Před odlovem kešek z této série mrkněte SEM na info o celku.
Mlýn je pokládán za jeden z nejstarších a odedávna nese název "mlýn Kopanský". Již okolo r. 1650 se připomíná Petr Otta, mlynář na Kopanském mlýně.
Mlýn ležel na samotě nedaleko pod ústím bočního potůčku přicházejícího od Přední Kopaniny. R. 1667 uvádí se mezi Tuchoměřickými rybníky, rybník nad mlýnem Kopanským. Asi roku 1775 byl v tomto mlýně hospodářem Jakub Charvát, jenž je v letech 1780 - 1784 v matrice zapsán jako mlynář z Kopanského mlýna.
Štěpánkův mlýn - stav v roce 2006
Ze známých archivních pramenů nelze vyvodit, byl-li ten mlýn zván Kopanským podle toho, že snad kdysi náležel k nedaleké vsi Přední Kopanina, která bývala samostatným deskovým statkem, či prostě proto, že ležel v údolí pod touto vsí Kopaninou. Mlýn kdysi mlel deputátní obilí (deputát je část mzdy vyplácené zemědělským dělníkům na velkostatcích v naturáliích) pro panský dvůr na Přední Kopanině. K roku 1865 se uvádí - mlýn Václava Štěpánka o dvou složeních českých. Na mlýně hospodařilo několik mlynářů z rodu Štěpánkových, naposledy Václav Štěpánek. Pamětníci uvádějí, že když mletí obilí z jara ochablo a vody v potoce bylo dost, mlynář přesedlal z mlýna na pilu. Z okolních lesů nakupoval dřevo a truhlářům v okolních vsích prodával prkna a fošny.
Na OÚ Tuchoměřice se dodnes nachází žádost Václava Štěpánka ze dne 1. května 1884 o zbourání chatrného a velkého mlýnského stavení a postavení nového. Další dokument, který se na OÚ dochoval, sděluje, že již 8. května 1884 se na mlýn dostavila komise i se starostou Tuchoměřic Františkem Čermákem. Po prohlídce staveniště a plánů stavbu povolila.
V Kopanském mlýně se 7. 12. 1824 narodil František Slavomír Štěpánek. Budoucí spisovatel a básník český studoval na malostranském gymnasiu a na učitelském ústavu "Budeč" v Praze. Pracoval jako soukromý vychovatel a pomocník při školách na venkově i v Praze do r. 1866. Potom se uchýlil do Zlonic, kde byl 12 let jako účetní ve mlýně svého bratra a od r. 1878 žil ve svém rodišti - Kopanském mlýně - a věnoval se spisovatelské činnosti. Zemřel 8. 10. 1899. Psával do Lumíra "Pověsti z okolí pražského", do Mlynáře "Povídky zeleného potoka". Přeložil též několik románů historických od Louisy Miilbuchové a jiných. Psával pod pseudonymem Lilie Milada. Podrobnější rozbor života a díla tohoto spisovatele najdeme v brožuře "Statenice a Černý Vůl" z roku 1999 od Ing. V. Kinského, str. 104.
Ve farní kronice z let 1914-1915 Jakub Bittner píše: Na cestě do Kopaniny potkávám 10-15 žen s nůšemi, které chodí do mlýnů v Kněžívce a Tuchoměřicích pro mouku. Mlynář nechával jedné osobě 5-10 kg mouky. Ano, mlynáři bývali lidé dobrého srdce a za první světové války, kdy byl hlad, lidem pomáhali. Za 2. světové války to bylo poněkud jinak. Mlynáři a sedláci si nechávali za potraviny velmi dobře zaplatit. Ba většinou ani přeplácení penězi neúčinkovalo (říkali, že jich mají dost) a obzvláště od "Pražáků" chtěli zlato a cennosti.
Již v době 1. světové války byl ve Statenicích činný "dramatický kroužek", který občas hrál divadelní představení. Po založení místního sokola 29. 8. 1919 se tento kroužek do Sokola začlenuje. V roce 1921 kupuje Sokol Statenice tzv. panskou louku u Kopanského mlýna, ale v katastru obce Statenice. Louka vklíněná pod šumící háj, vroubená ze dvou stran bublavým potokem, se od té doby nazývá Sokolskou. V kronice čteme: "Veselá pracovní četa ji vyrovná, vyhloubí se nové koryto potoční a naveze a upěchuje se jeviště. Hlediště je po obvodu osázeno stromky." Tak vzniklo přírodní divadlo za Štěpánkovic mlýnem. Ještě dnes žijí ve Statenicích a Tuchoměřicích, ba i jinde, občané, kteří zde jako ochotníci hráli (p. Brant, p. Balák). První představení se hrálo 1. máje 1921. Hrály se "Máje" - veselý obrázek od Robka. Hrálo se neustále. Např. k r. 1925 je záznam, že sokol z Tuchoměřic zakoupil pohádkovou dekoraci, ve které se pořádala pohádková taneční zábava. Také je známo, že když se hrála "Lucerna" , tak vodník vylezl z opravdového rybníka po opravdovém stavidle. Jednalo se o malý rybník v zahradě pod mlýnem. Divadlo bylo umístěno tam, kde dnes stojí chaty tak, že jeviště zasahovalo do prudkého svahu lesního a hlediště bylo na louce, kde jsou chaty. Ještě po roce 1960 byla v lesním svahu betonová budka, kde bývala nápověda. Je známo, že velkým mecenášem, režisérem a sokolem byl právě mlynář Václav Štěpánek. Také zajištoval osvětlení přírodnímu divadlu tak, že traktor poháněl dynamo. Je psáno, že pokračovatel sokola - Osvětová beseda Statenice - zahrála v přírodním divadle v roce 1955 tři kusy. Je nutno napsat, že na této louce se jen nehrálo divadlo, ale Sokolové zde i cvičili a k cvičení zvali hosty.
Na OÚ Tuchoměřice je zachován plán mlýna a pekárny z r. 1933. Po roce 1960 byla ještě ve mlýně zachována velká knihovna a různé staré spisy. Zřejmě se v ní nalézaly i staré tisky, nebot p. Štěpánek ukazoval, kam je za starých časů schovávali. Dnes tu nejsou ani včerejší noviny.
V roce 1984 koupil objekty mlýna od dědičky - družky posledního bezdětného p. Štěpánka - p. Hůla s manželkou. Majitelé se dále mění. V únoru 2013 je rekonstrukce v plném proudu....
Jak na keš?
Stage 1 - start (N 50° 08.152 E 014° 18.663 )
Na výchozích souřadnicích stojíte u Štěpánkova mlýna. Kolik ostrovků je na rybníčku? A máte X.
Stage 2 - studánka Pod javorem (N 50° 08.275 E 014° 18.735)
Jaké barvy je zábradlí?
žluté Y = 2
zelené Y = 3
modré Y = 4
červené Y = 5
černé Y = 6
Keš najdete zde: N 50° 08.(Y-X)(10-X)(Y) E 014° 18.(2*Y+X)(Y-X)(9-X)
DĚKUJI UCTIVĚ ZA NÁVŠTĚVU A PŘEJI DOBRÝ LOV!