Sumne Boskovice 02 - Nemocnice Traditional Geocache

Druhá ze série keší věnovaných moderní architektuře v Boskovicích, volně navazující na seriál České televize - Šumná města, kterou provází architekt David Vávra. Stavba v pořadu zmíněna nebyla, přesto by v této sérii (už jen za příběh) měla mít také svoje místo.

Touto keší bych Vám rád přiblížil docela obsáhlý příběh stavby, která nevznikala zrovna lehce. Stavby, která je brána ve městě jako samozřejmost, ale ne vždy tomu tak bylo. Pro mnohé z nás je nedílnou součástí města - zejména proto, že převážná část obyvatel města (možná i velké části zdejšího kraje) právě zde poprvé spatřila světlo světa. Zdá se však až neuvěřitelné, že od myšlenky zřízení veřejné nemocnice, po její otevření zde uplynulo neskutečných třicet let. Také myslím není moc známá informace, že finální podoba této budovy vyšla z rýsovacího pera autora velké většiny moravských nemocnic – architekta Miroslava Spurného a významně v průběhu let do vývoje projektu zasáhl i rodák z nedalekého Třebětína - architekt Bedřich Rozehnal.

Příběh nemocnice se začal psát víceméně už před sto lety, kdy Boskovice měly, podobně jako řada jiných měst a mnohdy i větších vesnic, svůj špitál. Tyto však v průběhu doby zanikly a pouze ty ve větších městech zůstaly zachovány a později se transformovaly v nemocnice. Boskovice tak již roku 1828 mají svoji, obcí zřízenou, nemocnici. Roku 1890 pak jako chorobinec bývá uváděn dům č.p. 33 Horní předměstí, který bychom dnes lokalizovali na křižovatce ulic Sokolská, 17. listopadu a Havlíčkova v místě, kde stojí telefonní budka. Svojí kapacitou však už nemohl koncem 19. století stačit. Zejména šíření nakažlivých nemocí (tyfus, cholera, mor atd.), přinutilo městské zastupitelstvo vážně uvažovat o zřízení izolační nemocnice. Tehdy hrabě Mensdorff-Pouilly nabídnul zastupitelům k přestavbě vlastní sýpku, nalézající se na okresní silnici vedoucí do Jevíčka. Nakonec však izolační nemocnice byla postavena na parcele číslo 532 (dnešní nám. 9. května)

Situace ne nezlepšila ani na začátku 20. století – městu se nedostávalo lůžek a péče byla často závislá na provizoriích. To vedlo k tomu, že v roce 1930 (při příležitosti 80. narozenin T. G. Masaryka) byl zřízen „Fond pro vybudování veřejné okresní nemocnice pro politický okres Boskovický“. Občané byli vyzváni formou veřejné sbírky k zaslání příspěvků, což se setkalo s neobyčejným pochopením.

V následujících letech se už ale stavba nemocnice začala komplikovat. Boskovice totiž nebyly zdaleka jediným městem, které usilovalo o vybudování zdravotnického zařízení. Zemský výbor Moravskoslezský začal v roce 1932 zpracovávat obsáhlý plán výstavby pěti nových nemocnic, které měly vzniknout v Novém Městě na Moravě, Telči, Břeclavi, Těšíně a ve Frýdku. V Boskovicích ani v přilehlém okolí v té době nebylo žádné větší nemocniční zařízení (městská nemocnice má pouhých dvacet lůžek a chorobinec Milosrdných bratří v Letovicích padesát). Nejbližší veřejné nemocnice byla v Brně, Poličce, Prostějově a Svitavách. Menším nemocničním zařízením nemělo být nadále přiznáno právo veřejnosti a měly být postupně rušeny. Zdravotní péči odpovídající moderní době měly zabezpečovat jen větší nemocniční komplexy, kam pacienty měla svážet stále rozvětvenější autodoprava (až na vzdálenost 50 i více kilometrů).

V roce 1936 se na městskou radu 14. května obrátili manželé MUDr. Antonín Mareš a MUDr. Marie Marešová s žádostí o povolení výstavby domu s lékařskými ordinačními místnostmi, operačním sálem a odpovídajícím příslušenstvím. Povolení jim bylo vydáno a na rozdíl od stavby okresní veřejné nemocnice byla také stavba úspěšně realizována – viz. Šumné Boskovice 01 – Marešova vila.

