Přerovská hůra není místo, kde potkáte davy turistů. Není to ani místo z turistických bedekrů. Ale má hlubokého genia loci - až tam budete, poznáte to sami. Holý vrchol hory nabízí unikátní dálkové výhledy. Z parkingu sledujte žlutou turistickou značku KČT, pohybujte se výhradně po cestě (Jižní svah hůry je chráněnou přírodní památkou – Evropsky významnou lokalitou Natura 2000). Značka je jediný vhodný přístup bez hustých porostů a vysokých travin. Nahoře se zajděte podívat také na posed s výhledem (viz.waypoint).
Přerovská hůra (v minulosti také Bílá hůra, 237 m) je stolovou horou tyčící se nad středočeskou obcí Přerov nad Labem. Je krajinnou dominantou, která převyšuje své okolí o více jak 50 metrů. Společně se Semickou a Břístevskou hůrou tvoří trojvrší Polabské hůry.
Na Přerovské hůře se nachází neodkryté pravěké a raně středověké hradiště. Vrchol hůry byl obývaný již v době bronzové (nálezy keramiky kultury lužické, knovízké a slezské). Existence hradiště je spojována s osídlením keltskými a následně slovanskými kmeny. Rozkládá se v místech nazývaných Na Šancích. Hradiště bylo na většině obvodu chráněno příkrými srázy, od východu i uměle vybudovanou fortifikací.
Na fotografii vidíte Břístevskou, Přerovskou a Semickou hůru pohromadě
Na ploše jsou dva systémy opevnění. Na východním svahu jsou patrné terénní vlny po fortifikaci, která se pravděpodobně skládala z vnějšího příkopu a valu, za kterým byl vyhlouben vnitřní příkop a postaveno vnitřní opevnění. Tato linie přepažuje prostor v jeho nejužší části. Archeofyzikální měření, ověřující charakter opevnění vnitřní části hradiště, bylo realizováno v roce 1995 a opakováno v roce 2007. Podle posledních výzkumů bylo hradiště obehnáno jedním výrazným valem se dvěma vnějšími předpříkopy.
Opevnění je dnes patrné jen jako zvlněný terén, za nímž se skrývá plocha o rozloze zhruba tří hektarů, Josef Ladislav Píč udává rozlohu vnitřní části za západním opevněním 62 měr, tedy téměř 12 hektarů a plochu předhradí, za kterou považujeme prostor mezi východním a západním opevněním, odhaduje na 100 měr - tj. přes 19 hektarů.
 
Hradiště se těšilo zájmu archeologů už od druhé poloviny 19. století. Píč zaznamenal na východní straně hůry vnější fortifikaci patrnou jako příčný příkop a val; v délce necelých sto metrů přepažovaly návrší od stráně ke stráni. Rozsáhlý archeologický průzkum provedl Lubomír Šnajdr, který na ploše necelého hektaru nalezl keramiku mladší a pozdní doby bronzové a pořídil první plánek. Podle něj stály na východní straně hůry dva valy, mezi nimiž byl vyhlouben příkop. Torza valů a příkopů byly v 90. letech 20. století podrobeny důkladnému povrchovému průzkumu, leteckému snímkování a následnému geofyzikálnímu průzkumu. Val prokazatelně tvořil nejen kámen z podloží, ale také jiné, přepálené materiály.
Z plochy hradiště pocházejí nálezy z několika pravěkých období, není však zřejmé, jestli ve všech byla Přerovská hůra opevněna. Keramika kultury lužické, knovízské a slezské bývá spojována spíš s existencí neohrazeného osídlení. Opakované sběry historických materiálů a letecký průzkum hradiště provedli zejména Martin Gojda a Roman Křivánek.
|