Vrchní Orlice (Hohen Erlitz) je připomínána již v r. 1567, jako samostatnou obec roku 1603. Rozkládá se na obou březích pravostranného přítoku Divoké Orlice, Hadinského potoka. Její domy byly umístěny na svazích v několika výškových úrovních, přístupné cestami, vedoucími po vrstevnici obou svahů. Na téměř každý dům navazoval pás polí, vedený šikmo po svahu tak, aby byla zmírněná strmost svahu. Toto je patrné ještě dnes podle pásů stromů a porostu na dřívějších mezích.
Obživu zdejšího lidu přinášelo tkalcovství, přadláctví, zemědělství a řemesla. V „Průvodci výstavou pro řemesla, hospodaření a domácí práce“ v Bartošovicích r. 1929 jsou uvedeni vystavovatelé z Vrchní Orlice – kovář, zámečník, kolář, umělecký truhlář a včelař. Ve středu obce kromě kostela byla škola, hostinec, kovárna, mlýn, statek a kovářství. Škola byla jednotřídní. Její budova byla stejná velikostí i vzhledem, dá se tedy předpokládat, že byla postavena přibližně jako v Bartošovicích, kolem r. 1895.
Z těchto staveb se do dnešní doby zachoval poničený kostel Sv. Jana Nepomuckého, postavený r. 1708 – 12 Karlem Rheinem z Rokytnice, který se později zabil pádem z lešení při stavbě kostela v Neratově. Dále kovárna (rekreace, čp. 077), kolářství (čp. 078), hospodářská část statku a trosky mlýna. Ostatní stavby, tak jako drtivá většina v údolí Divoké Orlice, byly po odsunu německého obyvatelstva zbořeny. Občané byli národnosti převážně německé, jejich počet klesl na přelomu 19. a 20. století, kdy se lidé pro bídu z venkova stěhovali, a po 1. světové válce. V r. 1876 zde bylo 402 obyvatel, 1886 – 439 ob., 1926 – 239 ob., 1930 – 239, 1938 – 203 ob.
Z Vrchní Orlice vedl kamenný most přes Divokou Orlici do pruského Marienthalu se sochou Sv. Jana Nepomuckého, kterou vytvořil v r. 1811 sochař Johan Hermann. Po 2. světové válce byl most i se sochou odstřelen.
V r. 1938 byl zde henleinovci postřelen a záhy zemřel dozorce finanční stráže Josef Navrátil. V r. 1946 byl na místě tragédie odhalen pomník, vytvořený dle návrhu profesora reálného gymnázia v Kostelci nad Orlicí Antonína Militkého.
V době od konce 2. světové války byla drtivá většina domů zbořena, kostel, hřbitov a drobné památky jako kapličky, sochy a kříže v krajině zpustošeny a rozkradeny. Několik málo chalup slouží k rekreaci, o víkendu tato místa oživují chalupáři, po celý týden mládež ze Sdružení Neratov, které zde má hospodářství. Ani po více než padesáti letech příroda nezakryla stopy po tragédii, která postihla naše pohraničí v r. 1938 a pak po r. 1945. Na rozvaliny narážíte na každém kroku. Přesto návštěva tohoto romantického údolí stojí za to, v každém ročním období.
(Výše uvedený text o Vrchní Orlici je přepisem článku Petra Zámečníka: Vrchní Orlice, ves téměř zaniklá, In: Horský kurýr, roč.13, č. 7-8, Rokytnice v Orlických horách 2003, s. 10.)
Zdroj a další informace: http://www.orlickehory.net/mista/vrchorlice.htm