V roce 1938 se Okresní zastupitelstvo v Boskovicích usneslo zřídit nemocnici a uložilo Okresnímu výboru podniknout urychleně patřičné kroky – minimálně zařadit náklady do rozpočtu na rok 1939. Městská rada byla požádána o návrh vhodných lokalit, na kterých by k výstavbě mohlo dojít. V úvahu přicházely nejen pozemky vlastní, tedy pozemky městského úřadu, ale i pozemky soukromých vlastníků.

Ve snaze zabezpečit nestranné a především maximálně odborné posouzení vybraných lokalit oslovil starosta města Jan Salava brněnského akademického architekta Arnošta Weisnera. Za povšimnutí zde stojí, že zejména v první fázi výstavby nemocnice (vytipování místa a příprava projektu), která však v této podobě nebyla realizována, se zde angažovali význační architekti evropského významu - Ernst (Arnošt) Wiesner, Bohuslav Fuchs a Bedřich Rozehnal. Všichni tři byli úzce spjati s Brnem a jejich progresivní stavební projekty výjimečně ovlivňovaly tehdejší architekturu.

•U Městských jatek - označeno za nevýhodné, neposkytovalo větší stavební možnosti a navíc příliš otevřené působení klimatu od západu a z části i severu
•U Vinohrádků - vyhovovalo svojí otevřeností k jihu, pozitivem byla i již zbudovaná komunikace, jako obtížné se pak jevily nutné rozsáhlé terénní úpravy
•U nemocenské pojištovny - vyhodnoceno jako dobré
•U zemské vychovatelny (Pod zemskou vychovatelnou) jako stavebně velmi dobré
•Dva dvory – místo označeno jako ideální; po stránce stavební, zdravotní i estetické – dle Wiesnera zde je překrásná vyhlídka, lesy, vysoká poloha, možnost koupání, které jsou tu spojeny v harmonický celek.

V návaznosti na tyto kroky byl vyzván zemský úřad k ustavení odborné komise pro výběr staveniště. I přes vyvíjenou aktivitu, se nepodařilo odbornou komisi v roce 1938 ustavit. Teprve 30. ledna 1939 se v Boskovicích schází zástupci Zemského úřadu v Brně, Okresního úřadu v Boskovicích, zástupci Města Boskovice a architekt Bedřich Rozehnal. Na místě samém pak tato komise zavrhuje variantu „Dva dvory“ pro odlehlost od města, obtížný přístup a především spodní vlhkost. Jako jediné možné jeví se nově vytipovaná lokalita na Horním předměstí tzv. „Čížovky“ a lokalita na Dolním předměstí „U Vinohrádků. Obě místa byla uznána jako vhodná - komise však upřednostnila variantu „Na Čížovkách“. Byla navržena jako nemocnice s kapacitou 160 lůžek.

S blížící se realizací se začaly objevovat různé nabídky na vypracování projektu i vnitřního vybavení nemocnice. Inženýrská komora navrhovala mimo jiné např. tyto architekty – Dr. Ing. arch. Adolfa Liebschera (profesor České vysoké školy technické v Brně), Ing. arch. Karla Kepku a Ing. arch. Oskara Pořísku (autor „staré“ Nemocnice v Bohunicích). Svoje služby nabízel i také Ing. arch. Vít Obrtel z Prahy (autor chirurgického pavilonu Vsetínské nemocnice).

Vypracováním projektové dokumentace byla nakonec pověřena projekční kancelář ing. arch. Bedřicha Rozehnala (rodáka z Třebětína u Letovic). Situaci však komplikoval začátek druhá světové války a také dosud nevyřešený problém s projektem výstavby nové dálkové silnice, která tak s nemocnicí bezprostředně souvisela. Proto teprve v březnu 1940 může architekt uvědomit Okresní úřad o tom, že je vypracovaný model nemocnice, který je připraven k cestě do Boskovic (foto modelu níže). Následně se v červnu 1940 sešla odborná komise, která projekt hodnotila. Stavba, respektive projekt Okresní veřejné nemocnice byl shledán po vyhovujícím a bylo rozhodnuto vypracovat realizační dokumentaci jednotlivých pavilonů. Hlavní pavilon byl navrhován jako skelet s výplňovým zdivem a proto se ve zprávě dodává, že k jeho realizaci bude možno přikročiti teprve v době, kdy nebude nouze o armovací železo.

