Hradiště mělo oválný půdorys s osou dlouhou asi 200m a rozlohou 1ha. Je obtékáno dvěma menšími vodními toky, na jihu má menší převýšení, na severní straně je převýšení až 200m, kde je možné vidět i terénní hranu opevnění. Výzkumem bylo však jeho průběhu ověřen po celém obvodu. Jak bylo zjištěno, opevnění areálu tvořila masivní hradba z neopracovaného kamene a důmyslná dřevěná kůlová konstrukce. Nejmasivnější hradba se nacházela na jižním okraji areálu, kde byl odkryt také pozůstatek příkopu. Uvnitř sídliště se nacházely dřevěné srubové stavby (příbytky obyvatel). Některé zahloubené až na samotnou skálu. Archeologickým výzkumem bylo zjištěno na 41 nepravidelně rozmístěných kůlových jam, s největší hustotou v západní části plochy.
Lokalitu uvedl do literatury roku 1926 Gustav Stumpf, který rozpoznal pozdně laténský (kultura mladší doby železné, jejímž nositelem byli Keltové) charakter nálezů. První výzkum tu však provedl až roku 1954 Lumír Jisl, který hradiště zařadil do púchovské kultury pozdní doby laténské. Požaha je považována za nejdůležitější dosud jediné známé naleziště púchovské kultury na území Moravy. Další výzkumy uskutečnili v letech 1961-1962 Jaroslav Král a v letech 1984, 1987-1988 Miloš Čižmár, jež zkoumali vnitřní plochu a opevnění hradiska, přičemž získali kromě archeologických nálezů i četný hodnotný osteologický materiál. Je překvapující, že na rozdíl od jiných keltských sídel té doby, bylo zde velmi vysoké zastoupení kostí lovných zvířat (50% oproti 1-2% na nížinných sídlištích). Četný byl též nález ručně vyráběné keramiky soudkovitého tvaru, hrnců s odsazeným plochým okrajem zdobených nepravidelným rýhováním výdutě, různých typů míst a zásobnic. Pro určení chronologie mělo značný význam nalezení souboru 25ks železných a bronzových spon z doby halštatské (120 př.n.l. až přelom letopočtu). 
Počátek hradiska lze datovat do období 150 př.n.l. Nálezy železné strusky a zbytků tavicích pecí svědčí o výrobě železa. Z výzkumu pochází také bohatá kolekce drobných nálezů jako skleněné kroužkové perly, skleněné a jantarové korálky, bronzové náramky, prsteny, různé nástroje a zbraně. To vše dokládá důležité postavení lokality na dálkové obchodní trase známé jako Jantarová stezka, probíhající Moravskou branou.
Kamenná hradba opevnění nese stopy velkého požáru, z čehož lze soudit, že bylo násilně dobyto. Odtud může pocházet i název místa „Požaha“.
V současné době na několika místech přežívají zbytky populací významných druhů rostlin s prvosenkou jarní, vstavačem bledým, vstavačem mužským aj. Pozoruhodný je ojedinělý výskyt klokoče zpečeného na Petřkovické hůrce.
Pokud vyrazíte od doporučeného výchozího bodu, neboli odpočívadla, a půjdete po hřebeni, který je severní hranicí hradiště, tzv. palisáda. U odbočky do lesa je možno zahlédnout pozůstatky vykopávek schované jihozápadním směrem v to největším porostu, s dostupnosti nejlépe, když už keře a kopřivy nerostou, jen upozorním, že každým rokem je to čím dal méně patrné a spíš to začíná připomínat skládku. Keška leží kousek od nejzápadnějšího konce hradiště, terení náznaky jsou patrné dodnes.
Cache je ukryta v blízkosti hradiště, které je stále archeologickým nalezištěm. Proto prosím, pokud máte potřebu dělat archeologický průzkum, nejdříve si o tom něco nastuduj. Geovozidla je možno nechat v obci Kojetín a dále jít kus po červené a žluté značce, nebo u přístupového bodu, kde je i odpočívadlo. Ke keši je to od tuď pětset metrů. Dál už bez motorových vozidel, po svých nebo třeba na kole.
zdroje informací wikipedie a hrady.cz v1.0.1