Ďáblice
Ďáblice se rozkládají na severním okraji hlavního města Prahy. Sousedí na severu s Březiněvsí, na východě s Třeboradicemi, Čakovicemi a Letňany, na jihu se Střížkovem a Kobylisy a na západě s Dolními Chabry. Jsou jednou z menších pražských částí na ploše 738 ha tu žije 3.081 obyvatel. Převážná většina v rodinných domcích ze starší, ale i úplně nové výstavby devadesátých let 20. století. Na území Ďáblic se nalézá několik pražských zvláštností. Tak především je zde hora Ládví, která je se svými 359 m n. m. nejvyšším místem v Praze, na ní je postavena Ďáblická hvězdárna, je zde první panelový dům postavený v roce 1955 na území tehdejší ČSR, pozůstatky první parní strojní tzv. Battistovy cihelny s komínem, která byla známa od roku 1898 výrobou pálených cihel vynikající kvality.
V současné době se Ďáblice dynamicky rozvíjejí především ve své západní a jihovýchodní části výstavbou rodinných domů dle současného trendu.
V obci je zaveden plyn, kanalizace, veřejné osvětlení a další vymoženosti moderního životního stylu, je zde plno-třídní základní škola, jejíž součástí je mateřská školka, Diakonie CCP středisko křesťanské pomoci.
Ďáblice jsou dobře přístupné hromadnou městskou dopravou autobusy č.103 a č.345 a č. 368 z Ládví a č. 202 ze strany Čakovic a Dolních Chaber. Autem se k nám dostanete sjezdem z teplické dálnice - ul. Cínovecká.
Znak Ďáblic
Návrh ďáblického znaku zpracoval a obci jej věnoval dnes již velmi známý sochař a medailér Michal Vitanovský (tvůrce Řádu bílého lva a dalších medailí a znaků).
Na znaku je vyjádřeno to, že Ďáblice patří ku Praze, a tak vznikl tzv. polcený štít, kde v levém poli je odkaz na křižovnický znak a v pravém znak hl. m. Prahy. A zejména tady je vidět originální objevitelský přínos Michala Vitanovského, jako zkušený a důkladný badatel objevil v archivních dokumentech, že Ďáblice patřily ku Praze také v době husitské. Z autorské zprávy k návrhu znaku se mimo jiné uvádí: „Hlavním, ale nikoli doslovně závazným inspiračním zdroje nového návrhu je pečeť husitské polní obce, jako autentický doklad období historicky důležitého pro vztah Ďáblic ku Praze.“
Pro pravou stranu proto mohl použít část znaku Prahy z husitské doby, je to stříbrná a nikoli zlatá brána, je jednodušší a není tam šikmá ruka s mečem, který v symetrické kompozici působí vždy velké potíže. A stejně tak mohl použít starší, dobově odpovídající křižovnický - tvz. kotvicový kříž.
Historie Ďáblic:
Řád Křižovníků
Původně se obec jmenovala Dawlice, pravděpodobně po prvém slovanském usedlíkovi, který se jmenoval Davel. To, že se jedná o velmi prastarou obec, dokazují různé nálezy. Své jméno si obec udržovala až do třicetileté války. Třeba takový kopec Ládví se původně jmenoval Hledví. K tomuto názvu se vážou hned dva výklady. Za prvé jméno kopce může být odvozeno od pozorovati (hleděti či strážiti), neboť stejně jako dnes, byl i dříve velkolepou rozhlednou zvlášť na kraje severní. Za druhé své jméno může mít od bohyně Lady, které naši pohanští předkové na vrchu Ládví obětovali své dary.
První zmínka o Ďáblicích je v listinách řádu křížovníků s červenou hvězdou z let 1233 a 1235, v nichž se jednalo o koupi několika vsí, mezi nimiž byly i Ďáblice. Původně je Constancie chtěla darovat ženskému klášteru na Poříčí u sv. Petra. Když však k jeho zřízení nedošlo, věnovala je Betlehemistům (křižovníkům s červenou hvězdou).