V průběhu druhé světové války a především na jejím konci nemocniční zařízení okresního formátu Boskovicím a přilehlému okolí logicky scházelo. Výstavba se však stále odkládala. Nová snaha města o vybudování nemocnice započala ihned po skončení druhé světové války.

V září 1945 došlo k zásadnímu rozhodnutí Zemského národního výboru v Brně, který se na své schůzi usnesl dát souhlas k vybudování nové Okresní všeobecné veřejné nemocnice v Boskovicích. Pro novostavbu nemocnice II. stupně se 400 lůžky je však vybráno profesorem architektem Bohuslavem Fuchsem nové místo v lokalitě „Na Rovné“. Místo samotné bylo prohlédnuto a označeno za vhodné také zástupci UNRRA. Ing. arch. Bedřich Rozehnal označil tuto novou lokalitu jako stavebně daleko obtížnější, než původně zamýšlenou variantu na „Čížovkách“.

Zmiňované nedostatky vedly k tomu, že výstavba nemocnice byla sice zařazena do dvouletého plánu pro rok 1947, ale byla dotována částkou pouze 1 milion Kč. Tato částka byla, s přihlédnutím k celkovým finančním požadavkům na provedení hrubé stavby (30 mil. Kčs), tak malá, že prakticky znemožňovala souvislejší stavební činnost. Stavba poté nebyla z rozhodnutí Ministerstva techniky i Ministerstva zdravotnictví zařazena do pětiletého plánu – což prakticky znamenalo zastavení jakékoliv pracovní činnosti. Ministerstvo zdravotnictví pak ještě neočekávaně vyhlásilo, že nové nemocnice mají být vybudovány dle směrnic Společenstva Československých nemocnic v Praze jako blokový typ a nařídilo Zemskému výboru vypracovat nový projekt, kde bude upuštěno od původně zamýšleného projektu pavilonového typu. Dle těchto nařízení měla nemocnice obsahovat celkem 320 lůžek.

Veškeré práce i vynaložené finanční prostředky v lokalitě „Rovná“ (vznikla zde dodnes funkční kompletní příjezdová cesta, kterou později využila místní „obalovna“) se rázem jevily jako ztracené a zbytečně vynaložené. Situace byla o to absurdnější, že paralelně budované nemocnice ve Vyškově, Dačicích i Hodoníně byly již v hrubé stavbě provedeny. Rok 1949 byl tímto rozhodnutím z hlediska stavebního pro nemocnici ztracen. V měsíci říjnu byla navíc opětovně otevřena otázka samotného umístění nemocnice. Koncepce lokality „Na Rovné“ byla zavržena pro odlehlost od města a nově bylo vytipováno staveniště na pozemcích, které byly původně určeny pro stavbu škol. Jednalo se o parcely v katastrálním území Boskovice - Dolní předměstí, které byly v majetku města.

Ministerstvo zdravotnictví došlo k závěru, že v Boskovicích je třeba vybudovat minimálně nemocnici II. typu, tedy nemocnici okresní se 400 lůžky. V úvahu přicházela dokonce i nemocnice oblastní s 800 lůžky. Vznikaly nové a nové komise se stále se měnícími předsedy a členy a tím se termín výstavby stále odsunoval.

Přesto, že se výstavba nemocnice Boskovice dostávala poněkolikáté na tzv. „druhou kolej“, byl Československým stavebním závodům Stavoprojekt Brno zadán Krajským národním výborem Brno projektový úkol na Nemocniční komplex v Boskovicích. S tímto rozhodnutím však nesouhlasil Okresní národní výbor v Boskovicích, který na své schůzi konané v květnu 1950 přijal usnesení, v němž žádá krajský národní výbor, aby vypracování plánů pro stavbu okresní nemocnice bylo zadáno ing. arch. Bedřichu Rozehnalovi (pro tuto volbu mluvilo to, že architekt se projektování zdravotnických zařízení věnuje řadu let, mimo jiné pracoval na projektu již na konci třicátých let a po válce projekt přepracovával a zná poměry stavby velmi dobře). Přesto byl Stavoprojekt Brno potvrzen jako projektant stavby.

