-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Related Web Page
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Když se řekne: Těžba uranu v Čechách, každého hned napadne Příbram nebo Jáchymov. O Tachovských dolech vědí jen místní, odborníci a fanoušci geologie. Stop po těžbě uranu zde naštěstí už moc nenajdete. V letech 1946-2000 se zde vytěžilo 9% celkového množství vytěženého uranu v ČR. To je skoro 10 tisíc tun kovového uranu.
Západočeskou těžební oblast postupně tvořila ložiska Zadní Chodov, Vitkov II, Dyleň a další drobná terciální ložiska Svatá Anna, Vítkov I, Hlinné (Lhota), Panský vrch, Cech sv. Víta, Horní Ves, Svatý kříž, Březí, Oldřichov, Pernolec, Bezděkov, Bor u Tachova a Borek.
Tato ložiska byla od roku 1948 až do konce devadesátých let důležitou uranovou produkční oblastí. Byla zde postupně těžena významná ložiska Zadní Chodov, Vítkov II a Dyleň. Průzkumně a bez většího ekonomického efektu též ostatní menší ložiska. V letech 1946 až 2000 bylo v našem státě vytěženo celkem 107 080 tun uranu, z toho byl podíl západočeské těžby 9% (Příbram 38%, Rožná 18%, Stráž 15%, Hamr 11%, Jáchymov 6%, Horní Slavkov 2%, průzkum 1%).
Ložisko Dyleň leželo v těsné blízkosti německých hranic a jeho okolí je budováno komplexem metamorfovaných hornin moldanubika Českého lesa. Zrudnění bylo vázáno na dislokační zóny ssv. směru. Rudná tělesa měla tvar dvou zploštělých sloupů s rozměry po úklonu a směru desítky až stovky metrů, mocnost od decimetrů do jednotek metrů. Sloupy dosahovaly do hloubky 1226 m. Mineralizace byla tvořena coffinitem, branneritem a v malém množství uranitem. Průměrný obsah kovu ve vytěžené rudnině byl celkově 0,14% kovového uranu. Těžba zde probíhala v letech 1965 až 1991 a bylo vytěženo 1100,5 tun kovového uranu.
Ložisko Zadní Chodov bylo situováno rovněž v metamorfitech moldanubika Českého lesa asi 1 km západně od kontaktu s borským masivem. Zrudnění bylo vtroušeninové až hnízdovité a dosahovalo a dosahovalo do hloubky 1250 m. Zrudnění bylo podobné jako v ložisku Dyleň, navíc se vyskytovaly uranové černi, uranové slídy a zippeit. V Zadním Chodově se těžilo od roku 1952 do roku 1992 a vytěženo bylo 4150,7 tun kovového uranu. Ložisko bylo objeveno v roce 1952 autogama průzkumem a postupně bylo vyhloubeno 5 jam s celkovou metráží 4246 m a vyraženo celkem 33,4 km komínů, 116,5 km překopů a rozrážek a 50,9 km chodeb. Pater zde bylo 28. Na ložisku nezbyly žádné zbytkové zásoby uranu, jámy jsou zasypány a jejich ústí překryta kovovými mřížemi a oplocena.
V podobné geologické pozici jako Zadní Chodov se poněkud severně nacházely drobné výskyty Panský vrch, Cech sv. Víta a Horní Ves, jižním směrem pak Svatý kříž a dále více na jihu výskyt Pernolec.
Ložisko Vítkov II bylo našim největším ložiskem ve variských granitoidech. Ložisko bylo situováno uvnitř borského masivu v porfyrické hrubozrnné žule. Zrudnění bylo vázáno na výplně a alterované okolí puklinových systémů a dislokací. Bylo převážně vtroušené a hnízdovité, soustředilo se do čtyř rudných sloupů, z nich jeden (jižní) nevycházel na povrch. Zrudnění (0,124 %) dosahovalo do hloubky 800 m a mineralizaci tvořil uranit, brannerit, coffinit a uranofan. V letech 1961 až 1990 se vytěžilo 3972,6 tun uranu v kovu. Ložisko bylo objeveno v roce 1960 emanačním průzkumem s hloubkou sond do 1 m. Dobývání bylo hlobinné hornickým způsobem s výjimkou povrchových partií centrálního rudného sloupu, který byl do hloubky 20 m dobýván povrchovým lomem. Byly vyhloubeny dvě jámy a dvě průzkumné šachtice s celkovou metráží 1757 m, vyraženo 43,3 m komínů, 58,7 km překopů a rozrážek, a 24,3 km chodeb. Pater zde bylo 17. Na ložisku již nejsou žádné zásoby uranu, jáma Vítkov II je zatopena, ostatní díla ústící na povrch jsou zasypána.
