Ano, kamzíka Lichnovského uvidíte opravdu pouze v okolí Lichnova. Má tady k životu výborné podmínky. Zalesněné kopce, ve kterých se může ukrývat, strmé a skalnaté svahy, kde si procvičuje svou obratnost a mrštnost a kde také zmizí svým pronásledovatelům. Pod kopečky protéká řeka, kde chodí hasit žízeň a také si tu občas vykoupe svůj kožich. A také, teď nevím jestli mám o tom mluvit, ale jo, já to na něj prásknu. Jsou tu také pod horama útulné hospůdky. Ano, je to tak. Náš milý kamzík je tak trochu alkoholik. Ale ne velký. Každý podvečer si zajde na jedno do své oblíbené hospůdky pod Červeným kamenem a pak jde ve vší počestnosti na kutě do svého skalnatého království.
Až jednou se to stalo. Přijeli za ním na návštěvu příbuzní ze Slovenska. Kamzík (jmenuje se Láďa) byl tak nadšen a plný radosti, že pozval všechny do hospody, kde to pořádně roztočili. Nezůstalo u jednoho a taky došlo na prokládání pálenkou. No byl to tenkrát mumraj pod Červeným kamenem. Půlka Lichnova měla z toho špatné spaní. Tahle oslava se Láďovi stala osudnou. Pozdě v noci, nebo spíš brzy ráno, klopýtal Láďa domů. Přes pole a louky, přes vodu a přes kamení ba i příkopy nevynechal. Domů dorazil špinavý, potlučený, v kožichu plno trní a bodláčí. Když se pak pozdě odpoledne probudil, bolela ho hlava i s rohy. Co však bylo nejhorší, cestou poztrácel všechna svoje krásná kopýtka. A to je pro kamzíka hotové neštěstí. Jak teď bude hopsat po kamenech a strmých kopcích. Láďa se hrozně styděl a přestal chodit mezi lidi. Už dlouho jsem ho nespatřil.
Možná si někdo řekne. To je toho, ztracená kopýtka, však se bez nich obejde. Ale kamzičí kopýtko je docela složitý a užitečný vynález. Pojďme se podívat, jak vlastně funguje.
Zoologové řadí kamzíky mezi sudokopytníky. Dolní část kamzičího běhu je ukončena zrohovatělými kopýtky, kterým se říká spárky. Skládají se ze dvou prstů, které se výborně přizpůsobily horským podmínkám. Tvrdá hrana kopýtka a elastické vazivo umožňuje pevný nášlap na tvrdé skalní plochy, snižuje nebezpečí uklouznutí na skále i v zaledněném terénu. Tvrdá rohovina kopýtek se při pohybech ve skalních útvarech neustále obrušuje a zároveň stále přirůstá. Blána mezi prsty umožňuje kopýtkům se široce roztáhnout, přilnout, přisát ke skále, a nedovolí běhu, aby uklouzl. V zimním období působí jako sněžnice a tím snižuje možnosti propadání kamzíka do sněhu. Při sestupování kamzičího jedince se svahu mají velký význam paspárky. Pomáhají vyrovnávat rovnováhu ve chvílích, kdy je jejich tělo více přikrčené. I když nejsou paspárky srostlé s kostmi běhů, jejich tvar a sklon podstatně zvyšuje brzdící účinek končetin a celkovou stabilitu jedince. V tom je tajemství krkolomných kamzičích skoků ve strmém terénu skalních útvarů a kouzlo suverénního pohybu kamzíků po šikmých kamenných plochách a na úzkých skalních hranách. Kromě spárků umožňují kamzíkovi pohyb v horách svalnaté běhy s odolnými klouby. Zadní běhy jsou o něco delší než přední. To dovoluje kamzíkům překonávat lépe výškové rozdíly a dosáhnout vyšší rychlost při stoupání. Výskok na 1,5 metrů vysoký stupeň není pro kamzíka problém. Jsou známy i skoky až 7 metrů dlouhé. Stopa kamzičí zvěře je zašpičatělá, má klínovitý tvar, okraje spárků jsou mírně prohnuté. Mezi oběma kopýtky je mezera, u kamzíka větší než u kamzice.
Tolik z odborného článku časopisu Myslivost.
Teď už víte, proč jsou pro Láďu kopýtka tak důležitá. Co říkáte, pomůžeme mu? Zvu vás na procházku po kamzičích stezkách nad řekou Lubinou v okolí Lichnova a vyzkoušet si tak na vlastní kůži rčení: skáče jako kamzík. Určitě zároveň najdete kopýtka, které tady Láďa kdysi ztratil.
Vemte si pořádné boty do terénu, tady lodičky ani tenisky fakt nejsou vhodné. Také doporučuju vybrat si dobré počasí. Za sucha je terén při troše opatrnosti schůdný. Po větších deštích a ve sněhu se však z toho může stát záležitost T5 s vybavením. Snadno pak ztratíte kontrolu nad pohybem a skončíte TAKHLE. Jo a taky nepočítejte v některých místech s kvalitním zaměřením. Na kamzíky jsou i satelity krátké.
Zaparkovat můžete na uvedených souřadnicích. Na úvodních souřadnicích pak najdete první nápovědu, kde hledat první kopýtko. Tam pak bude nápověda pro další kopýtko a tak dále až se postupně dostanete k místu, kde je ukrytá keš. Cestou se dobře dívejte a uvidíte nenápadné chodníčky, které vám usnadní putování.
Protože je v místě 1. stage velmi špatný signál a chyba zaměření dosahuje i 25 metrů umístil jsem v její blízkosti malou nápovědu v podobě barevné PET značky. Stejně tak je nápověda i u 2. stage.
Děkuji stonefish.cz za betatest.