Nechci nikoho zatezovat sáhodlouhým popisování jak a z ceho se vory stavely, kudy se po českých zemích a za jejich hranicemi plavily a kdo, kde a kdy na nich plul. Tyto údaje je mozné zjistit jednak v encyklopediích a také na různých stránkách, voroplavbe venovaných. Mým úkolem je vám priblítit dejiny vorarství na rece Otave a seznámit vás se zajímavými místy v okolí. Navíc je u nás bohuzel vseobecne rozsírený nesvar, necíst listingy kesí (obzvláste v prípade, ze jsou hodne obsáhlé), pokud to není bezpodmínecne nutné k jejich odlovu. Ale prece jenom alespon malé seznámení s tím, coze to ten vor vlastne byl.
Vor, tedy správne receno pramen, se obvykle skládal ze 4-10 "stráfů" (tedy samotnych vorů), podle délky dreva a hlavne obtíznosti jednotlivých úseků. Vedoucí voru se nazýval "vrátný". K provozování zivnosti musel mít rádné oprávnení (tzv. "patent") a byl na prvním voru, který se po nem také nazýval, vpredu u levého vesla. Na pramenu byli dále dalsí 2-3 plavci, pokud byl kratsí ze 3-4 vorů a az osm, kdyz se splavoval pramen slozený z deseti vorů. Plavec u zadního vesla se nazýval "zadák", nebo také "brzdař", protože krom vesla ovládal u mensích pramenů, kdyz bylo zapotrebí také "srek", neboli vorarskou rucní brzdu. Na pravé straně pak stával pacholek, který měl za úkol pomocí svého vesla drzet vor v proudnici. Na obtízných úsecích vypomáhali také pomocný plavci, kterým se ríkalo "vejplavka". Kazdý pramen musel být oznacen dvema cedulemi o rozmerech 1x1 metr, jedna se jménem vrátného a druhá s názvem firmy.
Dejiny voroplavby na jihoceských rekách jsou stejne staré, jako osídlení techto koncin. První zmínky o pravidelném plavení jsou z konce devátého století naseho letopoctu a kolem roku 1000 doplouvaly pravidelne vory az do Prahy na Výton. Z roku 1130 je pak první doložitelná zmínka o vybírání cla z plaveného dříví. Vetsina ceských panovníků ve stredoveku, a predevsím pak Karel IV, plavení dríví vsemozne podporovali. V roce 1590 pak vydal Petr Vok první plavební řád pro voroplavbu. Koncem 18. století byla všeobecně zavedena svobodná voroplavba. Josef Schwarzenberg, stavitel dvou velkých plavebních kanálů, obdržel v roce 1801 privilegium na plavení dřeva do Prahy, které v roce 1861 i po prodloužení vypršelo a nebylo obnoveno. Místní plavba po Otavě pokračovala dál, zejména v období velké kůrovcové kalamity v 70. letech 19. století. V průbehu 50. a 60. let minulého století vsak voroplavba, predevsím díky stále se rozvíjející automobilové a zeleznicní nákladní doprave, postupne ustávala. Úplný konec pak zamenala výstavba vltavské kaskády. Poslední vor před napuštěním nádrže Orlík byl na Otavě splaven 12.9.1960.
Dolní tok reky Otavy byl vzdy voroplavbe zaslíbený kraj. V okolí jsou husté lesy plné kvalitního dreva, reka tu má ideální spád, ne prílis prudký a ani ne prílis kamenité koryto a navíc v místech prímo pod keskou, smerem k hradu zvíkov ji prehrazoval mohutný jez, který vzdouval hladinu reky az k Annenským proudům pod Stedronínem. Ty ostatne byly krom jezu samotného, asi jediným plavci obávaným úsekem. Drevo se od tud plavilo predevsím na Zdákovskou pilu, ale také az do Prahy.
Poeticnost starých casů, plaveckých hospod, prevoznických chalup a tvrdá chlapská práce vorarů zůstala uz jen ve vzpomínkách a písních, jako je treba
"Vstávej má milá"
Vstávej má milá, uz je den bílý, já uz jsem mel mít, síf nalozený.
Má milá vstala, snídani dala, jeste me k sífu doprovodila.
Neplac má milá, nejsi tu sama, jsou tu sífari, jsem tu taky já.
Ref: Hejbá se to hejbá, u starýho mlejna, trese se to trese, jak ta siska v lese.
Kdyz jsme prijeli k prvnímu proudu, má milá chtela za sífu dolů.
Kdyz jsme prijeli k prvnímu jezu, má milá pravila, já tady slezu.
Kdyz jsme prijeli na ten druhý jez, své milé pravím, tak se jeste svez.
Ref: Hejbá ...
Kdyz jsme prijeli ke Smetiprachu, aby do toho tisíc rarachů!
A tam na jezu Standa Filip stál, na svou krídlovku pekne vyhrával.
Potom vyvalil velkej sud piva, vsechno se smeje, vsechno to zpívá.
Ref: Hejbá ...
Kdyz jsme prijeli k tej Svatej Anne, Fousek tam honil zenský ze stráne.
Kdyz jsme prijeli ke Stedronínu, stará Stedronská plíla burínu.
Kdyz jsme prijeli k tý Mosovici, starej Stedronský mával cepicí.
Ref: Hejbá ...
Pod Vedamovem starej Stofl stál, jak nás uvidel, fousama práskal.
Starej Brabenec jak to uslysel, kseft dal Vánovi, sám na vandr sel.
Jak jsme prijeli pod Biricku, volali na nás zenské, zastavte chvilicku.
Ref: Hejbá ...
Kdyz jsme prijeli k hradu Zvíkovu, u Smrtů meli plnou hospodu.
Spolecnost se tam pekne bavila, pri harmonice krásne zpívala.
Kdyz jsme prijeli tam k tomu Jelci, Horejsí prevázel hokyne s vejci.
Ref: Hejbá ...
Kdyz jsme prijeli k tý Letosici, bylo videt krásnou vesnici.
Krásná vesnice jsou Nevezice, jsou tam devcata hezký velice.
Kdyz jsme prijeli k tomu Zdákovu, Pavlícek házel hosty ze schodů.
Ref: Hejbá ...
Kdyz jsme prijeli pod zámek Orlík, Vána zarazil do sífu kolík.
Kdyz jsme prijeli k Velkýmu Víru, Vávra spravoval ve strese díru.
Kdyz jsme prijeli k tý Radave, vrátný nám spadl z voru po hlave.
Ref: Hejbá ...
Kdyz jsme prijeli k tomu Podskalí, vrátní tam byli vsichni ozralí.
Kdyz jsme prijeli k tomu Kamejku, vrátnej zakricel, tahej ty bejku!
Pak jsme prijeli stastne do Prahy, prestoze byly cestou nástrahy.
Ref: Hejbá ...
Krom místa, kde je ulozená kes, je v okolí spousta zajímavých míst spojených nejenom s vorarskou historií. Alespon nekteré z nich rozhodne doporucuji navstívit. Vsechny i s popisem najdete mezi waypointy.
Zbývá poprát príjemný odlov a u nejaké kese Ahoj