Vše se značně vleklo, a tak až o téměř dvacet let později, v roce 1253 potvrdil král Václav I. křižovníkům všechna práva. Zmíněná darovací listina byla také potvrzena roku 1320 Karlem IV., který zároveň vzal řád křížovníků do své ochrany a zakázal jeho statky odprodávat, nebo dávat do zástavy.
Historické nálezy
O historii Ďáblic také hodně napověděla stavba silnice a různé výkopy v obci. Tak např. při pokládání vodovodu v Kokořínské ulici se již objevovaly vrstvičky mineralizovaného rákosu a rybniční bahno. Ojedinělé nálezy rybničného bahna byly i ve výkopech pro most přes mělnickou silnici. Z toho je zřejmé, že v těchto místech byly rybníky.
V roce 1929 při stavbě domů kolem nynějšího hotelu, potvrdily nálezy Dr. Axamita, že již v mladší době kamenné zde byla vesnička. Na tomto místě byla 2 m vysoká zeď z buližníku a horní plocha byla osázena hlohovým plotem. Břeh byl snížen na úroveň silnice. A tady právě se našlo sídliště, ale protože se příliš pospíchalo se stavbou Battistovy cihelny, nevěnovala se mu příliš velká pozornost. Je to škoda, protože podrobnější průzkum by odhalil, jak vlastně žili praobyvatelé naší obce. Jedná se o lidi, kteří zde žili asi před 5000-6000 lety.
Významný nález byl i v Battistově cihelně, kde se našla stolička mamuta, která je dnes uložena v Pražském muzeu. V Battistově cihelně, směrem ke kapli, byly také objeveny hroby z doby durinské se skrčenci a milodary. Také zde byly nalezeny dva zachovalé šálky z doby předúnětické a pohárek vyhloubený z kosti. Eduard Štorch zde nalezl dvojitý džbánek z nordické doby, který je uložen v muzeu. Dále zde byly provrtané a žlábkovité kotoučky, které sloužily k zatížení osnovy při tkaní. Jehlice a náhrdelníky z doby bronzové, které jsou rovněž v muzeu, stejně jako popelnice nalezené opět Eduardem Štorchem. V Battistově cihelně byly také nalezeny hroby s nádobkami z doby lužicko-knovízské kultury. Je prokázáno, že v době bylanské zde již byla veliká osada. Po jejích obyvatelích zde zůstaly veliké nádoby, které byly tuhované, malované, leštěné a jemně rýhované. Z doby laténské zde byl nalezen škvarek ze železné pece, dvě spony a hliněný cedník. V minulých letech, při stavbě masokombinátu v Čakovicích, byla v těchto místech nalezena kultura halštatská.
Historie a součastnost kaple Nejsvětější Trojice a sv. Václava v Praze - Ďáblicích
Výstavba kaple
Na pokyn velmistra řádu křižovníků s červenou hvězdou pana Juliuse Františka Wahy se v roce 1754 začala stavět kaple, která byla dokončena v roce 1755. Na stavbu dozíral kněz řádu křižovníků, tehdejší správce hospodářského statku v Ďáblicích Jan Nepomucký Střecha a pouze jeho zásluhou byla kaple v tak krátkém čase postavena.
Její náklady hradili z valné části křižovníci. Velkou mecenáškou jim přitom byla paní Judita Střechová, občanka Starého Města pražského a matka již zmiňovaného správce, která na stavbu přispěla 2000 zlatých a řadou dalších věci na vnitřní výzdobu. Kaple Nejsvětější Trojice byla vysvěcena v roce 1755 Antonínem Jakubem Suchánkem, generálem a velmistrem řádu křižovníků s červenou hvězdou.
Umístěna je ve středu průčelního křídla zámku. Nad průčelním štítem (z venkovní strany) stojí socha sv. Václava a po stranách sochy dvou andělů. Na mansardové střeše je cibulovitá vížka. Na třech klenbách vnitřní prostory jsou tyto malby: Hospodin přichází se dvěma anděly k Abrahamovi, Abraham hostí Hospodina a sv. Václava vyučuje pohanská dítka a dává je křtít. Nad hlavním barokním oltářem je obraz nepochybně od Ignáce Raaba, znázorňující Nejsvětější Trojici a před ní klečícího sv. Václava. Po stranách oltáře, nad brankami stojí sochy sv. Heleny a sv. Augustina. Na bočním oltáři v lodi, naproti vchodu, je obraz Povýšení sv. Kříže. Pravděpodobně opět od Ignáce Raaba. Dole, nad oltářní mensou, je obrázek Panny Marie Pomocné a na poprsní zdi kruchty jsou rozestaveny sošky čtyř evangelistů.
