Při okraji přírodního parku Plánický hřeben, na západním svahu vrchu Barák, stojí uprostřed lesa malá kaple s upravenou studánkou. V širším okolí není toto místo příliš známé; snad proto, že je poněkud obtížněji přístupné, ale lidé z Obytců či z nedalekých Hoštiček o něm vědí, a někteří si sem dokonce chodí pro vodu. Jak a kdy přesně zde byla kaple vystavěna, je zahaleno tajemstvím, mnohé však napoví následující pověst:
V dávných dobách, dokud ještě byli v Pošumaví vlci, žil v Hošticích lesník Klenovec. Když uslyšel, že se i do jeho revíru nastěhovali, prošel jej křížem krážem a opravdu stopy našel. Ale protože vše nasvědčovalo tomu, že vlk jest sám, neměl o zvěř strachu. Sem tam nějaký ten zajíček neochudí les a snad se mu brzo naskytne příležitost škodnou zastřelit. Čekal, hledal úkryt, marně. Teprve jednoho dne se mu lov podařil. V houštině, ve skalách našel vlčí hnízdo se třemi malými vlčaty. Z toho usoudil, že do jeho revíru zabloudila vlčice, která si tu připravila pelíšek pro právě narozená mláďátka. Vlčata vybral a odnesl si je domů. Zatím se vlčice vrátila z lovu, a když našla pelech prázdný, pustila se po stopě lesníkově, až uviděla před sebou hájovnu. Dále se neodvážila jíti, štěkot psů ji odradil. Smutně se vracela domů, ale ani tu ji již nic netěšilo. Stýskalo se jí po malých a od té doby mohli ji spatřiti chodci, jdoucí lesem, často přeběhnouti cestu. Přestala se skrývati, jak by jí na životě již ani nezáleželo. Až jednoho dne její srdce znovu zajásalo. Jak vyšla z lesa, uviděla na mezi maličkého tvora v peřince. To paní lesní si vzala s sebou na pole, kde plela mák, nedávno narozenou dcerušku a jsouc beze strachu, položila si ji na mezi, aby mohla pracovati. Teprve dětský pláč způsobil, že od práce pozvedla hlavu a hrůzou se zachvěla, když uviděla velkého psa, který odnášel její dcerušku. Vzpamatovavši se z prvního leknutí, jala se křičeti a volati o pomoc. Její volání uslyšel Klenovec. Vyběhl z houštiny, a když viděl, jak vlk cosi nese, hned si domyslil, že to nese jeho dítě. Střeliti nemohl, aby snad děťátko nezastřelil, ale jal se rychle zvíře pronásledovati. Dlouho trval hon po lese, vlčice kličkovala sem a tam, brzo mu v houštině zmizela, brzo ve skále, ale dítě ze svých zubů nepustila. Posléze uštvána stanula vedle studánky, kde do mechu položila své břemeno a lačně jala se píti vodu. Tohoto okamžiku použil Klenovec. Zacílil a rána ozvěnou se vracela z lesa. U studánky posledně se zachvěla vlčice. Děcko zachráněno. Rychle spěchal lesník ke studánce, děcko vzal do náruče a vida, že vlčice opatrně nesla za peřinku, neublíživši mu, radost chvátal ke své manželce, aby již neměla strachu. Na památku vysvobození své dcerušky kázal lesník vystavěti nad studánkou kapličku, kterou pojmenoval studánkou Klenovčinou. Lid však ji nazýval Klenovkou a název ten jí dodnes zůstal.
Studánka je kromě Klenovcovy kaple střežena i kamenným křížem. Povšimněte si dobové kresby ze třicátých let minulého století výše a srovnejte ji pak na místě se současným stavem - kříž se v minulosti pravděpodobně nacházel blíže ke kapli než ke studánce (dnes je tomu přesně naopak). Svědčí o tom i fakt, že postavení kříže není příliš ideální (naklání se mimo osu dopředu) a na kříži samém jsou pak zřetelné pozdější spoje a opravy. Nicméně musím přiznat, že toto je spíše ownerova spekulace, než ověřený historický fakt. :-)
Ochutnání pramenité vody ze studánky vám přímo doporučovat nebudeme, ale vězte, že owneři keše vodu bez problémů pili již několikrát. Studánku udržujte v čistotě: Až se napijete, nezapomeňte ji, prosím, opětovně zakrýt k tomu určeným dřevěným poklopem.
Kudy ke keši:
Svahy vrchu Barák křižuje mnoho různých cest; po některých se lze dostat až ke Klenovce. Nám se osvědčila cesta ze vsi Hoštičky: Ohleduplně (stranou asfaltové komunikace a tak, abyste nebránili volnému průjezdu dalších vozidel) zaparkujte v Hoštičkách v těsném sousedství křižovatky ve tvaru T (Waypoint PARG). Pokračujte pár desítek kroků na další křižovatku (Waypoint T1) - zde na rozbočení asfaltové cesty, před malinkou kapličkou na zdi, která však ještě není vaším cílem, se vydejte doprava; do kopce. Asfalt záhy končí a široká polní cesta vás mezi lípami, břízkami a ovocnými sady vyvede ze vsi do lesa. Přestože se bude trochu kroutit, držte se stále nejširší, nejvýraznější cesty; nikam z ní neodbočujte. V orientaci vám pomůže i ukazatel s nápisem "kaplička." Na křižovatce širokých lesních cest (Waypoint T2) jděte stále rovně. Následuje několik desítek metrů do prudkého kopce na další odbočku (Waypoint T3). Zde odbočte doleva a zanedbaná a místy zarůstající, ale stále dobře zřetelná lesní cesta vás za šipkou přivede až ke kapli. Počítejte s tím, že okolí pramene může být podmáčené a i cestou ke studánce překročíte několik lesních stružek.
Příprava keše byla poměrně náročná a kromě geocacherů by měla být k užitku i ostatním návštěvníkům místa; chovejte se k ní proto ohleduplně - zkrátka tak, jako kdyby byla vaše. :-) K logům, prosím, nepřikládejte obrázky keše ani neprozrazujte podrobnosti, ať se i další kačeři mohou těšit na případné překvapení. A ještě jedna věc: Namísto logů ve stylu: "Odloveno s Frantou, díkeš," nám, prosím, raději napište, jak se vám místo líbilo/nelíbilo, zda jste ochutnali vodu, užili si hezkou či naopak otravnou lesní procházku, kudy jste na místo přišli atd. Keš, její listing, volba místa a provedení jsou vizitkou naší. Logy, jejich způsob a forma jsou pak vizitkou vaší. Děkujeme!
Děkujeme Sucharovi86 a panu Jindřichu Suchému za poskytnutí podkladů k přípravě listingu a Zememericovi za částečnou pomoc při umisťování keše. Použitý zdroj: Publikace "Z šera minulosti" autora Josefa Biskupa; vydáno nákladem V. Stulíka v Bezděkově u Klatov roku 1937.