Kaštanovník
Kaštanovník setý (Castanea sativa Mill.) nazývaný též kaštanovník jedlý je opadavý listnatý strom z čeledi bukovitých (Fagaceae). Jedlé kaštany kupodivu nejsou příbuzné s těmi nejedlými, které rostou na stromech jírovce maďalu, který patří do řádu mýdelníkotvarých (Sapindales), kdežto jedlý kaštan do řádu bukotvarých (Fagales).
Popis
- Strom kaštanovníku setého dorůstá výšky 20–25 m a má širokou vejčitou korunu.
- Tloušťka jeho kmene někdy přesahuje až 2 m. Dožívá se věku 1000 let, někdy i víc.
- Borka je v mládí hladká, olivově hnědá, která se časem mění v hnědošedou rozpukanou.
- Listy jsou na větvičce uspořádané střídavě, list na vrcholu větvičky je největší. Mají tvar podlouhlé elipsy. Každý postranní nerv na listu je zakončený ostnem. Svrchu jsou listy tmavě zelené a zespodu světle zelené.
- Kvete v květnu a v červnu. Je to rostlina jednodomá; květy jednodomé a jednopohlavní; rostlina je převážně cizosprašná = lépe plodí, pokud je dva a více stromů.
- Plody jsou po 2–3 v pichlavém obalu, který puká čtyřmi švy.
- Semena (kaštany neboli maróny) jsou lesklé, tmavě hnědé a dozrávají v září. Semena jsou jedlá, jí se po upečení nebo uvaření, obsahují hodně škrobu, cukru a bílkovin.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ka%C5%A1tanovn%C3%ADk_set%C3%BD
Dobrá rada
Kaštany se dají připravovat krátkým opečením na horké plotně nebo v troubě. Četl jsem, že se dají vařit a v minulosti se z nich v časech nouze dokonce mlela mouka a pekl chléb. A určitě se dají najít i jiné recepty na přípravu. Nic z toho jsem ovšem nezkoušel. Za to jsem zkusil je péct, a proto mám pro vás dobrou radu. Před tepelnou úpravou kaštany na špičce nařízněte nebo se vám stane jako mně, že Vám budou v troubě explodovat.
O keši
Keš se nachází v lese v Horušickém polesí u cesty značené zelenou turistickou značkou. Místo je nedaleko silnice 338 mezi Horušicemi a Chvaleticemi. Na místo se dá bez problému dostat pěšky nebo na kole po zelené turistické značce či po neznačných lesních cestách ze silnice 338 či silnice 2 (Praha – Pardubice) nebo z obcí Horušice, Zdechovice či Morašice.
Lesní cesta je bez problému sjízdná (houbaři a jiní návštěvníci lesa obvykle nechávají svá auta kousek od místa keše), takže není problém zajet autem až přímo ke keši a to ze silnice 338 (z druhé strany už je to spíš pro teréňák nebo ještě lépe traktor).