V této době se pak o svoji nemocnici hlasitě poprvé přihlásilo také Blansko… Z výhledového plánu rady krajského úřadu z roku 1951 tedy vyplývalo, že se stavbou nemocnice v Boskovicích mělo být započato roku 1953, naopak se stavbou nemocnice Blansko o rok dříve, tedy roku 1952. O dva týdny později však rada KNV v Brně rozhodnutí ruší a časový sled výstavby obou staveb zaměnila. V Boskovicích se mělo tedy začít stavět v roce 1952 a v Blansku v roce 1953. Oficiálně to bylo odůvodněno rozdílnou připraveností obou stavenišť.

Na začátku května 1952 byl předložen koncept zastavovacího plánu, který vycházel z projektu Ing. arch. Spurného (projekční oddělení Stavoprojektu) - což byla ale v podstatě pouze vylepšená verze již tehdy realizované nemocnice v Rokycanech (foto níže) od autorů Ing. arch. M. Kleina a Ing. arch. J. Mojžíše. Týden nato pak byl jeho projekt schválen. Tato realizace bohužel spadá do doby, kdy se v architektuře ponejvíce prosazují tendence socialistického realismu a Nemocnice tak byla zasažena historizujícími vlivy s ideologickým podtextem a neudržela si čistý, funkcionalistický výraz předchozích projektů (zejména B. Rozehnala).

Vlastní vypracování projektové dokumentace se ale velmi zpozdilo a tak byla výstavba zahájena až v březnu 1954 a stavbu prováděl Průmstav n.p. Brno. Stavbu pak bohužel i nadále provázela řada dalších komplikací – např. agresivní spodní voda, nepřízeň počasí, nedodržování termínů jednotlivých subdodavatelů, atd.

Nemocnice byla slavnostně otevřena 26. října 1958, tedy skoro třicet let poté, co tehdejší Okresní zastupitelstvo schválilo založení fondu pro stavbu nemocnice. Poliklinika byla uvedena do provozu 15. prosince 1958, jednotlivá lůžková oddělení byla zprovozněna postupně, v době od 17. prosince do 31. prosince 1958. Okresní nemocnice s poliklinikou byla ve své době moderním zdravotnickým zařízením s 350 lůžky, ordinacemi odborných lékařů, ambulantními odděleními, včetně zubního, okresní transfúzní stanicí, registraturou a administrativní budovou OÚNZ.

Dispozičně je původní areál vyřešen velmi dobře - u hlavního vstupu (A) jsou vlevo i vpravo jednotlivé ambulance a oddělení praktických lékařů (1) - pacient nemusí složitě hledat při běžném ošetření "svého" doktora po celém areálu nemocnice. Pokud je třeba podrobnějšího vyšetření, pokračuje pacient v navazujícím krčku komplementu(2) kolmém na oddělení ambulancí. Je zde umístěn např. centrální rentgen, centrální laboratoře, chirurgický trakt, nebo operační sály. Páteří celé nemocnice je logicky vždy její lůžkové oddělení (3), které je provozně nejvzdálenější od hlavního vchodu, rovnoběžně s křídlem ambulance. Okna lůžkového oddělení jsou orientována na jih - je tedy zaručeno i příjemné prostředí po dobu rekonvalescence. Lůžkové oddělení má také v případě dílčích vyšetření k dispozici křídlo již zmíněného komplementu. Současně s nemocnicí byla postavena i hygienicko–epidemiologická stanice (4), samostatná lékárna, garáže pro sanitní vozy (5) a v neposlední řadě také hospodářský trakt se zázemím nemocnice (6). Později pak byl přistavěn blok jižní přístavby (7) a oddělení odborných ambulancí s nově umístěným ředitelstvím (8)

Studoval v Brně na Fakultě architektury u Bohuslava Fuchse, Bedřicha Rozehnala a Jiřího Krohy. V letech 1949-1982 pracoval ve Stavoprojektu Brno. Jeho tvorba vycházela z funkcionalismu, který dále rozvíjel zejména pod vlivem Le Corbusiera. Navrhoval kulturní a správní budovy, specializoval se především na nemocniční stavby, v nichž navázal na tvorbu Bedřicha Rozehnala. Dále navrhoval také rodinné domy, rekreační chaty a interiéry.

