Při pohledu na takovéto koule v korunách stromů napadne většinu lidí, že tam roste jmelí.Ale je to opravdu tak? Určitě ne vždy.
Rozhlídni se od keše a zjistíš, že se tu dost kácelo a stromy z fotek už skoro žádné nejsou. Zůstaly poslední lípy u kapličky a musíš se dívat opravdu pozorně, aby se ti pár kousků jmelí "neztratilo" mezi větvemi.
Jedná se o poloparazity z čeledi Loranthaceae (ochmetovité). Do této čeledi náleží 21 rodů s asi 600 druhy. Oblast rozšířeni převážné většiny zástupců jsou tropy a subtropy. U nás se vyskytují dva druhy ze dvou rodů, a to jmelí bílé (Viscum album L.) a ochmet evropský (Loranthus europaeus L.). Jsou to jediné poloparazitické rostliny (dřeviny) naší přírody. Na severní polokouli se vyskytují další zajimavé rody, a to Phoradendron (S. Amerika, Himaláj), který se na východě USA používá podobně jako u nás jmeli, a Arceuthobium, které má drobný vzrůst a spíše bylinný charakter.
Jmelí bílé (Viscum album L.)
Název je tvořen z latinského viscus - lepidlo, albus - bílý.
Lidové a cizí názvy: Lid. mejlí, omeli; slov. imelo; rus. omela; něm. Mistel; angl. Mistletoe.
Jedná se o menší stále zelený, pomalu rostoucí keř s kulovitou korunou, parazitující v korunách stromů. Vidličnaté větve dorůstají max. 30-50 (100) cm délky a u haustoria(útvar, který vznikl přeměnou kořene a jímž se poloparazit napojuje na vodivé dráhy hostitele) dosahují tloušťky palce. Dožívaji se až 25 let. Listy jsou kožovité, jednoduché, vstřícné, vejčité, dlouhé 3 - 4 cm. Květy jsou dvoudomé, umistěné koncově nebo v úžlabí listu. Kvete v březnu až dubnu. Prašníkové květy jsou nahloučené po 3 až 5, pestíkové po 1 až 3. Plodem jsou sklovitě bílé bobule velikosti hrachu.
Oblast rozšíření tohoto poloparazita je střední a jižní Evropa, Kavkaz a Malá Asie. U nás od nížin po podhorské polohy na celém území, ale jen místy hojně. Podle hostitele rozeznáváme tři rasy: jmelí na jedli (Abies), borovici (Picea) a listnáčích (Topol (Populus), vrba (Salix), lípa (Tilia), javor (Acer), olše (Alnus), bříza (Betula), jabloň (Malus), akát (Robinia), ořešák (Juglans), dub (Quercus), ad.) Neparazituje na smrku (Picea), modřínu (Larix), buku (Fagus), jilmu (Ulmus).
U starogermánských a keltských kmenů bylo jmelí ve velké vážnosti. Na Nový rok se shromažďovali Druidi, aby přijali větvičku useknutou zlatým srpem; tato větvička potom zajišťovala štěstí a spokojenost. Z této pověry se vytvořil obyčej a jmelí je symbolem vánoční pohody, klidu a šťastného nového roku. V léčitelství se z jmelí používá odvar ze sušených větviček a listí jako prostředek močopudný, protikřečový a na snížení krevního tlaku. Je hlavní složkou čaje proti kornatění tepen ALVISANU.
Ochmet evropský (Loranthus europaeus L.)
Název je tvořen z řeckého loros - řemen a anthos - květ
Cizí názvy: Slov. imelovec; rus. rjemnějecvetnik; něm. Riemenblume; angl. Loranthus.
Je to menší keř s kulovitou korunou, paratizující v korunách dubů (Quercus) a v jižní Evropě i na jedlém kaštanu (Castanea sativa Mill.). Větvení má vidličnaté, větve dosahují délky 20-40 (50) cm, u haustoria jsou až jako palec tlusté. Listy jsou podlouhle vejčité, tlusté, 4-6 cm dlouhé. Květy jsou šestičetné, v koncových chudých klasovitých hroznech. Kvete v květnu až červnu. Plodem je zlatožlutá kulovitě hruškovitá bobule.
Oblast rozšíření je střední, jižní a jihovýchodní Evropa a okrajově zasahuje do Malé Asie. U nás roste roztroušeně v dubinách nejteplejších oblastí státu, zejména na jižní Moravě.
Použitá literatura:
Dendrologie lesnická, 3. část listnáče II (Angiospermae); Ing. Lubos Uradníček, CSc., Doc. Ing. RNDr. Jindřich Chmelař, DrSc.; MZLU Brno, 1996, 138 s.
Rostliny v domácí lékárně; Eva Hoffmannová, František S. Jebavý; Svoboda 1991, 205 s.
Praktická dendrologie (2); Karel Hieke; SZN, 1978, 589 s.
Fyziologie rostlin; Procházka, Macháčková, Krekule, Šebánek a kol.; Academia 1998, 484 s.
Ilustrace: Světla Kulhánková
Samotná keš je mikro - vitamínka a je v ní logbook a občas tužka.Raději noste vlastní.