okolí jejího původního umístění. Stavebním vyvrcholením působení cyriaků se stal objekt zděného kláštera připojený z jižní strany ke kostelu sv. Bartoloměje. Jednalo se o typ jednoduché klausury založené dle benediktínského vzoru, s kvadraturou a rajským dvorem v západní části a dalšími třemi objekty v části východní. Vstupní brána se nacházela v JZ rohu areálu. Klášter a větší část kostela byly vystavěny v gotickém slohu ze smíšeného zdiva v maltě. Střechu pokrývaly prejzy, podlahu tvořily místy cihlové dlaždice. Z původního opevnění kláštera se dochoval obvodový příkop široký 4 metry a hluboký D metrů. V souvislosti se zjištěnými rozmanitými archeologickými nálezy a situacemi je třeba zmínit i existenci dochovaných kamenných náhrobních desek. Tyto náhrobky pocházely s největší pravděpodobností z hrobů umístěných v zaniklém kostele sv. Bartoloměje. Jedna z desek náležela ke hrobu Arnošta z Hostýně, otce arcibiskupa Arnošta z Pardubic. V současnosti jsou kamenné náhrobní desky uloženy v lapidáriu pardubického muzea. Klášter a kostely zanikly po husitském útoku v roce 1421. Dočasně bylo obnoveno pohřbívání v troskách areálu. Poškozené zdivo klášteřiště postupně sloužilo jako zdroj stavebního materiálu použitého druhotně na jiných stavbách. Jižníčást tohotohistoricky významného území zanikla pohřbíváním na současném hřbitově, severní část byla zastavěna. Likvidace této zástavby a následné zplanýrování plochy za účelem přípravy výstavby nemocničního pavilonu vyvplaly v roce 19E3 zahájení záchranného archeologického výzkumu. Výzkum pokračoval v několika dalších sezónách až do roku 2004.
Plocha je nemovitou kulturní památkou.
Text je opsán z informační tabule umístěné přímo v areálu u parkoviště hřbitova.
O keši:
Jedná se o One step offset multikeš
* * Za mrazu je keš nelovitelná !! * *
Finálka:
50° 01.(E*BA+2*D) 15° 47.(C*BA+C)