Dnes se zde nachází nenápadný řídký lesík, myslivecký posed, divný val a pár jam. Ve středověku zde však bylo "vystopováno" stříbro. S vyhledáváním zdejších ložisek vypomáhali odborníci z nedaleké Kutné Hory, kteří dokázali přítomnost stříbrné rudy vyčíst z náznaků na povrchu. Všímali si jednotlivých druhů bylin a stromů, barvy vody i bahna v potocích, důležitým ukazatelem mělo být ojínění, které nad ložiskem rudy prý vždy nápadně chybí. Stříbro se dolovalo nejen zde nedaleko Číhoště, ale i v okolí u Prosíček, Nezdína, Kynic, Ovesné Lhoty, Dobrnic a v Ledči. Stříbro se vyskytovalo ve zdejších křemenných žilách impregnovaných sirnými rudami. O výnosech tehdejší těžby se dnes již moc neví. Jisté však je, že ledečský pán Burian Ledečský z Říčan, který vládl na Ledči v 1. polovině 16. století se snažil dřívější těžbu obnovit. Těžba se však přestala vyplácet a Burian od dolování upustil.
Posuňme se o jedno století dál. V době třicetileté války (1618 – 1648) tak zbylo v tomto území nejspíš několik důlních hald 
(kopců zeminy), které se zalíbily vojenským velitelům. Těžko říct, zda se o přeformování zeminy na ohrazené vojenské ležení zasloužili císařští nebo Švédové, ale faktem je, že v roce 1643 se zde usadilo císařské vojsko a plenilo široké okolí. Nedaleká Ledeč se tak proměnila v trosky. Osudným byl den 12. června 1643, kdy císařské vojsko Ledeč vydrancovalo a téměř vypálilo. Obyvatelé Ledče vojsko pronásledovali a dohnali je právě až zde, u vojenského ležení, kde došlo ke střetu. Špatně vyzbrojení a v boji nezkušení řemeslníci a sedláci však zle dopadli. Část z nich byla zabita, část těžce zraněna a zbytek byl pro co největší ponížení vysvlečen ze šatů a hnán zpět do Ledče. Silueta obranných valů pak přetrvala na planině několik století. Na začátku 19. století bylo dávné 
opevnění ještě natolik výrazné, že je zachyceno i na mapě z II. vojenského (Františkova) mapování, které probíhalo v letech 1836 - 1852 a jehož mapy byly vypracovány v měřítku 1:28 800. (© 1st (2nd ) Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna © Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz © Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz) Zmíněné mapy najdete na internetových stránkách Laboratoře geoinformatiky Fakulty životního prostředí UJEP http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?z_height=900&lang=cs&z_width=1200&z_newwin=0&map_root=2vm&map_region=ce&map_list=O_11_VI. Do dnešních dnů se v terénu ještě zachoval východní roh valů v provedení umožňujícím obranu flankováním a v mapách časté pojmenování "Na Valech".
Druhým názvem je už vyslovené pojmenování “U Trejbu”. Váže se právě k důlní tradici. Trejb je historické krajové pojmenování žentouru, což bylo zařízení používající se v zemědělství, nebo tak jako zde - v dolech. Šlo o jakýsi rumpál poháněný zvířaty – koni nebo voly, který vytahoval rudu z dolů a tady sloužil k odvodňování šachty. Dolování stříbra se do této oblasti znovu navrátilo v poslední čtvrtině 18. a počátku 19. 
století, kdy zde při silnici na Kynice byly situovány tzv. číhošťské práce. V severozápadní polovině lesíka můžete nalézt několik prohlubní – tzv. obvalů, a malých kopečků – jde o pozůstatky menších šachet. Cílem těchto důlních děl byla tzv. žíla sv. Jana Nepomuckého, která prochází v dlouhé linii od Dobronic až po Nezdín. Na ní byly budovány jednotlivé šachty, které se hloubily jedna vedle druhé, z nich se kopaly krátké boční štoly a když dílo překazila spodní voda, nebo byl prostor vytěžen, budovala se další šachta. Hlavní číhošťská šachta (šachta sv. Jana Nepomuckého) se nacházela dále na severovýchod a dosáhla hloubky asi 70 metrů. 
S odčerpáváním vody či vynášením rudy na povrch zde právě měl pomoci žentour – trejb, jehož vystavění doporučil v osmdesátých letech 18. století hor. rada Rössler. Ve zprávě ze 7. ledna 1782 je popisováno, že číhošťská žíla odkrytá v nynější šachtě sv. Jana Nepomuckého je 3 až 5 stop (= 0,95 – 1,6 m) mocná a na některých místech její mocnost činí až přes jedno látro. Látro je zastaralou jednotkou délky českého původu, která byla používána zejména v hornictví. Velikost látra je odvozena od rozměrů lidského těla a odpovídá vzdálenosti mezi patou a konečky prstů u vzpřímeného člověka s rukama vzpaženýma nad hlavou. Jedno látro odpovídá 2,39 metru. (http://www.jednotky.cz/delka/latro/) Zanedlouho se však číhošťská šachta úplně zatopila. Další těžba se stávala čím dál komplikovanější, až na počátku 19. století zcela ustává. Poslední zprávy jsou z roku 1805.
Šachty byly postupně zavezeny. Do hlavní šachty, která zůstávala dlouho otevřená, byly podle pamětníků házeny zdechliny stovek zvířat po epidemii (snad) slintavky, která řádila v tomto kraji někdy na konci 2. světové války. Poslední pozůstatky důlních děl překrylo zemědělství.
Do dnešních dnů se tak zachovaly jen drobné terénní nerovnosti, několik prohlubní v lesíku U Trejbu a zbytek vojenských valů starých téměř čtyři sta let.
K vlastnímu "lovu": do lesíka lze nejlépe vstoupit od jihu. Kde přesně keš na zadaných souřadnicích hledat poradí hádanka v hintu.Následně vše zase důkladně zamaskujte.
Až potom budete lesík procházet, pamatujte na historické souvislosti: z důvodu vaší bezpečnosti pro jistotu nevstupujte do blízkosti okrouhlých jam (velký pozor dejte na přítomné děti) a obzvláště 12. června se tu nezdržujte po setmění. Údajně se tu objevují nešťastné duše povražděných ledečských měšťanů…