Posledni souboj v Cechach
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Lovecký zámeček Diana si tu na návrší uprostřed hlubokých lesů nechal postavit kolem roku 1742 František Kolowrat-Libštejnský, zřejmě podle Santiniho plánů. Každý, kdo k půvabné barokní stavbě zavítá si na loučce u severního průčelí zámku asi povšimne nevelkého kamene s pamětní deskou hraběti Leopoldu Kolowratu-Krakovskému. Prostý nápis „1852-1910, 1904-1910“, nám však o tomto významném muži ze starobylého českého šlechtického rodu neříká nic bližšího.
Hrabě Leopold Filip Kolowrat-Krakovský byl poslancem říšské rady, českého sněmu a rytířem řádu Železné koruny. V druhé polovině 19. století po smrti Jana Nepomuka Karla Kolowrata-Krakovského, známého jako Hanuše, se Leopold ujímá správy rodinného majetku, mimo jiné k němu patřilo i panství Velké Dvorce – Přimda.
S osobou hraběte Leopolda je spojena dnes už takřka zapomenutá historie posledního aristokratického souboje v Čechách. Svého času tato událost vzbudila velkou pozornost, a jak už to bývá, je s ní spjata řada nejasností i spekulací. Existuje několik verzí, proč k tomuto souboji došlo. Nejčastěji se uvádí, že za všechno mohl dvaadvacetiletý kníže Wilhelm Auersperg z vlašimské větve Auerspergů. Budoucí dědic vlašimského panství s právem užívat titulu princ sloužil ve 13. dragounském pluku a začal se dvořit půvabné komtese Anně Valdštejnové. Ta však měla ještě dalšího ctitele – hraběte Leopolda z Kolowrat, který sloužil u téhož pluku jako jednoroční dobrovolník. Komtese se údajně více líbil Leopold, kterému psala milostné dopisy. Když se o tom Wilhelm Auersperg dozvěděl, začal Leopolda pomlouvat. Rozhlašoval, že Kolowrat kdysi jako pokladník studentského spolku Theresiana zpronevěřil peníze svých kolegů, navíc zpochybňoval i jeho původ.
Pomluvy způsobily, že některé šlechtické rodiny přestaly Leopolda zvát na návštěvy. Ten si to nenechal líbit a vyzval Auersperga na souboj. Wilhelm však výzvu odmítl s odůvodněním, že je on důstojníkem, kdežto Kolowrat jen desátníkem, a tak souboj s ním by byl pod jeho úroveň. Hrabě Leopold Kolowrat byl odmítnutím do hloubi duše uražen a rozhodl se Wilhelma vyzvat na souboj veřejně. Počkal si, když Auersperg odjížděl z dnešního Masarykova nádraží do Bratislavy na dostihy, a na veřejnosti jej zpolíčkoval. Kníže Auersperg místo aby se bránil, raději utekl do vlaku. Souboj by zřejmě nepřijal ani po této události, nebýt toho, že hájit čest rodu mu nekompromisně nařídil strýc Carlos, hlava rodiny. Souboj na pistole se odehrál 6. 5. 1876 ve dvě hodiny odpoledne v pražské Klamovce. Pravidla stanovila, že duel skončí, pokud jeden z aktérů padne. Střílelo se na 15 kroků. První ráda Kolowratovi nevyšla a Auersprg chybil. Druhá rána dopadla přesně opačně – Auerspergovi selhala zbraň a Kolowrat chybil. Podle svědků se kníže Wilhelm choval lehkomyslně a ležérně - střílel s cvikrem na nose, protože byl silně krátkozraký a s doutníkem v ústech. Rozhodla třetí rána – Auersperg opět chybil, vzápětí byl zasažen do břicha a následující ho dne zemřel.
Leopold Kolowrat odjel po souboji do Vídně, kde byl uvězněn v kasárnách, ale císař jej nakonec omilostnil. Komtesa Anna Valdštejnová vstoupila do smíchovského kláštera sv. Gabriela, kde roku 1903 zemřela. Leopold Kolowrat po zastavení stíhání odcestoval do Ameriky. Ve Spojených státech se oženil s bohatou dcerou tabákového magnáta baronkou Nadine Huppmann-Valbella a vrátil se zpět do Rakouska-Uherska. S ní měl sedm dětí, z nichž se dospělosti dožili jen čtyři – prvorozený Alexandr (1886-1927), dále pak Berta Henrika (1890-1982), Bedřich Leopold (1893-1920) a nejmladší syn Jindřich Vilém (1897-1996). Ten se po roce 1989 se svým synem Tomášem vrátil z amerického exilu do Čech a ujal se správy majetku navrácenému mu v rámci restituce.
Někteří historici jsou přesvědčeni, že v posledním šlechtickém souboji nešlo jen o pošpiněnou čest a přízeň vyvolené dámy. Duel měl prý docela jiné, totiž politické pozadí. Podle nich klan Auerspergů potřeboval odstranit nepohodlného prvorozeného majorátního prince Wilhelma a za tímto účelem si prý najal hraběte Kolowrata. Pozastavují se nad tím, proč Auerspergův strýc krátkozrakého synovce do souboje tak vehementně nutil, když dobře věděl o jeho zrakové vadě. Podle nich svého vyzyvatele ze vzdálenosti předepsaných patnácti kroků snad ani pořádně neviděl. Pozastavují se i nad tím, proč při souboji došlo k tolika selháním, a zejména proč císař zastavil trestní stíhání Kolowrata, který byl ve Vídni uvězněn a měl být postaven před vojenský soud.
Jiří Horák v Knize o staré Praze píše: „šlo nejspíš o spiknutí klanu Auerspergů spojené s dlouhodobě plánovanou vraždou nežádoucího majorátního prince Wilhelma najatým vrahem hrabětem Leopoldem Kolowratem. Kníže Auersperg to věděl a proto „zbaběle“ utíkal. Nakonec uštvaný a zahnaný ke zdi smíchovské Klamovky zaujal v májovém odpoledni světáckou pózu. Se zlatým cvikrem na nose a zapáleným doutníkem v ústech pohrdal svými vrahy…“.
Jak to bylo doopravdy, asi už dnes nikdo nezjistí. Skutečnost byla možná mnohem prozaičtější a méně vzrušující než ji někteří autoři líčí. Ale i to, co je prokazatelně o zmíněné události známo, stojí za krátké zastavení a zamyšlení nad životními osudy některých lidí. Každý pomník, který se v nostalgické krajině Českého lesa dochoval, nese své poselství dalším generacím, které by nemělo být zapomenuto.
Zdroj: RNDr. Evžen Kůs: Český les 12/2013.
Additional Hints
(Decrypt)
cnerm