KABÁT ANEB VODNÍKOVA LÁSKA
Je tomu již dávno, co vodník Boreč tady musel bojovat s čertem. Že o tom nic nevíte. No, mám to také jen z vyprávění, ale třeba na tom špetka pravdy bude. Kdysi tudy chodily slečinky z Osenického kostela zpět do Hejkovic, jak se kdysi Ujkovicím říkávalo a u Borečovského rybníka na ně mládenci z Rokytňan číhali, protože domů je tehdy doprovázet nesměli. Boreč je zprvu jen tajně pozoroval, ale jak už to bývá, i on se do jedné sušinky zamiloval. Sama stála nad hladinou rybníka a kamÍnky po ní házela žabky a pak ve spěchu ke vsi zmizela. Dlouze dumal, má li se té krásce zjevit, ale spousty nocí probděl, aniž by si odvahy dodal. Po létu a podzimu přišla tuhá zima a Boreč se v tůni jara dočkat nemohl. Dávno byl již odhodlaný zbavit se svých výčitek, že té modrooké panence o svých citech vědět nedal. Další a další den smutně pozoroval padající sníh a k Hejkovicům vyhlížel a zpět do tůně zalézal.
S jakou radostí pak seděl na vrbě , kdy sluníčko již hřálo, ani vědět nechtějte. Neděle se dočkat nemohl a již od středy pozoroval cesty na všechny strany. Když ráno viděl procesí jdoucí od Hejkovic, div, že z vrby nespadl, jak se ji snažil mezi ostatními poznat. Ale marně. Smutně opět skočil do vody a dokud hlasy nad hladinou nezaslechl, špetka života v něm nebyla. Pak si div šos kabátu neutrhl, jak se drápal do větviček vrby rychle schovat. A vtom ji uviděl, jak si s jakýmsi mládencem hubičky vyměňuje. Zlostí bez sebe zpět pod hladinu skočil. Říká se, že zlost v něm rostla a po čase začala děvčata pod hladinou mizet. Až jednou strhla se bouře veliká, samý oheň hromy, blesky a vody všude okolo spousty se řinulo. To prý Boreč chtěl jednu opět pod hladinu zavléci, která čertu upsaná byla a tak v nelítostný boj se jejich souboj proměňil. Celý týden bouře trvala a lidé se z domů báli vyjít. Nakonec prý čert zmizel, ale jeho kabát , co mu Boreč strhl stále na zemi plamenem plápolal a tak Boreč na potůčku před rybníkem hráz navršil a kabát vodou zaplavil a teprve tehdy opět slunce vysvitlo. Vodníka již od těch dob nikdo nespatřil, ale je to tak dávno, že jen jména rybníků tento příběh připomínají a dnes těžko někdo zjistí, jak to doopravdy tenkrát bylo. Prý dokonce i o poklad čerta uloupil, ale pak se bál a někde ho ukryl, jenže o pokladech se dříve vyprávělo v každé druhé vsi a tak můžeme věřit, nebo pochybovat a pokud se vodník neobjeví a nevyzradí, kam ho ukryl, bude to dále jen povídačka stařen z Hejkovic. Nebo, že by jste ho zkusili najít sami?