Znak
Jako znak města je určena stříbrná hlava srny se zlatým jazykem jako se objevoval již ve středověku v pečetích rytířů z Milovic. Srna je umístěna v zeleném štítě (barva zde ukazuje na bohatství lesů v regionu) se třemi hroty k hornímu okraji stříbrné hlavy štítu.
Historie
Pokus o reformu socialismu v komunistickém Československu roku 1968 byl ukončen v pozdních večerních hodinách 20. srpna invazí vojsk Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. Milovický vojenský prostor se stal 21. srpna 1968 jedním z prvních cílů okupačních vojsk. Právě Milovice byly brzy poté zvoleny hlavním stanem sovětských vojsk, označovaných jako Střední skupina.
Letadla, která přiletěla již před třetí hodinou ranní nemohla přistát, protože personál letiště Boží Dar vypnul všechna navigační světla. Ráno opanovaly letiště i vojenský tábor tankové jednotky. Po nich začaly přistávat letouny MIG-21, vyzbrojené raketami na podvěsech. Celý letecký pluk. V tu dobu, kdy velení dalo rozkaz nezasahovat, byly československé vojenské jednotky v Milovicích akceschopné a připravené k okamžité obraně. Všude okolo bylo rozmístěno dělostřelectvo a tanky, připravené vzdorovat případnému odporu. T
oho se však Sověti nedočkali. Okupace byla koncem srpna zpečetěna Smlouvou o podmínkách a dočasném pobytu sovětských vojsk na našem území, kterou podepsal prezident Ludvík Svoboda a další představitelé vlády. V říjnu ji pak ratifikovalo Národní shromáždění jako nejvyšší zákonodárný orgán státu. V průběhu dalších let bylo město v podstatě rozděleno na dvě části: českou a sovětskou. Za českou část bylo považováno centrum města tvořené kostelem sv. Kateřiny, nádražím, místními obchody a domky v jeho blízkém okolí, kde dodnes sídlí milovičtí starousedlíci. Středem města prochází vlaková trať. Co bylo od středu města za kolejemi, patřilo k sovětské části města. Jedná se o Vojenský výcvikový prostor Mladá. Rusové tuto část nazývali též Ivanovka a během pár let zde vybudovali samostatné město s vlastním zásobováním. Měli vlastní pekárny, jatka, ale také tiskárnu, která vydávala noviny „Sovetskij soldat“. Z malého města vyjížděly přímé vlaky do Moskvy, fungovalo i přímé letecké spojení. Sověti měli vlastní základní a střední školy, dokonce i nemocnici, zkrátka veškerý možný komfort.
Sovětská vojska se mohla volně pohybovat po celém městě, Češi však do sovětské části nesměli. Mohli se tam dostat jen na propustku, kterou ale dostali zřídkakdy. Mnohem častěji se dostávali do Ivanovky dírou v plotě. Díky sovětské armádě bylo město dobře zásobeno. Nejen že do VVP Mladá pronikali milovičtí, ale jezdili sem lidé i z okolních měst. Snadno se zde daly sehnat banány, pomeranče, čabajka, prací prášek atd.
V souvislosti se zásobováním zde dobře fungoval směnný obchod. Rusové se v hojném množství věnovali požívání alkoholu a právě za alkohol byli schopni prodat ledacos. Snadno se dal získat benzín z ruských vozů, ale třeba také samopal. V Milovicích se dokonce traduje, že například granáty byly nabízeny dětmi některých důstojníků. Ti milovičtí, kteří udržovali s některými sovětskými vojáky vřelé vztahy, měli možnost si od nich koupit automobil značky Volha. Ve městě se směňovalo ve velkém množství. Tento život po bohu Rusů byl ukončen dne 19. června 1991 kdy odjel poslední rychlík směrem na Moskvu a s ním opustil Milovice i poslední voják. Následně se po celé republice rozezněly sirény na oslavu odchodu sovětských vojsk. VVP Mladá byl poté předán do vlastnictví státu.
Současnost
V Milovicích žilo podle demografické bilance ČSÚ koncem roku 2011 celkem 9 800 obyvatel (dle neoficiálních zdrojů je toto číslo o pár tisíc vyšší) - v roce 2021 už to bylo 11 010 obyvatel. Milovice tak byly 134. nejlidnatější obcí České republiky a dvacátým největším sídlem ve Středočeském kraji. Během roku 2011 se počet obyvatel zvýšil o 333 osob. Průměrný věk obyvatel dosáhl výše 30,6 roků, děti mladší 15 let se na celkovém obyvatelstvu podílely 25,9 %, zatímco u osob starších 65 let to bylo 4,7 %. Tato studie dokazuje, že jsou Milovice věkově nejmladším městem v ČR. Tomu odpovídá i množství místních školek. Zatímco v ostatních městech školy a školky zejí prázdnotou a postupně se zavírají, tady mají problém přesně opačný. Současná kapacita nestačí, proto se ve městě dle možností stále rozšiřují jak školky, tak základní školy. To je ostatně další prvenství Milovic: největší školka v Česku. Jedná se o 4 státní školky :
Mateřská škola „Sluníčko“ (11 tříd s maximální kapacitou 308 dětí)
Mateřská škola „Kostička“ (4 třídy po 28 dětech, celková kapacita školky je 112 dětí)
Mateřská škola „U Broučků“ (6 tříd s kapacitou 120 dětí)
Mateřská škola „U dvou veverek“ (kapacita školky je 50 dětí, školka je spojená se základní školou)
a 3 soukromé školky:
„Milischool“ (školka se specializuje na intenzivní výuku anglického jazyka)
„Lesní klub Skřítek“ (myšlenka klubu "S dětmi venku za každého počasí bez zdí a plotů." mluví výstižně)
„Pidilidi“ (rodinné zázemí i pro děti, které jsou jesličkového věku)
O rozvoji Milovic napovídá jak rekonstrukce starých domů tak i stavba nových. Např. v ulici Tyršova jsou již postavené nové rodinné domy, ale stále se přistavují další a celkem je jich tu naplánováno cca 120. Na následujících fotografiích je vidět jak dokážou „šikovné ruce“ zapracovat na rekonstrukci starých panelových domů.
Poslední zajímavostí je, že je ve městě hřbitov, kde je největší počet pohřbených Italů, o nějž se mimochodem oficiálně stará italské ministerstvo obrany.
Keš je na relativně přístupném místě (pozor na trny) vhodná i pro drive-in odlov. Na dohled od kešky (za ovcemi) probíhá nová výstavba. V těchto místech je plánováno postavit až 120 nových domů.
Prosím otevírejte keš opatrně, ať nám dlouho vydrží. Děkujeme!