Nedlouho poté, co jsem se přestěhoval do zdejšího kraje, dělal jsem jednoho sobotního deštivého odpoledne čistku na půdě domu. Přitom jsem pod nánosem letitého prachu objevil za trámem zastrčený, jako by zapomenutý kufřík. Zvědavost mi nedala, tak jsem jej oprášil a snesl dolů s půdy. Otevřel jsem víko – a na dně na mne vykouklo pár zažloutlých letitých novin, prastarých časopisů a v kůži vázaná kniha. Začal jsem listovat knihou, když tu na mne z ní vypadla starobylá pohlednice.
Chvíli jsem ji zkoumavě prohlížel a najednou mne něco divného praštilo do očí. Na obrázku poklidná atmosféra letního odpoledne – a světe div se, prý v nedalekých mšenských lázních – ovšem to nejpodivnější: kolem lázeňských domů si to frčí „lázeňská dráha“! - Že jste o ni nikdy neslyšeli? Já také ne, ačli nejsem starousedlík a domorodec!
Jen to ve mně, jedinci zvídavém, vzbudilo zvědavost ještě větší. Začal jsem tedy pátrat, jak to vlastně bylo, kdy a proč se lázeňští hosté vozili drahou, kudy, odkud, kam. Otazníky se mi hlavou jen rojily. Ale kde se jen zeptat? Kde začít pátrat?
Pátrání bylo dlouhé a k poznání vedla cesta předlouhá a klikatá. Všichni pamětníci pomřeli, jediný psaný zdroj možných informací, jak jsem později pracně zjistil, lehl popelem při požáru místního oblastního archivu. Nakonec jsem narazil na jednu dobrou duši, jenž mne nasměrovala na emeritního profesora kišiněvského Státního polytechnického institutu Krutislava Tomislavoviče Korolského, kde by snad mohly být v jeho soukromém archivu uchovány z oné doby nějaké prameny, neboť páně profesorův děd si do mšenských lázní jezdil léčit reuma.
Nějakou dobu trvalo než mi pan profesor odpověděl. Přišla mi poštou vcelku tlustá obálka s tuze zajímavým povídáním a hromádkou obrázků.
Tudíž vězte tu historii neuvěřitelnou a prachem věků a zapomnění zasypanou – rád se s vámi o ni podělím:
Jak patrno z běžně dostupných pramenů o rozvoji lázeňství v obci, největšího kvasu dosahoval lázeňský ruch na přelomu 19. a 20. věku. Již v 80. letech předminulého století praskaly lázeňské pavilony doslova a do písmene ve švech. Ba situace před koncem dekády se důsledkem stále rostoucího věhlasu zdejších léčebných domů stávala již naprosto neúnosnou. 
Do Mšeného proudily davy zdravíchtivých nemocných. Chromí přijížděli, aby po pár týdnech odhazovali berle a hole. Anšto nebylo lze nafouknouti kapacitu lázeňských budov, vedení lázní bylo donuceno přistoupit k oč rychlejšímu, o to rasantnějšímu řešení nadálé situace. Rozhodlo se vyhledat v okolí nějaký vhodný, dostatečně velký a nepříliš vzdálený objekt, jenž bylo by lze za výhodných podmínek pronajmouti a posléze snad i pro ubytování hostí zakoupiti. Po nějakém čase hledání padla volba na velkou budovu na okraji jedné obce poblíž. Po poměrně krátkých a úspěšných jednáních nakonec byla dne 3. dubna 1888 uzavřena smlouva o pronájmu. Do konce roku pak byla budova zakoupena. Hned následujícího roku začal provoz ve prospěch lázní. A tu vystoupil z temnot náhlý problém, jenž v zaujetí pro věc nebyl až tak dobře dosud promýšlen: jak dopraviti obecenstvo z přespolního objektu k léčebným kúrám? Pomoc se zdála zpočátku jednoduchá – selský povoz, lépe možná bryčka koňmi tažená, raději snad i více kusů. Řečeno – vykonáno. V krátkém čase. Ovšem záhy se ukázalo, že natřásání chorých po hrbolatých cestách k jejich zdravotnímu stavu nepřidá, ba dokonce se počaly šířiti chýry, že choří již tak rychle své hole neodhazují jak dříve. Pověst a věhlas lázní zdály se již býti v ohrožení. I dali moudří hlavy dohromady – a lázeňská dráha byla na světě. Tedy pro lepší pochopení – vozíky jezdící po kolejích, avšak animální silou koňskou poháněné. Během následujících jarních měsíců roku 1890 vykonána politická pochůzka, položeny koleje – drahou podřipskou dopraveny vozíky i koně. To už bylo něco dočista jiného! Žádné kodrcání, jen občas zaržání kobylky či plesknutí jejího lejna na koleje. Dráha slavila jednoznačný úspěch. Je tedy o to s větším podivem, že bohužel přes veškeré úsilí se nepodařilo vypátrat její průběh. Snad jej v mnohem pozdější době setřely scelující se lány a rozšiřující se silnice, po nichž koleje dráhy převážně vedly.
