Velehrad se nachází mezi výběžky Chřibů 7 km od Uherského Hradiště v jednom z nejmalebnějších koutů Slovácka. Je významným duchovním centrem, místem častých církevních poutí, shromáždění a cyrilometodějských oslav.
HISTORIE: V lidové tradici je obec dosud ztotožňována s hlavním střediskem Velké Moravy. V pramenech 9.-13. století však sídlo tohoto názvu není nikde zmíněno. Nejstarší doklad pro jméno Velehrad je až v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z r. 1131, ale bez bližší identifikace. V roce 1985 se na Velehrad u příležitosti Národní poutě navzdory obstrukcím ze strany státních orgánů sjelo mnohem víc lidí, než bylo za komunistického režimu zvykem (důvodem bylo kulaté 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje a okolnost, že se papež rozhodl udělit velehradské bazilice Zlatou růži). Nedomyšlený projev ministra kultury Klusáka, který označil Cyrila a Metoděje za první komunisty, důsledně vynechával při řeči o nich přídomek svatý a pokusil se dát celé pouti „ten správný politický rozměr“, vyústil v to, že byl ministr z tribuny vypískán a celá akce přerostla v jednu z největších demonstrací odporu proti komunistickému režimu za celé období normalizace.
KLÁŠTER: Velehradský klášter je vůbec první cisterciácký klášter založený na Moravě. Jeho součástí je i bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje, vyznamenaná Zlatou růží (1985), která je nejvýznamnější poutní bazilikou České republiky. Z podnětu olomouckého biskupa Roberta klášter založil moravský markrabě Vladislav Jindřich v blízkosti vesnice Veligradu (dnešní Staré Město u Uherského Hradiště), po níž byl pojmenován. Klášter byl dokončen ve 40. letech 13. století. Vybudován je v pozdním románském slohu, s vlivem rané gotiky. V současné době náleží jezuitům . V lednu 1421 klášter vypálili moravští husité, k jeho obnově došlo až na konci 16. století (mezitím byl obydlen pouze tzv. opatský palác). V průběhu třicetileté války byl klášter zpustošen dvakrát, nejprve sedmihradskými vojsky (1623) podruhé povstalci z Valašska (1626). Po těchto událostech následovala další raně barokní přestavba (1629-1635). V roce 1681 došlo v klášteře ke zničujícímu požáru, který vyústil v rozsáhlou přestavbu konventu a následně (a zejména) kostela, která probíhala na přelomu 17. a 18. století. V roce 1784 byl klášter v rámci Josefínských reforem zrušen. Od té doby kostel působí jako farní, přičemž ale fara k němu byla zřízena až v roce 1825. V roce 1890 klášter získali jezuité, kteří zde mimo jiné zřídili své vyučovací ústavy. Během jejich panování v klášteře byly provedeny dvoje vykopávky (1903-1906 a 1936-1941), jejichž hlavním cílem ovšem bylo vysušení a odvodnění klášterního podzemí. V letech 1935-1939 provedli jezuité rozsáhlé opravy objektu. V roce 1950 byl klášter v rámci Akce K přepaden policií, veškerá jeho činnost byla ukončena a jezuité byli odvlečeni do koncentračních klášterů. V roce 1990 se jezuité do kláštera vrátili a tentýž rok Velehrad navštívil papež Jan Pavel II. Na památku této události na nádvoří před bazilikou vztyčen velký kříž s jeho znakem.
BAZILIKA: Součástí nově založeného kláštera byl i klášterní „kostel Nanebevzetí Panny Marie“, který byl vysvěcen biskupem Robertem na počátku výstavby (27. listopadu 1228). Jeho dnešní plné jméno dnes zní „bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje“). Současnou podobu bazilika získala při rozsáhlých přestavbách, které následovaly na přelomu 17. a 18. století po požáru v roce 1681. Navzdory nim jí však zůstal uchován románsko-gotický charakter. Během přestavby vzniklo 14 samostatných pobočných kaplí, byla zbořena předsíň a západní průčelí (délka baziliky tak klesla ze 100 na 86 metrů) a zcela byla předělána střecha a věže baziliky. Podlaha byla zvýšena na úroveň okolního terénu (v průběhu staletí došlo k navýšení okolí asi o 2 metry) a byly pod ní vybudovány krypty. Po dalším požáru v roce 1719 byly opravy dokončeny a dodána vnitřní výzdoba, na níž se mimo jiné podíleli sochař a štukatér Baldassare Fontana, sochař Carl Johann Steinhaüser a malíř Ignác Raab. Přebudování kostela bylo ukončeno 2. října 1735 slavnostním druhým svěcením. V roce 1927 udělil kostelu papež Pius XI. titul basilika minor. V červnu 1985 obdržela bazilika od papeže Jana Pavla II. Zlatou růži.