•BRNO - Administrativní budova BVV; Brno (1960) - 1
•BOSKOVICE - Nemocnice (1958)
•VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ - Nemocnice (1965) - 6
•BRNO - Přístavba onkologického ústavu; Žlutý kopec 7 (1966)

•PARDUBICE - Vysoká škola chemická (1957)
•SOKOLOV - Nemocnice (1961)
•PLZEŇ - Fakultní nemocnice (1964)
•BRNO-BOHUNICE – projekt areálu univerzity v Brně-Bohunicích (1983)
•MIKULČICE - Památník Velké Moravy (1987)

Narodil se 2. 6. 1902 ve Střebětíně (nyní Třebětíně) u Letovic. V letech 1922-31 studoval architekturu na brněnské technice. Roku 1938 zakložil vlastní architektonickou kancelář v Brně. V roce 1945 byl jmenován profesorem architektury na Vysoké škole technické v Brně (1956 získává hodnost doktora technických věd a řád Za zásluhy o výstavbu). V letech 1960 - 1962 byl nespravedlivě vězněn. Poté pracoval jako vědecký pracovník na Universitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně, kde od roku 1966 vedl Kabinet tvorby životního prostředí. V roce 1968 byl plně rehabilitován a vyznamenán Řádem práce, vrací se jako profesor architektury na stavební fakultu VUT v Brně. Od roku 1969 byl vedoucím Ústavu tvorby životního prostředí VUT v Brně. Roku 1973 odchází do penze. V letech 1973 - 84 byl zaměstnán v projektovém oddělení Krajského ústavu národního zdraví v Brně. Zemřel 11. 6. 1984 v Brně.

Architekt se soustředil zejména na projektování nemocnic a zdravotnických zařízení. Jeho velkoryse koncipované horizontální objemy nemocnic nezapřou vliv Le Corbusierova funkcionalistického období, jsou však doplněny architektovým osobitým výtvarným talentem. Jeho tvorba bývá nazývána lyrickým funkcionalismem. Jako jako jeden z mála tvůrců 20. století de specializoval na zdravotnickou architekturu a zásadním způsobem změnil standard tehdejšího nemocničního prostředí. Ve svých vrcholných realizacích zdařile skloubil elegantní funkcionalistickou estetiku s vědeckým přístupem k nemocničnímu provozu i s důrazem na psychologické působení na pacient. Svým dílem nejen definoval pojem „moderní nemocnice“.

•LETOVICE - Rodinný dům s provozovnou J. Daňka; Čapkova 8 (1928-29) - 1
•BRNO-TUŘANY - Rodinný dům s obchodem B.Pazdery; Podlipná 133 (1930-31) - 2
•BRNO - Léčebný ústav "Dům útěchy" na Žlutém kopci v Brně (1934-35 /spolupráce s V. Fischerem/ - 3

•BRNO-BOHUNICE - Zemská klinická nemocnice (1948)
•BRATISLAVA - Klinická nemocnice (1949)
•BRNO - Univerzita J. E. Purkyně v Brně (1962)

Vzhledem k tomu, že v této lokalitě nebyla kolize s jinou další cache, bylo možné uložit krabičku jako tradiční cache a najdete ji tedy na výchozích (zadaných) souřadnicích.
Upozorňuji jen na návštěvní hodiny nemocnice (14 - 17 h), kdy bude třeba zvýšené opatrnosti při odlovu - v tuto dobu je zde pochopitelně zvýšený výskyt mudlů, kteří se kolem pohybují. Z tohoto důvodu příliš nedoporučuji odlov s malými dětmi, ktré by mohly cache prozradit. Na místě se pak stačí jen pozorně podívat.

Na místě se chovejte pokud možno co nejvíce opatrně a nenápadně - až zde budete, tak jistě pochopíte.
Cache otvírejte a zavírejte OPATRNĚ a vracejte ji prosím NA STEJNÉ MÍSTO, ze kterého jste ji vzali!
Na místě uložení krabičky ještě jednou upozorňuji na případné mudly!