Xanthoria parietina

Proč Xanthoria parietina?

Od botanika a zahradníka asi nejde jako téma první keše čekat něco jiného, než o kytkách .-). A je potřeba začít od začátku systému toho, co za kytky už považovat jde, od lišejníků. A pak, Xanthoria parietina je dost hezká, hodně běžná, a dá se poznat na dálku. Navíc od X, a to je ta výzva…

Lišejníky

jsou složené organismy. Jejich tělo se jmenuje stélka (thallus) a skládá se ze dvou organismů – houby (většinou vřeckovýtrusé) a řasy nebo sinice. Tyto dva organismy spolu žijí tak blízko, že vypadají jako jeden. Vyskytují se ve stále stejné kombinaci houba - řasa, a tedy tvoří jednotný celek, druh lišejníku.

Vlákna houby (tzv. hyfy) jsou to, co určuje tvar lišejníku, čerpají pro něj vodu a v ní rozpuštěné minerální živiny a chrání řasu nebo sinici, schovanou uvnitř vláken.Ta tvoří fotobiotickou složku lišejníku. Houba nemůže dlouhodobě existovat sama o sobě, bez řasové složky. Naopak většina řas může žít i samostatně.

Protože houbová složka je to, co určuje tvar lišejníku, je systematické třídění lišejníků založené na jejích znacích:
- Lišejníky korovité – stélka je pevně přirostlá k podkladu, nejde ji oddělit (např. lišejník zeměpisný – Rhizocarpon geographicum)
- Lišejníky lupenité – stélky jsou ploché, na podkaldu „leží“ a jsou k němu připojené rhizinami (něco jako kořínky) (např. terčovky – rod Parmelia)
- Lišejníky keříčkovité – stélky pentlicovitého nebo trubičkovitého tvaru jsou vzpřímené a k podkladu jsou přichycené jen na jednom místě (např. dutohlávky – rod Cladonia)

Jak se lišejníky rozmnožují:

Vegetativně
- fragmentací (rozpadáním) stélky hlavně za sucha, když je křehká
- sorediemi – to jsou zrníčka složená ze shluku řas opletených houbovými vlákny, vznikají uvnitř stélky a po jejím narušení vypadávají ven jako prášek, který se šíří větrem nebo vodou
- izidiemi – drobnými výrůstky na povrchu lišejníku, které se odlamují

Generativně (výtrusy) se rozmnožuje jen houbová složka. Ta si pak na novém stanovišti musí najít svou spřátelenou řasu .-). Houbová složka tvoří dva druhy plodnic:
- Perithecia jsou většinou oblé útvary ponořené ve stélce, vidíme je jako drobné tečky na povrchu
- Apothecia jsou nápadné terčovité, čárkovité, hvězdicovité nebo polokulovité útvary

Význam lišejníků:
Když se řekne lišejník, představíme si severské kraje a soby, kteří se na něm (hl. rod Cladonia) pasou. Od středověku se používají k léčení, zejména plicních chorob (důlkatec plicní – Lobaria pulmonaria, větvičník slívový – Evernia prunastri, pukléřka islandská – Cetraria islandica – ta je dodnes součástí některých bylinných směsí , např. Tatranská bylinná směs, čaj Islandský vánek,…).
Námořníci pukléřku mleli a přidávali do mouky, aby jí ochránili před červy.
Lišejníky jsou známé jako ukazatelé kvality životního prostředí (bioindikátory). Provazovky (Usnea) v oblastech s čistým ovzduším splývají z větví, důlkatec plicní roste na borce listnatých stromů (hlavně buku a javoru klenu) v přirozených lesích, takže tyto druhy jsou u nás už velmi vzácné.
Naopak některé lišejníky ve znečištěném ovzduší prospívají dobře. Terčovka bublinatá (Hypogymnia physodes) indikuje „kyselé“ plyny v ovzduší (třeba SO2). I na betonových plochách ve městech často roste misnička zední (Lecanora muralis). Terčovník zední (Xanthoria parietina) je rovněž v lidských sídlech častý.
Lišejníky jsou obdivuhodné dlouhověké organismy, které mohou žít i v extrémních podmínkách.

Xanthoria parietina – terčovník zední

Je to jeden z mála žlutých lišejníků, už na dálku velmi nápadný. Popsal ho roku 1753 Carl Linné jako Lichen parietinus.
Terčovník zední má stélku až přes 10 cm širokou, od podkladu částečně vystoupavou, zvrchu žlutou až oranžovožlutou (barvivo parietin), zespodu bělavou, laloky jsou 1-5 mm široké. Stélka je u rostlin rostoucích na slunných místech výrazně silnější než ve stínu, kvůli ochraně řasy před intenzivním slunečním zářením. Symbiotickou řasou v případě tohoto lišejníku je Trebouxia arboricola a T. irregularis.
Terčovník zední netvoří soredie ani izidie (tj. nemnoží se vegetativně), zato má nápadná apothecia, která mají stejnou barvu jako stélka nebo jsou tmavší.

                                

Roste na kůře stromů (ořešák, bez černý, vrba jíva, topoly, jabloň,…) také v prostředí obohaceném živinami, je velmi tolerantní ke znečištění, snese dokonce i přítomnost těžkých kovů. V lidských sídlech je tedy poměrně hojný. Roste kolem pastvin, v zahradách, často také podél komunikací. Na skalách aj. minerálním podkladě ho najdeme jen vzácně.
Ve světe byl kromě Evropy zjištěn na všech kontinentech kromě Jižní Ameriky.

Systematické zařazení:

Říše: houby
oddělení: Ascomycota
třída: Lecanoromycetes
řád: Teloschistales
čeleď: Teloschistaceae
rod: Xanthoria
druh: Xanthoria parietina

          Zdroje:

• http://old.botany.upol.cz/atlasy/system/index.php
• M.Svrček a kol. (1976): Klíč k určování bezcévných rostlin. SPN Praha
• B.P.Kremer a H.Muhle (1998): Lišejníky, mechorosty a kapraďorosty. Ikar, Praha

Cache:
Keš zakládám jako malou svačinovou krabičku ve větší schránce. Pokud se neosvědčí, zmenším formát. Z místa uložení keše budete mít, pokud nebudete spěchat, hezký výhled na Votice z méně obvyklého úhlu a také můžete vidět terčovník naživo. 

20.2.2016 přemístění kešky a změna formátu, místo budky pro netopýry jen malá krabička kvůli nezvaným návštěvám.
Ke keši vede slušná cesta, zaparkovat se dá dlouhodoběji u nádraží.

21.8.2017 díky novakovinavrcholu vznikla originálnější schránka

30.10. 2020 po zničení předchozí skrýše byla keš nepatrně přemístěna a je opět tradičního typu