Uplynulo zase několik roků – a tep lázeňského života za ten čas opět o něco zrychlil. Svět vstoupil do nového století – a tak se pomalu ukázalo, že přece jen ty kobylky nejsou už zase až tak ono. Zvláště poté, co mnohá města je vyměnila za dráhu onačejší – považte, elektrickou! A nebyla to jen Praha (1891). Městskou dráhu dostaly i průmyslová města Liberec (1897), Ústí (1899), Jablonec (1900) či Most (1901). Ale i mnohá lázeňská místa vycházela svým hostům vstříc – vozy elektrické dráhy se rozjely kolem kolonád v Teplicích (1895), Bad Schandau (1898) i Marienbadu (1902). A to už bylo pro mšenské poslední kapkou v poháru trpělivosti: Když mohou mít Němci ve svých lázních elektrickou dráhu, proč by ji nemohli mít ve svých lázních mšenských i Češi. Vedení lázní tedy zkusilo oslovit slovutného vynálezce Křižíka, zda by něco takového pro ně nevymyslil a v místě nepostavil, když stavěl své elektrické dráhy na lecjakých místech Království českého. Po krátké době došel do Mšeného dopis, z něhož nebyli místní hodnostáři moc moudří, ni potěšení. Ba mnohá mrzutost z psaní učencova vyvstala. Střízlivý technik se snažil osvětlit nesmyslnost elektrické, ba jakékoliv pouliční dráhy v tak malém místě, jakým jsou mšenské lázně. Rozumnější prý je raději postavit v místě novou, velkou budovu, považte. Ale to zase nechtěli slyšet na vedení lázní, neboť časem si již na svoji “lázeňku“, jak jí familierně přezdívali, zvykli – a ona se i stala jistou atrakcí, jistým lákadlem lázní, jež dodávalo místu velkoměstský glanc a šmrnc. Co naplat – bylo nutno zkusiti uspět u někoho jiného. V tom čase se proslýchaly zprávy o nadějném technikovi, badateli, mysliteli, vynálezci a univerzálním géniovi odněkud ze Sudet. Snad že prý Cimrman se jmenuje. „Třeba u něj bychom mohli pochodit“, říkali si Mšenští. A skutečně po pár týdnech vystupuje věhlasný vynálezce s kufříkem v ruce na mšenském nádraží. Proběhla jednání, plácnuto si, zapito. Projekt elektrické dráhy se rozběhl – a za pár měsíců se elektriky rozjely po Mšeném.
Provoz čile fungoval řadu roků ku spokojenosti lázeňských hostů. Jistým útlumem byl zasažen během první světové války, ačli v přespolním objektu byl zřízen lazaret pro raněné vojíny a elektrická malodrážka se užívala k jejich dopravě od vlaku ze mšenského nádraží. Ještě se poté nakrátko podnik probral z letargie – a dokonce byly i objednány v Praze u Ringhoffera nové, větší a luxusnější vozy. Náhle však jak blesk z jasného nebe přišla nečekaná zpráva. Černý pátek a krach na new yorské burze. Světová krize již byla v plném proudu, když dorazily objednané vozy. To už měli lidé ale dočista jinší starosti. A tou dobou končí zprávy o provozu... - Jak, za jakých okolností a kdy došlo k demontáži zařízení a rozprodeji vozidel, se již nepodařilo zjistit. Jisto jest, že po další válce se již po Mšeném a okolí nenacházejí po zmiňované technické raritě pražádné stopy.
Vlastně to ale až tak není docela pravda, jak se dalším vyšetřováním ukázalo. Přece se jen možná někde nějaká památka na někdejší slávu dochovala...
Děkuji za velkou pomoc při pátrání prof. Dr. Tech. Krutislavu Tomislavoviči Korolskému, jakož i dalším nejmenovaným zde pomocníkům.
***
K vlastní keši
Finálka keše se nachází na souřadnicích:
N 50° 2 B . (H-G) (A-F) (J-I)' - E 014° 0 (D-E) . (C+F) (C-J) (C-E)',
když příslušná písmena A-J získáte na místě stage. Zde naleznete dvě zlatohnědá čísla ABCD a EFGH umístěná na červeném podkladu. Platí přitom, že ABCD>EFGH.
Dále je třeba na místě zjistit bílé dvojciferné číslo IJ v modrém poli.
Nyní nutno ještě zodpovědět otázku, kterak se dostati z výchozích souřadnic na stage.
Nuže stage se nachází na souřadnicích:
N 50° 2 (M-L) . R (K-W) V' - E 014° 0 N . P (U-T+O+R-K) (Q+S-N)'
Hodnoty k dosazení za příslušná písmena získáte po vašem prověření ze základních znalostí o tramvajové dopravě:
K značí počet tramvajových provozů v ČR v současnosti.
Hodnotu L získáte ciferací data vyjetí první elektrické tramvaje na světě.
M odpovídá číslu z označení základního typu tramvaje ČKD Tatra, jíž se vyrobilo nejvíce kusů na světě.
N svou hodnotou odpovídá počtu pražských tramvajových vozoven.
O získáme ciferací roku vzniku první elektrické tramvaje v Čechách.
P je totožné s počtem písmen v názvu českého města, kde tramvaje jezdí na dvou různých rozchodech.
Q odvodíme ciferací provozního napětí plzeňské tramvajové sítě.
R udává počet tramvajových sítí s meziměstským provozem.
Zciferujeme-li datum ukončení tramvajového provozu v Ústí n. L., získáme hodnotu S.
Hodnota T vyplyne z počtu zrušených tramvajových provozů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
U má stejnou hodnotu jako je počet písmen v názvu města, kde byly místy položeny pro tramvaj koleje, ale nikdy tam tramvaje nejezdily.
Jedním z nejrozsáhlejších a nejsvéráznějších tramvajových provozů na našem území byly Ostravsko-karvinské úzkorozchodné tramvajové dráhy. Délka tratí v době největšího rozmachu čítala několik desítek kilometrů - ciferací tohoto čísla se dopídíme k hodnotě V.
W je totožné s počtem písmen v názvu města s nejrozmanitějším tramvajovým vozovým parkem (12 typů).
A jak to všechno bylo doopravdy se lze dozvědět po ověření finálových souřadnic.
Ověření souřadnic stage:
Ověření souřadnic finále:
Nevkládejte prosím k logu fotografie!
Pocet návštevníku: 