Proč Tichá? Říká se, že snad proto, že okolní kopce a hory obec vždy chránily před silnými větry a bylo zde tišeji než jinde; pravděpodobnější verze ale je, že svůj název obec získala podle protékajícího potoku Tichávka.
Kde se obec rozkládá? Obec Tichá se nachází v oblasti „Přírodního parku Podbeskydí“, v nadmořské výšce 355 metrů. Katastrální území obce vyplňuje celou severní část Frenštátské kotliny.Západní hranici tvoří tok řeky Lubiny, na severu se dotýká lesnaté stráně Kazničova a odtamtud uhýbá katastrálnímu území Kozlovic. Na východní hranici se stýká s Kunčicemi pod Ondřejníkem. Jižní hranice katastrálního území se pak téměř dotýká budov Frenštátu pod Radhoštěm.Středem obce od východu na západ se táhne hluboké údolí potoka Tichávky, jehož břehy osídlili naši předkové v době první kolonizace. Nejvyšším bodem je vrchol Tichavské hůrky (544 m n. m.) na jejímž jihovýchodním úbočí vyvěrá vápenatý pramen známý jako Tavertinová kaskáda.
Kdy byla obec založena? Tichá patřila vždy k největším obcím bývalého hukvaldského panství, které bylo součástí Markrabství moravského. Sice se obec nemůže pochlubit zakládací listinou nebo jejím opisem, není však pochyb o tom, že vznikla v posledním desetiletí 13. století a tzv. Malá Tichá (dnešní dolní konec obce) zřejmě v prvních letech 14. století. První dochovaná písemná zmínka pochází z roku 1359.
Kdo stál v čele obce? V čele každé vsi, od jejího založení, stál svobodný a dědičný fojt, někde zvaný i rychtář, jako prodloužená ruka vrchnosti a zároveň zástupce poddaných vůči ní. O prvním tichavském fojtovi se žádné dochované prameny nezmiňují. První zmínka je až v opisu listiny z roku 1539, kterou vydal olomoucký biskup Stanislav Thurzo pro tichavského fojta Jana Šlosara. Předpokládá se, že potvrzuje práva, která získal nám neznámý tichavský fojt už v době založení vsi.Svobodným a dědičným však zůstalo tichavské fojtství pouze do roku 1556. Tehdy bylo přeměněno na fojtství zákupní, což znamenalo, že mohlo být se souhlasem vrchnosti prodáváno (i dědicům). Důležité ale bylo tzv. laudemium, což znamenalo, že deset procent kupní ceny musel nový fojt odvádět vrchnosti. Tato povinnost zůstala nejen tichavskému fojtovi až do roku 1848.Po Janu Šlosarovi se fojtem stal podle zákupní smlouvy jeho syn Mikuláš. O tichavských fojtech konce 16. a celého 17. století se dochovaly jen neúplné informace, takže není možné přesně stanovit ani jejich posloupnost. Jisté je, že od začátku 17. století se v držení tichavského fojtství vystřídaly tři rody – Petrův, Vojtkův a Parmův.
Obec a přírodní katastrofy – Jak ovlivnily obec? Co zničily? Dávné prameny hovoří o tom, že požáry v Tiché, které ničily usedlosti, byly nejmenším nebezpečím. K největším požárům patří ten z roku 1964, kdy při letní bouřce shořel dřevěný kostel sv. Mikuláše.
V historii obce podstatně větší škody způsobil vodní živel - rozvodněná Tichávka spolu s řekou Lubinou. Jedna z prvních ničivých povodní byla zaznamenána v červnu roku 1668, o tři roky později 23. července 1671, pak řádila další. Povodně se této obce nevyhýbaly nikdy. Povodeň z 60. let 20. století dokladují i fotografie. Velká voda se přivalila v červenci 1966 a způsobila nemalé škody. Koryto Tichávky nedokázalo odolat náporům silného živlu a voda, kde mohla, rozlila se do zahrad, polí, dvorků a bohužel i domů.
 |
 |
|
Povodeň v červenci 1966
|
Povodeň v červenci 1997
|
O bývalé tichavské továrně, jejím zakladateli. 
Kolem roku 1859 se ve zdejším kraji zpracovávala bavlna a tkalo bavlněné zboží. V roce 1866 se ručním tkaním zaměstnávalo ve Frenštátě a okolí 3 325 osob – tkalo se na 2 233 ručních stavech.A právě v tomto roce, tedy 1866 se do Tiché přistěhoval frenštátský občan Josef Parma (* 1824 - + 1887) s manželkou Marií (* 1827 - + 1883). Zřejmě se již ve Frenštátě p. R. zabýval tkalcovstvím, neboť ihned po přistěhování začal v novém bydlišti provozovat manufakturu: zatím to nebyla továrna, ale obyčejná chalupa, kterou upravil na dílnu, a kde se tkalo na ručních stavech. Bylo to v budově č. 255. Pracovali pro něho i místní tkalci, majitelé ručních stavů.Po deseti letech nechal Josef Parma postavit velkou dílnu s parním pohonem, což byl zárodek budoucí tichavské tkalcovny. Kotelna byla malá s nevysokým čtyřhranným komínem (15 – 18 metrů), se stojatým parním strojem spřaženým s vodním kolem o průměru 5m.Josef Parma nejenom provozoval továrnu, ale kupoval i pozemky (sousední role a části rolí, chalupy s pozemky, např. domek č. p. 71 za 2.300 zlatých v roce 1874 s výmazem v Gruntovní knize), takže se stává i statkářem.
To již do hospodaření zasahuje jeho syn Leopold (* 1849 - + 1918), který se oženil s dcerou statkáře a starosty na Ostravici Arnoštou Pavliskovou. Díky věnu nevěsty a výnosu z továrny, se výroba od 80. let rozšiřuje: staví se nová strojovna s novým parním strojem, nové sály pro tkalcovské stroje; od roku 1890 je zde již bělírna, úpravna a mandlovna. Budova má postupně dvě dvouposchoďová křídla a hlavní budova je dokonce třípatrová. V roce 1900 to byla již velká továrna s výkonným parním strojem a asi 120 tkacími stavy.
Co se vyrábělo? Vyráběly se různé mušelíny, šifony, pikety, polopikety, barchety, flanely, kepry, damašky, gradle, plachtoviny, sypoviny apod.
TRAVERTINOVÁ KASKÁDA
Travertinová kaskáda se nachází na jihozápadním úbočí Tichavské Hůrky (s nejvyšším bodem 544 m n. m.), na pravém břehu říčky Tichávky a je součástí přírodního parku Podbeskydí. Jedná se o unikátní geomorfologický a geologický útvar, který je od 1. července 1988 vyhlášen chráněnou přírodní památkou. Leží v nadmořské výšce 340 – 400 m n. m., výměra je 1,26 hektarů.
UKÁZKA ZDEJŠÍ MLUVY
Strašidla za starych časuf
Lidě něskaj něvěřa ani na Panaboha, nětak na strašidla, ale naši stařenka se nam dušovali, že strašidla na vlastne oči viděli. A něbyly to edem strašidla, ale aj basrmani, ohnivaci, žgoli, klekanica, mory, meluzina, zaklete dušičky a všelijaci inči barchanti. Po odzvoněňu klekaňa chodila po dědině klekanica a něraz pohonila děcka, kere ešče něbyly na pelechu. Polednica chvalabohu u nas něchodila.