Kromě ložiska Vítkov II se uvnitř borského masivu nacházejí drobné rudné výskyty Vítkov I (těžba 1962 až 1964, vytěženo 1,7 tun z hloubky do 200 m), Oldřichov (vytěženo 0,5 t z hloubky do 250 m) a Lhota (těžba 1989, vytěženo 5,6 tun z hloubky do 250 m).
Při východním kontaktu borského masivu s metamorfity Tepelské plošiny se nachází ložisko Svatá Anna. Zrudnění se vyskytovalo pouze v amfibolitech, bylo čočkovité a žíly byly mocné od 0,2 do 1 m. Ložisko bylo sice rudně bohaté, avšak relativně malé a nevýznamné. V letech 1967 až 1972 bylo vytěženo 115,8 t z hloubky do 200 m.
V metamorfovaných břidlicích Barandienu se nacházejí rudné výskyty Lom u Stříbra, asi 2 km severně od okraje kladrubského masivu. Těžebně se výrazně neuplatnily, v rámci průzkumu bylo vytěženo jen 0,7 tuny kovového uranu z hloubky do 237 m.
Průzkumné práce na všech lokalitách Západních Čech byly prováděny radiačním průzkumem, což u jiných kovových rud není možné. Měření byla prováděna orientačně letecky, poté upřesňována měřením z projíždějících terénních automobilů. Detailní určení rudonosných poloh se provádělo v kopaných rýhách hlubokých asi jeden metr a nakonec pak vrty jak z povrchu, tak i uvnitř důlních děl. Takřka všechny evidenční zásoby uranových rud byly vytěženy.
Dopady na životní prostředí
Důlní díla na Tachovsku, ve srovnání s jinými těžebními lokalitami, nemají naštěstí výrazně negativní dopad na životní prostředí.
Areál dolu Dyleň je po ukončení těžby zalesněn, porost se dobře ujal a stopy po těžbě v rozsáhlém lesním masivu mizí. Odval byl přepracován na kamenivo pro výstavbu silnic. Ekologickou zátěží v této lokalitě byl pouze rybníček se zbytky po čištění důlních vod, který byl v rámci sanace dolu vyčištěn. Z bývalého důlního díla nyní žádná voda neuniká.
V důlní oblasti Zadní Chodov byly odvaly rovněž zpracovány na kamenivo a použity při výstavbě dálnice Plzeň – Rozvadov, nevyhovujícími podíly byly zasypány propadliny a rušená důlní díla. Po likvidaci dolu a jeho zatopení se objevil nečekaný výtok důlních vod s velmi vysokým obsahem uranu a radia. Problém byl řešen rozšířením dekontaminační stanice, která zadržuje 90% výtoku důlních vod a pracuje s velmi vysokou účinností a je pod stálou kontrolou. Čistá voda odtéká do Hamerského potoka. V devadesátých letech zde bylo provedeno Britským národním úřadem pro radiační ochranu kontrolní měření, při kterém nebyly zjištěny významné hodnoty radionuklidů v životním prostředí.
V dole Vítkov II byl hlušinový odval odtěžen a zpracován na kamenivo. Celý areál byl zakryt biologickou vrstvou a zalesněn. V provozu zůstávají jen objekty související s čištěním oplachových vod. Zde byly největší problémy s výtoky kontaminovaných vod špatně zatamponovanými vrty po zatopení ložiska, které ohrožovaly kvalitu vody v řece Mži. V roce 1995 byla provedena sanační opatření, která únikům zabránila. Přesto byla v areálu ponechána a zakonzervována dekontaminační stanice pro případ event. havárie. Dlouhodobý monitoring již neprokazuje zhoršení kvality vody ve Mži.
Místa důlních prací v ostatních méně významných lokalitách již v terénu ztěží najdeme. Odvaly byly vesměs rozvezeny, jámy zasypány a důlní provozy zbořeny.
Ing. Milan Šrotýř zpracoval volně podle publikace:
Rudné a uranové hornictví České republiky. Anagram, Ostrava 2003.
Additional Hints
(Decrypt)
An bxenwv xenwr yrfn, cbq mrzv, i bpuenaarz xbibirz cynfgv cebgv enqvbnxgvivgr.