Výroba cihel
Jako první vznikla cihla nepálená (používá dodnes), pálená cihla se datuje do třetího tisíciletí před naším letopočtem. V 17. století byl vynalezen stroj na ražení cihel a konečně v 18. století se objevuje normalizovaná cihla, která měla v českých zemích rozměry 65 x 140 x 290 mm. Ty má i v současné době. Dá se říci, že pálená cihla byla luxusním zbožím, levnějším a velmi častým stavivem byly cihly nepálené a jiné regionálně dostupné různé materiály, kterých bylo v místě dostatek (dřevo, žula, pískovec, břidlice, aj.).
Proces výroby je ve stručnosti tento: hlína se natěží, zpracuje, vytvaruje, vysuší a vypálí. Jednoduše se to sice řekne, ale byl to kumšt.
Hlína se těžila v místě cihelny. Řádně se promíchala s vodou a mohly se začít dělat cihly. Dle různých zdrojů se mohly přidávat do směsi i další příměsi - popílek, piliny, písek, aj. Každá cihelna měla svoji recepturu, cihly se tak mohly svým složením lišit.
Asi nejjednodušším (a také nejpracnějším) způsobem, jak dělat cihly, bylo ruční dusání do dřevěných, nebo železných forem (rámů). Rám se pak odstranil a zůstala vytvarovaná cihla (forma byla zpravidla pro jednu až dvě cihly). Moderním způsobem pak bylo strojní lisování nebo tažení cihel. Jeden ze způsobů je vytlačení přes matrici "nekonečně" dlouhý polotovar, který se pak jen příčně rozřezal na jednotlivé cihly. Dělník, který hnětl hlínu a dělal cihly, se říkalo štokař.
Než cihla putovala do pece, bylo ji třeba zbavit nadměrné vody, tzn. vysušit na minimální obsah vlhkosti. Kdyby se vypálila mokrá, tak by nesnesla rychlý nárůst vypalovací teploty a popraskala by. A navíc by neměla ani dostatečnou pevnost k tomu, aby držela tvar, když se cihly naskládají do pece v řadách nad sebou.
Vyschlé cihly se vypalují v peci. Původní Hoffmannova pec měla kruhový půdorys a komín byl v centrální části. Postupem času byly plně nahrazeny kruhovkami oválnými. I když pec už nebyla kruhová, tak název kruhovka zůstal.
Čekanická cihelna
Objekt cihelny v Čekanicích stával v místě dnešních bytových domů ve Fibichově ulici. Založil ji táborský podnikatel Jan Setuský koncem 19. století, který postavil v Táboře dnešní hotel Slavia a budovu tehdejší pošty. Kromě toho si založil velký obchod se stavebními materiály. Na svých vizitkách uváděl, že prodává: „Suché měkké i tvrdé dřevo stavěcí i k palivu, fošny, prkna, latě, šindele, cihly ke zdivu, tašky, dlaždice, vše z vlastní cihelny, též šamotové výrobky a tašky cementové, výrobky z kameniny a vůbec vše do oboru stavebního spadající.“ Provozoval také zasilatelství, které zřídil ve dvoře nynějšího hotelu Slávia, kde se nacházely sklady stavebního materiálu a paliv, povozy, stáje a později garáže.
Foto: Jan Setunský nejstarší, historické foto z doby kolem roku 1885
Než v roce 1925 zemřel, cihelnu s pozemky v Čekanicích dal synu Jaroslavovi, který ale zemřel v roce 1930 dost nešťastným způsobem. Prý snědl kachnu, která nebyla čerstvá, přiotrávil se a zemřel na srdeční slabost. Cihelna připadla bratru Václavovi, který ji provozoval až do roku 1948. S chodem cihelny mu pomáhal jeho nejstarší syn Jan. V roce 1945, hned po válce, cihelnu převzal a kromě ní si založil stavební firmu s názvem Jan Setunský, civilně autorizovaný stavební inženýr.
Snad cihelna Čekanice
V únoru 1948 byla cihelna znárodněna.
Po ukončení činnosti byly prostory cihelny využívány jako motokrosová trať nebo trať pro bike trial.
V cihelna se postupně zastavuje novou výstavbou. Háječek, který vyrostl na místě, kde se těžila hlína je dnes oblíbeným místem pejskařů, RC modelářů a bikerů.
Keš je umístněna v západní části cihelny, odkud je hezký výhled na město. Je určena především k výměně kindersmetí všeho druhu.
Ještě lepší výhled na vlakové nádraží, nádrž Jordán a Tábor si můžeš užít z bývalé vodárny (waypoint). POZOR: Z vodárny bezdomovci ukradli odvětrávací komíny, po kterých zbyly díry do vodárny. Tak ať někam nespadnete.
POKUD MÁTE JAKÉKOLI FOTOGRAFIE STARÉ CIHELNY, BUDEME VÁM VDĚČNI, KDYŽ JE PŘIDÁTE DO LOGU
Zdroj:
http://taborsko.webnode.cz/products/jan-setunsky-moji-predci-menili-tvar-tabora-110-let1/
http://www.fabriky.cz/coajak/coajak_cihla.htm
archiv Šechtl a Voseček