Od 18. století bydleli v zámku kněží řádu křižovníků, kteří byli správci statku a zároveň zde vykonávali i správu duchovní. V roce 1908, za velmistra rytíře řádu křižovníků s červenou hvězdou P. Františka Marata, byla zdejší zámecká kaple o třetinu rozšířena. Na náklady křižovníků byly nástěnné malby opraveny. V té době k výzdobě kaple přispěli i zámožní obyvatelé Ďáblic. Jejich přispěním byly zakoupeny zlaté lampy, svícny a koberce. V den sv. Václava, 28. září 1908, byla kaple znovu vysvěcena.
Přestavba kaple
O historii a přestavbách kaple se dozvídáme již pouze z listin, které byly uloženy ve schránkách, jež jsou umístěny v báni kaple. Jednou z takovýchto byla listina, která byla ze schránky vyzvednuta 8. října 1987. Jednalo se o zápis na listu vytrženém ze sešitu, který tam pravděpodobně dali sami tesaři při opravě kaple v roce 1929. V červnu 1907 oznámil farní úřad na Proseku arcibiskupské konzistoři, že ďáblická kaple je ve zchátralém stavu a konzistoř vyzvala velmistra řádu Františka Xavera Marata, aby záležitost vyšetřil. V roce 1908 byla také vyjmuta listina ze 14. srpna 1754 a uložena v archívu křížovníků u Karlova mostu v Praze.
Snímání zvonů
Ani Ďáblicím se nevyhnula povinnost, kterou musely v letech 1. světové války postoupit téměř všechny obce, a to darovat kostelní zvony na vojenské účely. Tato smutná událost se uskutečnila 19. října 1917. Zvon vážil 48 kg a byl na něm nápis „Per Signum Crucis Libera nos Domie i. G. K. 1761“. Z jedné strany měl vyobrazení sv. Václava, na druhé znak křížovníků, kříž s hvězdou.
Nového zvonu, v ceně 1400,- Kč, se Ďábličtí dočkali až 30. září 1923, kdy došlo k jeho umístění do věže nad křížovnickou kaplí.
Současnost kaple
Do 70. let dvacátého století (do r. 1976) sloužila kaple k pravidelným bohoslužbám a k oslavám církevních svátků. Po odvozu inventáře pak postupně chátrala. Do r. 2006 patřila Arcibiskupství pražskému. Od prosince téhož roku je kaple opět majetkem Řádu Křižovníků s červenou hvězdou.
Jeho současnému velmistrovi a generálovi Mgr. Jiří Kopejskovi, O. Cr. není další osud kaple lhostejný. Hned v r. 2006 tu byla sloužena štědrovečerní půlnoční mše sv. s velkou účastí lidu (asi 150 osob).
Začali se zde konat pravidelné měsíční nedělní bohoslužby. Kaple dostala v r. 2008 také nový rozvod elektrického proudu a varhany do té doby s měchem jen na nožní pohon byly osazeny novým elektrickým ventilátorem. V témže roce byly vymalovány i stěny kaple. Následně byly restaurovány fresky ve vnitřním prostoru kaple. Je dále předpokládána restaurace venkovních soch a odborné vyčištění oltáře.
Třicetiletá válka
Pochopitelně, že se dotkla i Ďáblic. Volba třiceti defenodů přivodila i držitele vsi Ďáblice. Mnoho statků a vsí kolem Prahy bylo tehdy českými stavy konfiskováno. Také Ďáblice byly řádu křížovníků zabaveny a statek, tvrz a ves koupil Jan, nejstarší Petrášek z Vokounštejna, který na základě rozsudku Ferdinanda II., musel vše bez náhrady vrátit a patrně odešel do vyhnanství.
