Současná situace
Zvonička na Novém Hradci Králové na křižovatce ulic Blodkova a Brněnská stojí na pozemku, kde měl být vybudován sbor Církve československé husitské. Vedle dřevěné zvoničky se nachází kameny z památných míst naší země, které měly být v jeho základech (podobně jako u Národního divadla). K realizaci stavby však nikdy nedošlo. A tak tam zůstala jen zvonička, kameny, lavička a menší parčík volně přístupný veřejnosti.
Historie
V roce 1933 se objevila myšlenka na stavbu Husova sboru na Novém Hradci Králové, a proto vznikla Jednota pro postavení Husova sboru církve československé. Při založení měla Jednota 46 členů. O rok později, tedy v roce 1934, byl touto Jednotou zakoupen pozemek pro zamýšlenou stavbu, který byl následně oplocen a osázen.
Roku 1936 byla na zakoupeném pozemku postavena Husitská zvonička. Jak píší dobové dokumenty, „zvonička byla dílem lásky a nadšení místních příslušníků církve československé“. K slavnostnímu odhalení došlo 1. června 1936. Zvonička měla dva zvony. Jeden na památku Mistra Jana Husa, druhý na paměť místních občanů, kteří padli za 1. světové války. Na zvony bylo darováno mnoho kovu i peněžitých darů. Jména dárců byla sepsána do dvou sběracích listin, které byly umístěny ve dřevěných hlavicích zvonů. Váha zvonů byla 42 kg a 80 kg. Byly ulity panem Václavem Šafaříkem. Skalku pod zvoničkou tvořily kameny z památných míst české vlasti. Při odhalení zvoničky jich bylo 40 (a další měly ještě přibýt) a měly se použít do základů zamýšleného sboru (podobně jako u Národního divadla). Nápis s touto informací byl vryt do kamene z Domažlic.
V následujících letech sháněla československá církev finanční prostředky pro stavbu sboru.
Roku 1949 odkoupila náboženská obec církve československé na Novém Hradci Králové od Jednoty pro postavení Husova sboru na Novém Hradci Králové parcelu se zvoničkou.
V roce 1954 získala náboženská obec povolení od stavebního obvodu na stavbu sborového domu na této parcele. Problémem byly ale finance. Náboženská obec na Novém Hradci Králové neměla dostatek vlastních finančních zdrojů, proto se obrátila na jiné náboženské obce s žádostí o půjčku. Takovýto postup byl členům obce schválen.
Dalším problémem, vedle financí, se ukázal projekt budovy sboru. Roku 1955 se skupina výtvarníků při Kulturní radě církve československé vyjádřila k projektu tímto posudkem: „Při projektu bylo přehlédnuto několik základních požadavků církevní liturgie a projekt rovněž nevyhovuje plně dnešnímu pojetí architektury a stávajícím směrnicím pro výstavbu. Dispozičně nevyhovující předsíň se nedá při daném řešení výtvarně zvládnout tak, aby tvořila důstojný vstup do liturgické síně. Zřízení absidy odporuje liturgii církve československé. Chybí vhodná místnost pro mládež a nedělní školu. Chybí oblékárna pro duchovního. Architektonicky je budova příliš roztříštěna ve hmotách a celkovým vzhledem neodpovídá svému církevnímu charakteru. Dvouramenný kříž není symbolem naší církve. Závěr: V podobné formě nelze projekt doporučiti k realizaci a pokládáme za nutné jeho úplné přepracování s přihlédnutím k Směrnicím pro výstavbu sborů církve československé a stávajícím předpisům a nařízením pro projektování a provádění staveb.“
Vedle budovy sboru měla stát i fara. Avšak i zde nastaly problémy s financováním a s projektem.
Ani jedna ze zamýšlených staveb nebyla nakonec realizována. Náboženská obec na Novém Hradci Králové začala roku 1963 řešit co s parcelou „U Zvoničky“. Rada starších navrhla odprodej, protože naděje na stavbu byla nepatrná a s udržováním pozemku vznikaly potíže.
Nicméně pozemek se zvoničkou zůstal v majetku církve československé husitské až do dnešní doby. Z dobových materiálů se ještě dozvídáme, že například v roce 1967 byl obnoven plot kolem této parcely a roku 1970 byla postavena nová branka ke zvoničce. K důležitým úpravám tohoto místa došlo v roce 1973, kdy Technické služby města Hradce Králové požádaly o výkup malé části tohoto pozemku a o povolení vstupu na pozemek „U Zvoničky“ v důsledku rekonstrukce Blodkovy ulice (výstavba kanalizace a následná oprava vozovky). Projektová dokumentace navrhovala rozšířit Blodkovu ulici o vložený řadící pruh a chodník, který byl situován na církevním pozemku. Proto byl nutný odkup. Celá akce byla nakonec zdárně realizována. Investorem těchto úprav byly Technické služby a ty musely také splnit podmínky, ke kterým se zavázaly, jako například:
• Po skončení prací na vozovce provede investor nové oplocení pozemku ze strany Blodkovy ulice a ulice Brněnská tak, aby byl zachován jednotný vzhled oplocení. Oplocení bude provedeno na betonové podezdívce.
• Stávající živý plot bude v celé délce oplocení zrušen a po skončení výstavby opětovně vysázen.
• Vstup na pozemek bude zachován vsazením nové branky pro pěší, která bude osazena, tak aby situačně navazovala na vnitřní uspořádání pozemku (přístup ke zvoničce) a stávající branka bude přemístěna do těsného sousedství pozemku, na němž stojí dům č.p.24.
• Po skončení prací bude parcela znovu zaměřena dle skutečného stavu.
Všechny slíbené podmínky však ve skutečnosti nebyly realizovány. Nebyl obnoven například živý plot.
K poslední rekonstrukci zvoničky došlo v 80. letech. Jednalo se hlavně o ukotvení a zabezpečení dřevěného kmene zvoničky, aby nedocházelo k jeho uhnívání. Problém byl vyřešen tak, že se dřevěný kmen u země odřízl a nahradil železnou trubkou, která se zabetonovala do země a nad zemí vyčnívá ještě asi do výše jednoho metru. Při této rekonstrukci pamětníci očekávali, zda se v zemi nenajde bedna, ve které má být ukryta zemina z Kostnice, z místa upálení Mistra Jana Husa. Jednalo se o dar německé evangelické církve, který byl do Hradce Králové poslán po druhé světové válce. Bohužel se nález nenašel. Avšak je nutné podotknout, že při této rekonstrukci se odkrývala pouze malá část zeminy kolem zvoničky. Takže je ještě velká šance, že zmiňovaný dar bude zakopán v širším okolí od zvoničky.
A jak to u zvoničky vypadá dnes, se sami přesvědčíte, až půjdete pro kešku. Podle dohody církve československé husitské s městem Hradec Králové se o pozemek, který sice patří církvi, stará město.
ZDROJ: archivní materiály Církve československé husitské