Přijmeme-li svobodu HOVězíNADIVoko, můžeme zřít energii volně plynoucí vesmíem.”
(Jan Mudla)
Ethno Core (někdy též Dada Core) je životní styl realizovaný výhradně bratrstvem HOVězíNADIVoko.
(Lemmy Kilmister)
Kolektivní duch je demonstrován filozofií, že v umělecké poloze je možné téměř vše a nic nemůže zabránit prezentovat veřejnosti sofistikované koktejly, vznikající na základě spolupráce rozdílných individualit, bez ohledu na míru ne/přijetí.
(Prince)
Důležitým faktorem v interpretaci fenoménu EC je pak génius trapnosti, se kterým HND dlouhodobě experimentuje jako s nástrojem k nastolení duchovní a materiální rovnováhy, aby současné společnosti, reprezentované nejrozmanitějšími komunitami a sociálními skupinami, ukázali jak naivně, ve svém bláznovství věří, že jim to všechno dokonale dává smysl.
(Alešek)
Duchovním otcem EC je beřovický kovář a talentovaný literát Valerián Pejša. V jeho životopise nalézají hovězí bratři základní pilíře systému EC.
(doc. Miroslav Popel)
Svobodné, tvůrčí ostrovy, omývané vodami osudu, které jsou pro Pejšův život tak odpovídající, jsou pro HND důležitým územím na mapě sebepoznání.
(David Bowie)
Chceme-li nalézt onen bod, který je průsečíkem neuchopitelného a hmatatelného je potřeba bádat nad významnými místy básníkova života a smrti, pak snad pochopíme a vše se nám ve své jednoduchosti zjeví.
(PP Cvok)
|
 Lidový povídkář, básník a beřovický kovář se narodil roku 1858 ve Zlonicích. Pro naše potřeby budeme předpokládat, že malého Valeriána pokřtili ve zlonickém kostele. Dětství prožil v Řisutech, ale to nás ani tak moc nezajímá. Významné místo v životě Valeriana však je, že ve třinácti letech přichází s rodiči do Královic. Zde se potkává a spřátelí se studentem slánského gymnázia Josefem Leopoldem Hrdinou, pozdějším spisovatelem. Přes Hrdinu a ostatní studenty se dostává ke knihám Hálka, Šmilovského a později hlavně k dílu Václava Beneše Třebízského, který byl jeho tvůrčím vzorem. V Královicích je koncem sedmdesátých let jedním ze spoluzakladatelů, organizátorů a hercem zdejšího ochotnického divadla a je již plně pohlcen místním kulturním děním. Věříme, že se vše upeklo u kralovické kapličky. Ve dvaadvaceti letech se stěhuje do Beřovic, které jsou pro něj (nejen) dalším významným místem. Své první povídky začíná psát totiž právě zde. Je s podivem jaký talent se skrýval v křehké duši beřovického kováře a jaký úděl mu byl souzený. Nevěříte? Jsou pro vás dostatečné autority Mikoláš Aleš či Jakub Arbes? Pak věřte, že pravě tito dva Pejšovy povídky, básně či humoristické glosy, které pravidelně zasílal do satirické přílohy Národních listů Šotek či do Šotkova "souputníka" Palečka uznávali a měli v oblibě...není nezajímavé zmínit slova spisovatelky Libuše Grossmanové - Brožové, která vzpomíná, že redaktorem Palečka byl tehdy spisovatel Rudolf Pokorný, který byl známý svým přísným výběrem a když už něco otiskl bylo to zárukou kvality. Pokorný se dokonce Pejši zastal, když do redakce přišel anonym napadající Pejšovo povolání. Pokorný se jasně proti anonymu ohradil a podpořil Pejšu v další tvůrčí činnosti. Ač to není nijak potvrzené, pro naše potřeby budeme věřit, že se Valerián vytáhl výrobou parádního kování na beřovické kapličce, která se nachází na návsi. O Valeriánu Pejšovi je na internetu velice málo informací. Celkem pěkný článek vyšel v roce 2008 ve Slánských listech O smutné nenaplněné lásce beřovického kováře Valeriana Pejši a to je tak vše co z online zdrojů stojí za zmínku. Pro naše bádání jsme se vydali do Památníku Antonína Dvořáka ve Zlonicích, kde nám poskytli plnou bednu dobových materiálů. Za neuvěřitelnou vstříctnost z celého srdce děkujeme. Vám doporučujeme památník navštívit, stojí to za to.Pokud jste si přečetli výše zmíněný odkaz na článek, který vyšel ve Slánských listech pak již víte, že Valerián hořel láskou k handicapované spisovatelce, v té době známé pod pseudonymem Libuše Grossmanová – Brožová. Pokusíme-li se vžít do jeho situace, kdy jemný a často nemocný mladík přebírá otcovo řemeslo a tuto těžkou a namáhavou práci kompenzuje po nocích psaním povídek, básní a textů do časopisů, aktivně se podílí na ochotnickém divadle a k tomu je ještě beznadějně zamilován, možná bez výhledu na to, že s Libuší bude někdy trávit více času než jen ta tři setkání ve Veltrusech, Praze a naposledy ležící a těžce nemocný v Beřovicích, pak se zjevně musí takový život ubírat v šabloně řecké tragédie. Vyčerpaný Pejša umírá roku 1893 na tuberkulózu. Pohřben je na starém hřbitově v Dolíně.
Keš jsme umístili pod starou cestu z Dolína k památné lípě. Místo nabízí klidný odlov s pěkným výhledem do kraje.
O keši s tématem zlonického rodáka a beřovického kováře jsme s akrachusem přemýšleli již po publikaci keše Mr. Miracle. Jak čas plynul, prošvihli jsme výročí 120 let od jeho smrti. a tak se zdálo, že budeme čekat do roku 2018. Také se od doby, kdy jsme navštívili Památník A. Dvořáka ve Zlonicích objevil tištěný dokument (k výše zmíněnému výročí), který vydali právě v Památníku. Případným zájemcům velmi rád pošlu sken onoho dokumentu.
V keši je, pro ukázku, Pejšova novela o retardovaném šumaři Pavlíkovi :-D a dobové dokumenty týkající se Pejšovy tvorby. PROSÍM TOTO ZANECHTE V KRABIČCE, NESLOUŽÍ K VÝMĚNĚ
Podobnost Pejšovy vůle tvořit navzdory podmínkám a způsobu prezentace Hovězí na divoko jsme s nadsázkou otevřeli v levém sloupci listingu. Slova jsme vložili do úst umělcům, kteří nás baví. Tak to tak berte...ostatně asi málokdo dojde v četbě až sem, že? A ten kdo to zvládnul tak se může zamyslet nad původním záměrem, udělat tuto keš jako mysterku a ověřit si správnost své úvahy O nic jiného nejde, jen že v listingu zůstal zachován mystery prvek. A někdo si třeba rád "zaluští". Bod navíc z toho nebude (nebo ano?). Pokud se vám podaří vyřešit tak nikam nejezděte, na místě žádná další schránka není...jedná se jen o první myšlenku, kde by keš mohla být, kdybychom se nerozhodli pro typově jednodušší variantu. Původně zamýšlené finále je cca 3 km od aktuální keše. VÍCE MÉNĚ JDE JEN O PODĚKOVÁNÍ TĚM, KTEŘÍ SVŮJ ČAS VĚNUJÍ I ČTENÍ TRADIČEK.
|