Hlubyňská studánka
Pokud je autorům keše známo, tak ke Hlubyňské studánce, vyvěrající na západním úpatí vrchu Drahýšov (558 m. n. m.), se neváže žádný příběh. 
Podle omšelé tabulky na jednom ze smrků však byla oblíbeným místem trampa Moraváka (20. 10. 1962 – 18. 5. 2007). Plácek u studánky, pod mohutnými smrky, zjevně trampové využívali a možná i stále využívají. Je to trochu ponuré, vlhké a stinné místo nepůsobící zrovna dojmem ideálního kempu - les z prudkého svahu přechází v zarostlou bažinu… O to zajímavější by bylo znát příběh onoho trampa a jeho kamarádů. Příběhy lidí totiž dělají, především v jejich vzpomínkách, krásnými i místa podstatně neútulnější než je toto. Vodu ze studánky k osvěžení nedoporučujeme, má špatný odtok, je hodně zanesená a kolem se napájejí hlavně divočáci.
O obci Hlubyně
Pokud přijedete po březnické silnici a nepojedete od Vševil, tak se Hlubyni nevyhnete. 
První zmínky o obci pocházejí již ze 14. století. Jméno Hlubyně nese obec teprve od roku 1925, dříve nesla názvy Hlubíň, Chlubyně, nebo též Hlubiny. Někdy býval v Hlubíni vladyčí statek. Dorota z Hlubíně prodala roku 1434 věno své na Hlubíni bratřím svým Václavovi a Janovi z Vlksic. Roku 1455 obdržel část Hlubíně Hejma z Libčic a roku 1463 přikoupena ves k Rožmitálu. Oddělením od něho za Grispeků dostala se ves roku 1588 ke statku strýčkovskému a když pak tento roku 1638 koupil Jindřich Libštejnský z Kolovrat, připojena byla ke Starosedlskému Hrádku. V lese drahejšovském v místě řečeném Švihov stávala původně ves s tvrzí, jež patřila roku 1288 Jetřichovi Švihovci.
Do roku 1960 patřila Hlubyně stejně jako celý zdejší kraj k politickému okresu Blatná, jehož součástí byl i soudní okres Březnice. Její osadou bývaly Pročevily, které se osamostatnily v roce 1920. V roce 1921 měla obec 236 obyvatel, dnes v ní trvale žije pouhých 135 duší. Obecní samospráva byla v Hlubyni obnovena v roce 1990.
Pár slov o keši
Ke studánce se dá dostat dvěma polními cestami. Delší vede od prvního doporučeného místa pro zaparkování na kraji Hlubyně na Drahýšov. Je vhodná i pro kola, totéž platí i o lesní cestě, která na ni opět navazuje (doufejme, že nastálo a že těch pár nutných metrů zase nerozorají). Kratší vede po polní cestě, po které je značena cyklotrasa č. 8213.
Odbočuje se na ni ze silnice, je celkem dobrá, ale slabší povahy tam autem asi nepojedou. U ní jsme vyznačili druhé místo pro parkování, ze kterého je pěkný výhled na Březnici. Ať zvolíte jakoukoli z cest a jakýkoli dopravní prostředek, tak z poměrně dobré lesní cesty musíte odbočit na nenápadnou a podstatně horší cestu ke studánce. Cesta je plná kořenů, kolem se taky dost těží a podle toho cesta vypadá. Pro cyklisty, milovníky složitějších terénu, platí, že se dá zvládnout i s croozerem.
Do léta 2017 měla keš podobu sádrové mochomůrky, do které byla zasunuta tuba od vitamínů. Zmizela však, kdo ví kam, asi si ji odnesl jezevec, který se zabydlel hned vedle. Snaha obnovit ji v původní podobě byla, ale nepodařilo se nám sehnat novou houbu, takže jsme zvolili klasiku. V září 2018 jsme dali krabičku nedaleko od původního umístění, kde už jezevec asi nečenichal. Jenže tam krabičku vyčenichal nějaký mudla a zkraje léta byla fuč. Evidentně tedy nejde o tak opuštěné místo, jak se zdá být. Učinili jsme tedy asi poslední pokus o obnovu zase o kousek dál, asi 50 metrů od studánky. Odstranili jsme též lékovku se vzkazem, která tam zůstala po nějaké hře. Z piety jsme ji tam nechávali, ale lidi si ji pletli s keškou, což nebylo dobře.
Zdroje:
Historie obce Hlubyně a historický pohled na www.hlubyne.wz.cz