Po třicetileté válce došlo ke sčítání všeho majetku v zemi. Podle pamětníků byly určovány meze, pozemky a velkostatky. Zprávy o tom jsou nalezeny v urbáři z roku 1600. Zde se uvádí, že Ďáblice měly deset usedlých, z nich dva měli po třech lánech půdy a jeden statek nápravnický. Ďáblické pozemky ležely mezi polemi kláštera na Slovanech. To byla jejich východní hranice. Z ostatních stran pak sousedily s pozemky města pražského. Ve vsi byla krčma s kovárnou a čepovalo se tam pivo z řádového pražského pivovaru. Byl tu také řádový mlýn pronajatý za 30 kop grošů ročně. Nade mlýnem mívali křižovníci rybník, v němž bylo 30 kop kaprů, a voda do něj byla vedena z rybníka nade dvorem, kde bývaly násady.
Ďáblický hřbitov
Až do roku 1872 se ďábličtí občané pohřbívali na Proseku. Vzhledem k veliké epidemii neštovic a cholery byl však tento hřbitov v již zmíněném roce naprosto přeplněn a okresní hejtmanství dalo všem obcím, které tam spadaly, tudíž i Ďáblicím, příkazy k vybudování vlastního hřbitova. Jelikož se obce nemohly dohodnout o výši příspěvku, byli zatím jejich občané i nadále pochováváni na Prosek. Tam ale docházelo ke katastrofální situaci, a tak musely být velké mrtvoly po třech letech a malé po roce vykopávány.
Situace se musela řešit. K dohodě mezi obcemi stále nedocházelo, a tak se postupně přistoupilo ke stavbě samostatných hřbitovů v jednotlivých lokalitách.
Ďáblický hřbitov vznikl až v roce 1896 a jeho stavbu provedl stavební mistr z Líbeznic Josef Krejza. V roce 1896 dne 23. srpna byl slavnostně posvěcen veledůstojným pánem Štěpánem Pittnerem, vikářem z Líbeznic. V tu dobu byla také do schránky ve hřbitovním kříži uložena pamětní listina. Ve schránce byl také přiložen obraz návsi, který byl prezentován v Národopisné výstavě v Praze v roce 1895.
Ďáblická hvězdárna
29. května 1952 byla v Ďáblicích přednáška o vesmíru, které se zúčastnilo 200 lidí. Na základě toho se rozhodlo deset občanů obce založit hvězdářský kroužek. Vše se velmi dobře rozvíjelo, ale chyběla jim hvězdárna, která by mohla stát na vrhu Ládví. Nakonec to vyvrcholilo tak, že v roce 1954 se několik nadšenců pro astronomii pustilo do práce a ze zbylých panelů ze stavby panelového domu postavilo pěknou lidovou hvězdárnu, se kterou se může pyšnit málokterý astronomický kroužek.
Stavba byla dokončena v roce 1956 a ládevská výšina tak změnila svůj vzhled. V budově vznikla pozorovatelna s kopulí o průměru 5,27 m, přednášková síň, knihovna temná komora pro fotografické práce. Pro tuto pozorovatelnu se dokonce podařilo získat v tehdejší době jeden z největších dalekohledů u nás, který byl uložen v bednách v Národním technickém muzeu a původně byl určen pro Petřínskou rozhlednu.
V roce 1958 členové astronomického kroužku hvězdárnu přestavěli. Byla rozšířena o dílnu a sklep, temnou komoru a druhou pozorovatelnu s pětimetrovou kopulí. Nejvíce práce jim dalo vylámání skály pro sklep.
Na návrh astronomického kroužku byla v roce 1969 Lidová hvězdárna v Ďáblicích předána hvězdárně Praha - Petřín. Stalo se tak proto, aby hvězdárna byla lépe využita a aby se podstatně zlepšilo i její technické vybavení. Hvězdárna prošla postupně rekonstrukcí jak zvnějšku (nová okna, zateplení), tak zevnitř. Přednáškový sál byl vybaven klimatizací, má mírně stupňovitou podlahu a nový projekční systém.
V jejím těsném sousedství je místo výhledu na téměř polovinu Čech, vybavené směrovou růžicí a malým dalekohledem. Za vynikající dohlednosti je možné vidět i pohraniční hory - Krušné, Jizerské a Krkonoše.