Je zcela přirozené, že se v této lesnaté oblasti, kde byla hojnost zvěře, objevili i ti, kdo ji lovili neoprávněně – pytláci. Těmi, kdo vždycky stáli proti pytlákům, byl lesní a myslivecký personál, většinou velice oddaný službě a svým pánům. Přísnost a houževnatost byly nutnou výbavou ve známých bojích knížecího lesního personálu s pytláky, které často končily smrtí některého z účastníků. Uhájit zvěř v revírech před pytláky považovali za otázku cti a byli ochotni obětovat při tom i své životy.
V neděli 18. srpna roku 1889 se vydal hajný Isidor Kolský se svým osmnáctiletým synem Františkem za úsvitu na čekanou. Na otcův příkaz zůstal stát František u tehdejšího Hendrychova pole a hajný zašel asi 50 metrů do chvojiny. Náhle zazněl výstřel. František se domníval, že otec střelil zajíce. Maně pohlédl na kapesní hodinky. Byly právě 3 hodiny a 15 minut. Celou hodinu zůstal syn stát na určeném místě. Když se otec nevracel, ve 4.30 zašel František do chvojiny a strnul. Hajný tam ležel v tratolišti krve bez jakýchkoliv známek života. Mladý Kolský utíkal nejprve domů, kde vše řekl matce, potom do Hracholusk k starostovi Matějovskému, který ho poslal do Novosedel k radnímu Šmídovi, protože ke zločinu došlo na katastru této obce.
Podezření z vraždy ihned padlo na osmatřicetiletého pytláka Antonína Kopřivu z Německých (Malých) Slabec. Měl s Kolským „nevyřízený účet“. Knížecí hajný ho usvědčil z krádeže dřeva v hracholuském revíru. Věc se dostala před Okresní soud v Křivoklátě a Kopřivovi hrozil přísný trest. Závěrečné stání mělo probíhat v pondělí 19. srpna 1889 a Kopřiva se nechal slyšet, že Kolský už k němu svědčit nepůjde, že ho zabije. Kopřiva byl zatčen a odveden do trestnice Okresního soudu v Rakovníku.
V pondělí 19. srpna se dostavila soudní komise. Mrtvé tělo bylo převezeno do nedaleké hájovny Valachov a zde byla provedena pitva. Znalci potvrdili, že Isidor Kolský byl zastřelen brokovnicí ze vzdálenosti jednoho až tří metrů. Sebevražda byla vyloučena, neboť obě hlavně hajného pušky zůstaly nabity ostrými náboji. Kolský byl zasažen do hrtanu, v ráně bylo nalezeno 19 broků. V dalších částech těla bylo nalezeno ještě 16 broků. Hajný byl okamžitě mrtev.
Místo šibenice doživotí
Veřejné soudní přelíčení se konalo ve dnech 26. – 27. 12. 1889 u C. K. porotního soudního dvora v Praze. Obžalovaný se hájil tím, že v kritickou noc spal, v neděli odešel do Rakovníka k puškaři Tschertnerovi dát si do opravy poškozenou hlaveň pušky a snažil se zločin svalit na jiného pytláka – Františka Prinicha ze Slabec. Ten však prokázal nezvratné alibi. Antonín Kopřiva byl usvědčen z úkladné vraždy Isidora Kolského a odsouzen k trestu smrti provazem, k náhradě soudních výloh a k náhradě 1 000 zlatých vdově Rosálii Kolské.
Obhájce JUDr. Jan Podlipný se proti rozsudku odvolal a císař František Josef I. svým rozhodnutím ze dne 9. 1. 1890 zmírnil Kopřivovi trest na doživotní žalář zostřený několika půsty. Poté, co soudní rada Müller tlumočil Kopřivovi císařské rozhodnutí, požádal odsouzený o obnovení soudního řízení. Uvedl, že může dokázat, že vraždu nespáchal on, ale pytlák František Korf ze Skupé. Byli spolu prý pytlačit v osudnou noc u Hendrychova pole, kde se Korf náhodně srazil s Kolským. Jak se tak přetahovali o pušku, vyšla rána a hajný padl mrtev k zemi. Korf prý Kopřivu prosil, aby to vzal na sebe, že je chytřejší a z maléru se určitě dostane. A on tak učinil, aby kamarádovi pomohl.
Při konfrontaci se však František Korf obhájil a prokázal alibi. Zbabělý vrah Kopřiva byl převezen do Plzně, kde si pak odpykával doživotní trest. Jeho manželka mnohokrát prosila císaře o milost, až byla 13. 8. 1912 vyslyšena a Kopřiva byl po 22 letech žaláře propuštěn. Po zavražděném hajném zůstala vdova Rosálie Kolská, dva synové a tělesně postižená dcera.
Na kraji lesa, nedaleko hájovny Valachov u Skřivaně, stojí pískovcový pomník, který je opatřen nápisem: „Zde skolen zločinnou rukou Isidor Kolský, vykonávající věrně službu svoji. Narozen 19. 2. 1839, zemřel 18. 8. 1889. Pomník věnoval na trvalou památku jeho vděčný službodárce Max Egon kníže z Fürstenberku.“
Čtyři roky po úmrtí Antonína Kopřivy se stala tato věc. V nedaleké obci Modřejovice ležel na smrtelném loži starý muž, který při poslední zpovědi před farářem a svědky prohlásil, že v roce 1889 zastřelil u Valachova hajného Isidora Kolského. Tato informace prý byla následně vyhlášena. Bohužel zpráva zanikla v tehdejším dění - předválečném období roku 1938.